Hereditas iacens a úskalí její absence

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15220%2F23%3A73623758" target="_blank" >RIV/61989592:15220/23:73623758 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgnpxa4s7giyv6427g42dg&groupIndex=1&rowIndex=0&refSource=search#" target="_blank" >https://app.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembsgnpxa4s7giyv6427g42dg&groupIndex=1&rowIndex=0&refSource=search#</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Hereditas iacens a úskalí její absence

Popis výsledku v původním jazyce

Ačkoliv se u pozůstalosti obecně předpokládá relativně stálá a jednotná povaha, může se v čase mezi úmrtím zůstavitele a nabytím jejího vlastnictví zvětšovat či zmenšovat, a to i na kohokoliv vůli nezávisle. V období mezi úmrtím zůstavitele a faktickým vstupem dědice do práv a povinností tak přirozeně plyne určitý časový úsek. Okamžik přechodu vlastnictví pozůstalosti zůstavitele na dědice je proto jednou z nejdůležitějších otázek dědického práva. V souvislosti s danou otázkou existují dvě hlavní koncepce, které řeší práva a povinnosti účastníků vůči pozůstalosti a zároveň určují formální okamžik nabytí dědictví. První koncepce je založená na delačním principu, dle kterého je okamžik nabytí dědictví určen smrtí zůstavitele a je tak shodný s nápadem samotného dědického práva. Tato koncepce se uplatňuje v současném účinném právu a pozornost jí bude věnována závěrem při komparaci v duchu tématu tohoto příspěvku. Pomyslným protikladem je princip adiční, dle kterého smrt zůstavitele zakládá pouze vznik práva na dědictví, které se dědici nabízí, a teprve konstitutivním rozhodnutím soudu dochází k odevzdání dědictví. Neboť dědic sám se před vydáním odevzdací listiny v zásadě nesmí ujmout držby dědictví, i kdyby u něho byly dány předpoklady pro dědění, předpokládá tento princip institut ležící pozůstalosti. Ležící pozůstalost označuje soubor majetku zůstavitele v období mezi jeho úmrtím a konstitutivním nabytím právními nástupci, na který se hledí, jako by byl zůstavitelův. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat ležící pozůstalost z právněhistorické perspektivy, včetně jejího vývoje, porovnat ji de lege lata a upozornit na možná úskalí její absence.

Název v anglickém jazyce

Hereditas iacens and the pitfalls of its absence

Popis výsledku anglicky

Although an inheritance is generally assumed to have a relatively constant and uniform nature, it can increase or decrease in the time between the testator&apos;s death and the acquisition of ownership, independently of anyone&apos;s will. In the period between the death of the testator and the de facto accession of the heir to the rights and obligations, a certain period of time naturally elapses. The moment of transfer of ownership of the inheritance of the decedent to the heir is therefore one of the most important issues of inheritance law. In connection with the given question, there are two main concepts that solve the rights and obligations of the participants towards the inheritance and at the same time determine the formal moment of the acquisition of the inheritance. The first concept is based on the delation principle, according to which the moment of inheritance is determined by the death of the testator and is thus consistent with the idea of inheritance law itself. This concept is applied in current effective law and attention will be paid to it in the conclusion of the comparison in the spirit of the topic of this contribution. The imaginary opposite is the principle of addition, according to which the death of the testator establishes only the creation of the right to the inheritance, which is offered to the heir, and only by the constitutive decision of the court does the inheritance take place. Because the heir himself may not, in principle, take possession of the inheritance prior to the issuance of the transfer document, even if the prerequisites for inheritance were given to him, this principle is presupposed by the institute of recumbent inheritance. The lying inheritance refers to the collection of the decedent&apos;s property between his death and the constitutive acquisition by the legal successors, which is looked upon as if it were the decedent&apos;s. The aim of this paper is to analyze the lying inheritance from a legal-historical perspective, including its development, compare it de lege lata and draw attention to the possible pitfalls of its absence.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Právní rozhledy

ISSN

1210-6410

e-ISSN

—

Svazek periodika

2023

Číslo periodika v rámci svazku

21

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

5

Strana od-do

743-747

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—