Výskyt protilátek proti RHDV a RHDV2 u králíků a lokalizace imunogenních epitopů v rámci proteinu VP60
Identifikátory výsledku
Kód výsledku v IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F62157124%3A16170%2F24%3A43881694" target="_blank" >RIV/62157124:16170/24:43881694 - isvavai.cz</a>
Výsledek na webu
—
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternativní jazyky
Jazyk výsledku
čeština
Název v původním jazyce
Výskyt protilátek proti RHDV a RHDV2 u králíků a lokalizace imunogenních epitopů v rámci proteinu VP60
Popis výsledku v původním jazyce
Mor králíků (RHD) je aktuální problematikou, řešenou mezi chovateli i veterinárními lékaři působícími v této oblasti. Onemocnění bylo poprvé identifikováno v roce 1984 v Číně, kde způsobilo značné ekonomické ztráty. Jako původce onemocnění byl identifikován lagovirus RHDV (Rabbit HemorragicDisease Virus) z čeledi Caliciviridae. V roce 2010 byla ve Francii popsána nová patogenní varianta viru RHDV2 fylogeneticky vzdálená od jiných patogenních i nepatogenních lagovirů. Na základě genetické variability lze RHDV rozčlenit do 4 genotypů. Genotyp GI.1 označuje klasické kmeny RHDV, RHDV2 byl klasifikován jako GI.2. Kmeny GI.3 a GI.4jsou nepatogenní. Kvůli vysoké variabilitě mezi genotypy GI.1 a GI.2 je zkřížená imunita indukována na velmi omezené úrovni. RHDV tvoří hlavní kapsidový protein VP60 a minoritní strukturální protein VP10. Kapsidový protein VP60 je hlavním virovým antigenem. C-konec tohoto proteinu vystavený na povrchu nukleokapsidy je většinou zodpovědný za antigenní variabilitu. Při šíření nákazy je důležitá včasná diagnostika a detekce RHDV, pro kterou lze využít přímé i nepřímé metody. Jednou z metod přímého průkazu je hemaglutinace, jejíž jednoduchost a nízká cena jsou hlavními výhodami této metody. Nízká specifita a senzitivita testu (vyžadujícího lidskou krev skupiny 0) jsou naopak jedním z omezujících faktorů. K charakterizaci distribuce RHDV2 v tkáních hostitele je využívána imunohistochemie. Společně s imunofluorescencí se jedná o kvalitativní metodu. Další metodou přímého průkazu je RT-PCR. Tato nejšířeji využívaná metoda umožňuje srovnání jednotlivých kmenů viru, studium geografického rozšíření, molekulární charakterizaci nových lagovirů a zkoumání fylogenetických vztahů. Novější metodou, která by mohla nabídnout rychlou kvalitativní diagnostiku, se ukazuje být laterální průtoková imunoanalýza. Svojí nenáročností může poskytnout chovatelům jednoduchý diagnostický postup. Nejstarším nepřímým testem pro diagnostiku protilátek proti RHDV je hemaglutinačně inhibiční test. Použití specifické lidské krve a jeho nízká specifita vedla opět k jeho nahrazení jinými technikami. Další metodou je ELISA (Enzyme-Linked Immunosorbent Assay). Ekonomická dostupnost a vyšší specifita a senzitivita nežli u přímé hemaglutinace spolu s jednoduchou interpretací dat jak kvalitativně, tak semikvantitativně či kvantitativně, z ní činí rozšířenou metodu diagnostiky. Využití imunoblotu je záležitostí spíše experimentální nežli rutinní. Požadavky na purifikovaný kapsidový protein a jeho nekvantitativní charakter z něj činí méně preferovanou metodu.
Název v anglickém jazyce
Presence of antibodies against RHDV1 and RHDV2 in rabbits and localization of immunogenic epitopes within the VP60 protein
Popis výsledku anglicky
Rabbit hemorrhagic disease (RHD) is a current issue, addressed among breeders and veterinarians working in this area. The disease was first identified in 1984 in China, where it caused significant economic losses. The causative agent of the disease was identified as the lagovirus RHDV (Rabbit Hemorrhagic Disease Virus) from the Caliciviridae family. In 2010, a new pathogenic variant of the virus RHDV2, phylogenetically distant from other pathogenic and non-pathogenic lagoviruses, was described in France. Based on genetic variability, RHDV can be divided into 4 genotypes. Genotype GI.1 denotes classical RHDV strains, RHDV2 was classified as GI.2. Strains GI.3 and GI.4 are non-pathogenic. Due to the high variability between genotypes GI.1 and GI.2, cross-immunity is induced at a very limited level. RHDV particle consists of the major capsid protein VP60 and the minor structural protein VP10. The capsid protein VP60 is the main viral antigen. The C-terminus of this protein exposed on the surface of the nucleocapsid is mostly responsible for antigenic variability. Early diagnosis and detection of RHDV is important during the spread of the infection, for which both direct and indirect methods can be used. One of the methods of direct detection is hemagglutination, the simplicity and low cost of which are the main advantages of this method. On the other hand, the low specificity and sensitivity of the test (requiring human blood group 0) are one of the limiting factors. Immunohistochemistry is used to characterize the distribution of RHDV2 in host tissues. Together with immunofluorescence, it is a qualitative method. Another method of direct detection is RT-PCR. This most widely used method allows for the comparison of individual virus strains, the study of geographical distribution, the molecular characterization of new lagoviruses and the investigation of phylogenetic relationships. A newer method that could offer rapid qualitative diagnostics is lateral flow immunoassay. Due to its simplicity, it can provide breeders with a simple diagnostic procedure. The oldest indirect test for the diagnosis of antibodies to RHDV is the hemagglutination inhibition test. The use of specific human blood and its low specificity led to its replacement by other techniques. Another method is ELISA (Enzyme-Linked Immunosorbent Assay). Economical availability and higher specificity and sensitivity than direct hemagglutination, together with simple interpretation of data both qualitatively, semi-quantitatively or quantitatively, make it a widespread diagnostic method. The use of immunoblotting is a matter of experimentation rather than routine. The requirements for purified capsid protein and its non-quantitative nature make it a less preferred method.
Klasifikace
Druh
D - Stať ve sborníku
CEP obor
—
OECD FORD obor
40301 - Veterinary science
Návaznosti výsledku
Projekt
—
Návaznosti
S - Specificky vyzkum na vysokych skolach
Ostatní
Rok uplatnění
2024
Kód důvěrnosti údajů
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Údaje specifické pro druh výsledku
Název statě ve sborníku
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ z výsledků řešení projektů IGA VETUNI Brno 2024 financovaných z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum MŠMT na rok 2024
ISBN
978-80-7305-974-3
ISSN
—
e-ISSN
—
Počet stran výsledku
3
Strana od-do
10-12
Název nakladatele
Veterinární univerzita Brno
Místo vydání
Brno
Místo konání akce
Brno
Datum konání akce
11. 12. 2024
Typ akce podle státní příslušnosti
CST - Celostátní akce
Kód UT WoS článku
—