Soud světa (Mt 25,31-46)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15260%2F21%3A73611088" target="_blank" >RIV/61989592:15260/21:73611088 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://obd.upol.cz/id_publ/333190975" target="_blank" >https://obd.upol.cz/id_publ/333190975</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Soud světa (Mt 25,31-46)

Popis výsledku v původním jazyce

Perikopa Mt 25,31-46, která obvykle bývá nazývána „Poslední soud“, uzavírá poslední z pěti velkých Ježíšových kázání v Matoušově evangeliu. Tato řeč týkající se eschatologické budoucnosti (Mt 24,1-25,46) představuje poslední rozsáhlé Ježíšovo učení před pašijovým vyprávěním. Tento text, který nalezneme pouze v Matoušově evangeliu, pochází z (ústní) tradice, kterou evangelista značným způsobem redakčně zpracoval. Třebaže některá exegetická díla tento úryvek zařazují mezi Ježíšova podobenství, z hlediska literárního druhu se spíše jedná o scénické líčení. Zobrazuje konečné a všeobecné rozhodnutí o osudu lidí podle nečekaného kritéria. Spása sice závisí na vztahu k Ježíšově osobě, ale nikoli ve smyslu uznání či odmítnutí Ježíše jako Mesiáše. Rozhodující je milosrdná a pomáhající pozornost vůči lidem v běžných potřebách. Ježíš vyjmenovává některé základní stavy nouze, jako nedostatek jídla, pití, přístřeší, šatstva. K tomu připojuje onemocnění a věznění. Žádané nebo oceňované nejsou mimořádné činy, ale skutky pomoci poměrně snadno uskutečnitelné. O takových skutcích milosrdenství, prokázaných lidem v nouzi a vykonaných bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu, se prohlašuje, že mají trvalou a nepomíjející hodnotu. Ztotožnění Syna člověka s „nejmenšími“ také znamená, že přítomnost Vzkříšeného pokračuje v dějinách světa nejen prostřednictvím společenství věřících (Mt 18,20; 28,20), ale také prostřednictvím všech potřebných.

Název v anglickém jazyce

The Judgement of the World (Matt 25:31-46)

Popis výsledku anglicky

The pericope commonly called the “Last Judgement” concludes the last of the five great sermons of Jesus in Matthew. This speech concerning the eschatological future (Matt 24:1-25:46) presents the last extensive teaching of Jesus before the Passion narrative. The material of the pericope is unique to Matthew and comes from the (oral) tradition, largely redacted by evangelist. From the form-critical point of view, the passage is not a parable, but rather a scenic depiction. It depicts the final and universal decision about the destiny of the people, according to an unexpected criterion. The salvation does depend on the relation to the person of Jesus, but not in terms of acknowledging or rejecting him as the Messiah. Decisive is helping attentiveness towards the people in ordinary needs. Jesus lists basic examples of human trouble, such as hunger, thirst, being an alien, lacking clothes, being ill or imprisoned. Demanded or appreciated are not extraordinary actions, but deeds of help quite easy to accomplish. Such acts of mercy, shown to needy people and preformed without any secondary intent, are proclaimed to have lasting and abiding value. The identification of the Son of Man with the “least ones” also means that the presence of the Risen One continues in the history of the world not only through the community of the believers (Matt 18:20; 28:20), but also through all those in need.

Druh

O - Ostatní výsledky

CEP obor

—

OECD FORD obor

60304 - Religious studies

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů