Milířiště - drobné památky na pálení dřevěného uhlí v našich lesích. Tři příklady z Brdské oblasti

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F67985912%3A_____%2F17%3A00600400" target="_blank" >RIV/67985912:_____/17:00600400 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/00216208:11240/17:10366948

Výsledek na webu

<a href="https://zpp.npu.cz/pdfs/zpp/2017/05/11.pdf" target="_blank" >https://zpp.npu.cz/pdfs/zpp/2017/05/11.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Milířiště - drobné památky na pálení dřevěného uhlí v našich lesích. Tři příklady z Brdské oblasti

Popis výsledku v původním jazyce

Předmětem práce jsou uhlířské plošiny, relikty pálení dřevěného uhlí v historických milířích. Tyto drobné technologické památky jsou nejčastěji dochovány v místech, kde původně vznikaly a sloužily svému účelu - tj. v lesních porostech. Dřevěné uhlí mělo v minulosti mnohostranné využití. Nejčastěji je zmiňováno jako ideální palivo pro metalurgické procesy, protože při tepelném zpracování přechází z paliva do kovové rudy nebo kovu jen minimum nežádoucích příměsí. Dřevěné uhlí se také používalo při výrobě střelného prachu, dále v potravinářské výrobě, při léčebných procesech, nebo jako pomůcka pro výtvarníky (“kresba uhlem”). Historie vzniku a vývoje pálení dřevěného uhlí začala nepochybně hluboko v pravěku. Nejstarší archeologické doklady karbonizace v uhelných jamách pocházejí ze starší doby železné, z lokality Waschenberg v Rakousku. V díle Pyrotechniam libri X rozlišuje v roce 1540 italský Vannocius Biringucius starší karbonizaci v jamách a mladší technologii v nadzemních milířích. Největší množství písemných pramenů k historii uhlířství však pochází z 18. - 19. století, kdy největší množství dřevěného uhlí spotřebovala velkovýroba a zpracování železa. Úpadek, resp. zánik tradičního pálení dřevěného uhlí, přinesla aplikace a efektivnější technologie pálení koksu v železných pecích. V letech 2012-2015 proběhla systematická dokumentace historických uhlířských plošin v blízkosti historických metalurgických center v lesních porostech na Křivoklátsku, v Brdech a na Rakovnicku. Celkem bylo nalezeno a dokumentováno 227 uhlířských plošin. Vysoká hustota plošin ve zvolených lesních úsecích naznačuje, že uhlíři nerespektovali požadavky lesní správy, aby se pokud možno opakovaně vraceli na stále stejná místa a neničili les zakládáním stále nových pracovišť. Velikost plošin se pohybovala v rozmezí 7-11 x 6-9 m. To znamená, že na plošinách byly nejčastěji páleny milíře o průměru přibližně 4 m a výšce 2-2,5 m. Na všech lokalitách byly pozorovány plošiny vytvořené na rovném terénu a zahloubené do svahu. V terénu jsou ovšem mnohem výraznější plošiny zapuštěné do svahu. Nejčastějším typem je plošina kruhového půdorysu. Na všech lokalitách jsou uhlířské plošiny těsně navázány na lesní komunikace.

Název v anglickém jazyce

Charcoal piles - small monuments to burning charcoal in our forests. Three examples from Central Bohemia

Popis výsledku anglicky

The subject of the article are charcoal areas, relics of wood burning in historical charcoal piles. These small technological monuments are most often preserved in places where they originated and served their purpose - i.e. in forests. In the past, charcoal was used for a variety of purposes. Most often, it was mentioned as an ideal fuel for metallurgical processes, since during heat treatment only minimal undesirable admixtures are passed from the fuel to the metal ore or metal. Charcoal was also used in the production of gunpowder, in food production, in healing processes, and as a tool for artists (“charcoal drawing”). The history of the origin and development of charcoal burning undoubtedly began deep in prehistory. The oldest archaeological documents of carbonization in coal pits come from the earlier Iron Age, from Waschenberg in Austria. In the 1540 work De la Pirotechnia: Libri X, the Italian Vannocius Biringucius distinguishes older carbonization in pits from younger technology in above-ground piles. The largest number of written sources about the history of coalmaking, however, came from the 18th and 19th centuries, when the largest amount of charcoal was consumed by large-scale production and the processing of iron. The decline and disappearance of traditional charcoal burning brought about applications and more efficient coke burning technologies in iron furnaces. From 2012 to 2015, the systematic documentation of historical coal-fired piles was carried out in the vicinity of historical metallurgical centers in forest areas in the Křivoklátsko, Brdy, and Rakovník areas. A total of 227 carbon pile remnants, or platforms, were found and documented. The high density of platforms in selected forest areas indicates that charcoal workers did not respect forest management requirements to return to the same sites as often as possible and not destroy the forest by setting up new workplaces. The size of the platforms ranged from 7-11 × 6-9 m. This means that the platforms most often held piles with a diameter of approximately 4 m and a height of 2-2.5 m. All platforms were found on flat terrain and recessed into a slope. In terrain, however, the more pronounced platforms were embedded in a slope. The most common type is a platform with a circular ground plan. In all locations, the carbon platforms were tightly connected to the forest roads.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2017

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Zprávy památkové péče

ISSN

1210-5538

e-ISSN

—

Svazek periodika

77

Číslo periodika v rámci svazku

5

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

9

Strana od-do

572-580

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—