Nezávislost a nestrannost rozhodce

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15220%2F18%3A73592176" target="_blank" >RIV/61989592:15220/18:73592176 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Nezávislost a nestrannost rozhodce

Popis výsledku v původním jazyce

Publikace se zaměřuje na fenomén mimosoudního řešení sporů a mezinárodních obchodních vztahů – rozhodčí řízení. Rozhodčí řízení je moderním právním institutem s bohatou historií, který představuje skutečně rovnocennou alternativu k řízení před obecnými soudy. Tato publikace se zaměřuje na podmínky, které jsou právními předpisy kladeny na osobu rozhodce a z nich především na problematiku jeho nezávislosti a nestrannosti. Nezávislost a nestrannost rozhodce představují jednu z velmi důležitých a přitom velmi problematických stránek rozhodčího řízení, která provází rozhodčí řízení od počátku moderní éry tohoto institutu, a která je neustále vnímána jako důležité a zásadní kritérium rozhodčího řízení. Nezávislý a nestranný rozhodující subjekt je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces zakotveného například v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale i ve všech ostatních relevantních právních předpisech. Přestože se v těchto právních předpisech hovoří o soudu ve smyslu státního soudu, vztahují se tyto atributy i na rozhodce, byť musejí být v rozhodčím řízení vykládány s ohledem na charakteristiky rozhodčího řízení a na jeho odlišnosti od řízení před obecnými soudy. Autor konkrétními příklady dokládá, že požadavek nezávislého a nestranného rozhodce a rozhodování je obsažen v určité podobě ve všech moderních úpravách rozhodčího řízení, ať už se jedná o vnitrostátní zákony, mezinárodní smlouvy, nebo například řády rozhodčích institucí. Protože je tento způsob řešení sporů nejvíce využívanou alternativou především v mezinárodním obchodu, zaměřuje se publikace na zkoumání otázek nezávislosti a nestrannosti ve vztahu české úpravy, obsažené především v zákoně o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, k úpravě německé, která je zahrnuta zejména do 10. knihy německého občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung). Tento komparativní přístup má podtrhnout význam rozhodčího řízení právě v mezinárodním obchodním styku, kde by mělo srovnávání jednotlivých právních úprav patřit k běžným postupům. Publikace se zabývá obsahovou a právní analýzou pojmů nezávislost a nestrannost. Zkoumá, jakým způsobem jsou tyto pojmy v právních řádech obou zemí chápány a vykládány, resp. jakým způsobem mají být vykládány v rozhodčím řízení. Autor si v tomto kontextu klade otázku, zda existují rozdíly mezi nezávislostí a nestranností soudce a nezávislostí a nestranností rozhodce, a pokud ano, jaký obsah má nezávislost a nestrannost v závislosti na tom, zda se jedná o rozhodce či soudce. Autorovou snahou je ukázat na význam a praktické důsledky těchto pojmů pro rozhodčí řízení. Publikace se věnuje terminologickému vymezení obou centrálních pojmů a představuje i možné teoretické přístupy k této problematice. Vedle nezávislosti a nestrannosti jsou v práci blíže představeny i další důležité pojmy, jako je (ne)podjatost a neutralita. Uvedené pojmy jsou objasněny také z hlediska jejich významu před obecnými soudy. Autor poukazuje na to, že právě v otázce nezávislosti je mezi rozhodčím řízením a soudním řízením zásadní rozdíl, neboť v řízení před soudem má nezávislost jiný obsahový význam zahrnující především nezávislost soudů na moci zákonodárné a moci výkonné, a tím zejména ochranu před vnějším ovlivňováním. Na problematiku nezávislosti a nestrannosti je nahlíženo chronologicky od konstituování rozhodčího senátu, přes průběh rozhodčího řízení až do jeho skončení a opomenuta nezůstává ani fáze po skončení rozhodčího řízení. Publikace detailně rozebírá stěžejní instituty, jimiž může být zajištěno spravedlivé rozhodování nezávislým a nestranným rozhodcem. Těmito instituty jsou vyloučení, resp. odmítnutí rozhodce, které budou dány do souvislosti s osobou soudce a budou uvedeny některé z důvodů, které v praxi povedou k vyloučení (odmítnutí) rozhodce vždy, či jen za určitých okolností, nebo nikdy. V souvislosti s vyloučením (odmítnutím) rozhodce pojednává autor také o procesním uplatnění důvodů podjatosti, tzn. jakým způsobem je možno dosáhnout toho, aby byl podjatý rozhodce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen, resp. dokdy musí být toto odmítnutí (vyloučení) uplatněno. Česká i německá právní úprava uznávají rozhodčí řízení jako svébytný způsob řešení sporů, ale stávající úprava není v otázkách nezávislosti a nestrannosti prosta nejasností a nejednoznačností a dává de lege ferenda prostor k pozitivním změnám.

