Zveřejňování dat z archeologických archivů - situace v některých zemích Evropské unie - odkud jdeme a kam směřujeme

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68081758%3A_____%2F18%3A00501165" target="_blank" >RIV/68081758:_____/18:00501165 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://zpp.npu.cz/clanek-7429" target="_blank" >http://zpp.npu.cz/clanek-7429</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Zveřejňování dat z archeologických archivů - situace v některých zemích Evropské unie - odkud jdeme a kam směřujeme

Popis výsledku v původním jazyce

V roce 1989 zažila česká (resp. československá) společnost změnu politického systému a návrat k demokracii. Nepoužívali jsme v té době počítače, mobilní telefony a Československo nebylo připojeno k Internetu. Revoluční společenská změna nám umožnila svobodný přístup k informacím a mimo jiné i k technologickému rozvoji, který začínal nabírat na vysokých obrátkách. Digitálního věk přinesl nové možnosti a prostředky jak komunikovat a pracovat. Začaly vznikat digitální dokumenty a přirozeně i potřeba tato masivní data nějakým způsobem zpracovat a uchovat. Velkou výzvou oboru byl zejména následný rozvoj nástrojů, pomocí nichž bylo možné tyto data vyhodnocovat (např. pomocí databází, statistických metod, geografických informačních systémů). Po roce 2000 vznikl samostatný vědní obor Digital Humanities, který se aplikací informatiky v humanitních vědách zabývá. Zásadním milníkem zejména pro poskytování a sdílení dat bylo připojení k Internetu (v Československu v r. 1992). Spolu s komputerizací to znamenalo dvě zásadní inovace ve způsobu a možnostech, jak s informacemi dále pracovat. V praxi to umožnilo práci s velkými objemy dat, propojování informací a způsob jak data nabídnout neomezenému množství uživatelů. Dosavadní rezervovanost k poskytování odborných dat veřejnosti vycházela z větší části ze strachu o zneužití těchto informací a potřebě archeologické dědictví chránit. Tato obava graduje zejména v posledních dvou dekádách v souvislosti s masovým rozšířením detektorů kovů. Poskytovat otevřeně vědecké informace veřejnosti ale není jen trend, je na něj čím dál více nahlíženo i jako na povinnost a závazek vědecké komunity podporované z veřejných zdrojů vůči veřejnosti. Archeologická obec musí počítat s tím, že bude zejména u výzkumů hrazených z veřejných peněz, po uplynutí nějaké doby na zpracování výsledků ke zveřejňování i nepublikovaných dat tlačena a je potřeba k této otázce zaujmout stanovisko. Rozhodly jsme se provést průzkum úrovně zpřístupnění dat z archeologických výzkumů a nastavení uživatelských přístupů a práv v jednotlivých státech Evropské unie. Bylo osloveno 25 zemí v rámci Evropské unie, z nichž se nám dostalo 16 odpovědí: Anglie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Holandsko, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, SRN (Sasko a Badensko-Württembersko), Slovensko, Švédsko a Švýcarsko (kanton Basilej-město). Situace v jednotlivých zahraničních zemích je u každé otázky stručně porovnána se situací v České republice. Archeologům odpovědných institucí jsme položili následujících 6 otázek: 1) Jak je vymezen okruh uživatelů archeologického archivu ve vaší zemi? 2) V jaké míře jsou data jednotlivým skupinám uživatelů zveřejňovány? 3) Jakým způsobem jsou data jednotlivým uživatelům dostupné - prezenčně nebo elektronicky? 4) Dochází k záměrnému nezveřejňování některých dat veřejnosti z důvodu ochrany lokalit? 5) Jsou lhůty pro vypracování a zveřejnění nálezových zpráv/archivní dokumentace specifikovány zákonným ustanovením? Má navíc archeologická obec nějaké závazné dohody, doporučující ustanovení či etický kód, který upřesňuje lhůty pro vypracování a zveřejnění nálezových zpráv/archivní dokumentace? 6) Kdo financuje provoz centrálního archeologického archivu? I když se nám nedostalo odpovědí ze všech oslovených zemí, mohly jsme porovnat 15 systémů archeologických archivů (Polsko jsme nezahrnuly, protože je předmětem samostatného článku v tomto čísle), které poskytly různorodé přístupy ke správě a poskytování informací v oboru archeologie. Tyto přístupy se dají zjednodušeně rozdělit do tří skupin: i) využívají on line informační systémy a poskytují informace všem (Anglie, Skotsko, Finsko, Švédsko, Dánsko) ii) využívají on line informační systémy, informace poskytují podle příslušnosti k uživatelským skupinám (Bavorsko, Holandsko, Portugalsko, Maďarsko, Francie, Estonsko) iii) používají interní systémy nebo databáze a informace zpřístupňují na individuální žádost (Bulharsko, Rakousko, švýcarský kanton Basilej-město, Slovensko, Badensko-Württembersko, Sasko). Tato situace odráží současný stav přístupu jak k používání moderních informačních technologií, tak i k zveřejňování informací v archeologii všeobecně. Informační technologie sice zaznamenaly obrovský rozmach, ale jak je vidět, vůbec není samozřejmé, že by byly v mezinárodním měřítku využívány pro zpracování informací v oblasti vědecké infrastruktury plošně. Může to být zapříčiněno nedostatkem finanční podpory ze strany jednotlivých států nebo z důvodu existence několika individuálních přístupů k problematice v rámci jednoho státu, který se skládá z několika zcela či poměrně autonomních celků (kantony ve Švýcarsku nebo spolkové země v Německu), nebo z důvodu zatím malého tlaku ze strany uživatelů či nadřazených autorit po takovém způsobu zveřejňování informací. Na druhou stranu vidíme, že digitální dokumenty už vytlačily analogové předchůdce ve všech zkoumaných zemích, ale že by byly spravovány pomocí sofistikovaných informačních systémů a dostupné on line běžné není. Jak dlouho ještě může takový roztříštěný stav trvat? Záleží to nejspíš na tom, jakou bude Evropská unie rozvoji otevřené digitální vědy a vědecké infrastruktury poskytovat podporu (a ta je v současnosti významná) a jak flexibilně budou jednotlivé země EU na takové výzvy reagovat . Bezpochyby to následně ovlivní jejich konkurenceschopnost v oblasti vědy a výzkumu.