Název v anglickém jazyce

Independence and impartiality of the arbitrator

Popis výsledku anglicky

The main focus of this publication is arbitration; the phenomenon of not only an out-of-court dispute resolution but also international commercial relations. Arbitration is a modern legal institute that is regarded as an equivalent alternative to court proceedings. The subject of this work are the conditions imposed by law on the person of the arbitrator, especially regarding their independence and impartiality. Independence and impartiality of the arbitrator are very important and at the same time very problematic aspects of arbitration. These two principals accompany the arbitration since the beginning of the modern era of this institution and they are still perceived as essential criteria of the arbitration. Independent and impartial decision-makers are an integral part of the right to a fair trial enshrined in Art. 36 subsection 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and Art. 6 subsection 1 of the European Convention on Human Rights. Although such legislation refers to the court in terms of a state court, in the course of this publication was demonstrated that these attributes are also applicable to arbitrators, even though they must be interpreted in arbitration proceedings with respect to the characteristics of arbitration. This publication proves by means of concrete examples, that the requirement of an independent and impartial arbitrator as well as decision making is included in all modern legislations of arbitration in some form, whether in national laws, international agreements or in rules of arbitration courts. Due to the fact that resolving disputes in this way is the most common approach in international trade, the main focus of this publication is to depict the issues of independence and impartiality in relation of the Czech regulation contained primarily in Act no. 216/1994 Coll., on Arbitration Proceedings and Enforcement of Arbitral Awards (as amended), to the German regulation, which is governed mainly in the 10th book of the German Civil Procedure. This dissertation deals with the content and legal analysis of the concepts of independence and impartiality, the way these concepts are understood and interpreted in the legal systems of both countries, respectively, how they should be interpreted in the arbitration proceedings, and whether there are differences between the independence and impartiality of judges and the independence and impartiality of arbitrators. Not only the question was examined, whether the independence and impartiality have their own content, depending on whether it is an arbitrator or judge but also, what the meaning and practical implications of these concepts represent for arbitration. With regard to the independence and impartiality of arbitrators there are parts in the publication dedicated to the terminological definition of the two central concepts and the possible theoretical approaches to these concepts are presented. Even though mainly independence and impartiality are taken into account other important concepts such as bias and neutrality are not neglected. The above mentioned terms are also explained from the point of view of their importance to the ordinary courts. There is a brief characterization of the arbitration proceedings presented, including basic advantages and disadvantages, that are commonly associated with arbitration (though sometimes incorrectly). In more details there are categories of arbitration defined (international and domestic arbitration, ad hoc and institutional arbitration) and party autonomy, which is one of the essential characteristics and significant differentiators between arbitration proceedings and ordinary court proceedings. This publication points out, that precisely in the question of independence there is a fundamental difference between arbitration and court proceedings, mainly due to the fact that in court proceedings independence has a different meaning. In court proceedings independence means the independence of the judiciary to the legislative and executive power and thus imposes protection against external interferences. From the perspective of arbitration, independence is an objective criterion compared to impartiality and as such includes especially the relationship between arbitrator and the parties of the dispute or the subject matter of the proceedings. This relationship can be easily detected by the parties either at the time of commencement of the arbitration, or even before that, based on the circumstances arbitrator has notified the parties about or that are known to the parties otherwise. Impartiality, or lack of impartiality, is then a subjective criterion, which typically shows up during the arbitration. The issue of independence and impartiality is viewed chronologically from the constitution of the arbitral tribunal, over the course of the arbitration, until its termination, and even the phase after the termination of arbitral proceedings is not omitted. The key institutes guarantying a fair decision making are thoroughly analysed by the means of an independent and impartial arbitrator – disqualification and challenge of arbitrator. In connection with the disqualification and challenge of arbitrator this publication deals with process application for reasons of bias, if circumstances exist which raise (justifiable) doubts as to his or her impartiality, then such person is disqualified from hearing and deciding on the case. Correspondingly when such reasons for bias can (must) be applied. This publication concludes that the concept of independence and impartiality is one of the central conditions for realization of fair justice, and thereby arbitration, but it is necessary that the independence and impartiality are interpreted in accordance with the characteristics of the arbitration proceedings and respecting the differences between the proceedings before the general courts and arbitrators. Czech and German legislation recognize arbitration as a peculiar way of resolving disputes; however the current regulation in matters of independence and impartiality is not free from obscurity and ambiguity, which gives de lege ferenda space for positive changes. The need for change primarily affects Czech law and thus the German ZPO appears to be the appropriate source of inspiration

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7400-707-1

Počet stran knihy

221

Název nakladatele

C.H. Beck

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—