Název v anglickém jazyce

Publication of data from archaeological archives - situations in some EU countries. Where do we come from and where we are heading?

Popis výsledku anglicky

In 1989, Czech (resp. Czechoslovak) society experienced a change in its political system and a return to democracy. We did not use computers or mobile phones at the time, and Czechoslovakia was not connected to the Internet. The revolutionary social change has allowed us free access to information and, among other things, to technological developments that have begun to increasingly accelerate. The digital age brought new possibilities and means for communicating and working. Digital documents began to emerge, and of course so did the need to process and store this massive data. A major challenge in the field was, in particular, the subsequent development of tools that helped to evaluate these data (e.g. using databases, statistical methods, geographic information systems). After 2000, Digital Humanities was founded as a separate branch of science, dealing with the application of computer science in the humanities. A crucial milestone for providing and sharing data was the connection to the Internet (in Czechoslovakia in 1992). Along with computerization, this meant two major innovations in methods and quantities of how to work with the information. In practice, this has enabled work with large volumes of data, linking information, and a way to provide data to an unlimited number of users. Former reservations in providing expert data to the public were largely based on fear of misuse of this information and the need to protect archaeological heritage. Over the past two decades, this concern has progressed especially in association with the mass spread of metal detectors. Providing open scientific information to the public is not only a trend, it is increasingly seen as a duty and commitment of the scientific community, supported by public sources, towards the public. The archaeological community must count on the fact that, particularly with publicly funded research, after some time it will be pressured to process its results for the publication of data. It is essential to take a stand on this issue. We decided to investigate the level of accessibility to data from archaeological research and the settings of user access and rights in the individual countries of the European Union. We addressed 25 countries of the European Union, from which we received 16 responses: England, Bulgaria, Denmark, Estonia, Finland, France, the Netherlands, Hungary, Poland, Portugal, Austria, Germany (Saxony and Baden-Wuerttemberg), Slovakia, Sweden, and Switzerland (Basel-Stadt canton). The situation in these individual countries is briefly compared to the situation in the Czech Republic. We asked the archeologists of the responsible institutions the following six questions: 1) How do you define the circle of archaeological archive users in your country? 2) To what extent are data published to individual user groups? 3) How are data available to individual users – presented, or in electronic form? 4) Is there a deliberate policy of non-disclosure of certain data to the public due to site protection? 5) Are the deadlines for preparing and publishing finding reports/ archival documentation specified by a legal provision? Additionally, does the archaeological community have binding agreements, recommending provision, or a code of ethics that specifies the time limits for preparing and publishing finding reports/archival documentation? 6) Who finances the operation of the central archaeological archive? Although we did not receive a response from all the countries addressed, we could compare 15 archeological archive systems (we did not include Poland, since it is the subject of a separate article in this issue) that provided diverse approaches to the management and provision of information in the field of archeology. These approaches can be simply divided into three groups: 1. states that use online information systems and provide information to everyone (England, Scotland, Finland, Sweden, Denmark), 2. states that use online information systems and provide information based on user group membership (Bavaria, the Netherlands, Portugal, Hungary, France, Estonia), 3. states that use internal systems or databases and make information available by individual request (Bulgaria, Austria, Swiss canton Basel-Stadt, Slovakia, Baden-Württemberg, Saxony). This situation reflects the current state of access to the use of modern information technologies as well as to the disclosure of information in archeology in general. Information technology has indeed been booming, but it is clear here that a universal standard for processing information in the field of scientific infrastructure does not exist. This may be due to the lack of financial support by individual states, or to the existence of several individual approaches to the issue within a single state that consists of several completely or partially autonomous units (cantons in Switzerland, or states in Germany), or because of hitherto little pressure from users or superior authorities for such a method of information disclosure. On the other hand, we can see that digital documentation has already pushed out its analogue predecessors in all the countries surveyed, but it is not the case that they would be managed using sophisticated information systems and available on-line. How long can such a fragmented state last? This likely depends on what kind of support the European Union will provide for the development of open digital science and the scientific infrastructure (and this is currently important), and how flexible the EU countries will be in their response to such challenges. This will undoubtedly affect their competitiveness in the field of science and research.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

<a href="/cs/project/EF16_013%2F0001439" target="_blank" >EF16_013/0001439: Archeologický informační systém ČR - druhá generace</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Zprávy památkové péče

ISSN

1210-5538

e-ISSN

—

Svazek periodika

78

Číslo periodika v rámci svazku

1

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

9

Strana od-do

45-53

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—