Ochranářská genetika – co víme o kondici populací tetřívka v České republice

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68081766%3A_____%2F23%3A00636623" target="_blank" >RIV/68081766:_____/23:00636623 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Ochranářská genetika – co víme o kondici populací tetřívka v České republice

Popis výsledku v původním jazyce

Na začátku minulého století žilo na našem území kolem 10 000 tetřívčích kohoutů, a ještě v polovině minulého století se tento druh vyskytoval na většině našeho území. Kolem roku 2020 však u nás zůstalo posledních asi 350 tokajících samců, a to ve třech oddělených populacích v horských oblastech – 1) v Krkonoších a Jizerských horách, 2) v Krušných a Doupovských horách a 3) na Šumavě a v Boleticích. Na základě neinvazivních genetických vzorků sebraných ze všech těchto území v letech 2018–2022 byla pomocí klasických mikrosatelitových markerů analyzována genetická variabilita a struktura tetřívků. Ukázalo se, že přestože k určitému poklesu genetické diversity (GD) zřejmě došlo, nebyla ještě zredukována zásadním způsobem a stále tedy zůstává prostor pro záchranné aktivity. Nejvyšší GD byla zjištěna v populaci v Krušných horách, která tak má obzvláštní ochranářský význam. Efektivní velikost jednotlivých tetřívčích populací, tj. genetická charakteristika, která nejlépe vypovídá o životaschopnosti populace, je však velmi nízká (Ne = 25–38) a nedosahuje ani kritické minimální hodnoty Ne = 50. Analýza genetické struktury ukázala relativně velkou genetickou vzdálenost mezi třemi hlavními populacemi. Ovšem i v rámci jednotlivých pohoří je již patrná další genetická struktura (vznikající dílčí subpopulace). A ve skutečnosti jsou populace zřejmě ještě fragmentovanější, než jak ukazují naše výsledky. Proces působení genetického driftu, a tedy odlišování se jednotlivých populací a subpopulací, je totiž postupný a vyžaduje určitou dobu trvání izolace. V populaci v Krkonoších a Jizerských horách byly zjištěny nezvykle dlouhé přesuny obvykle filopatrických samců. Důvodem pro ně může být nadměrné vyrušování obzvláště v některých oblastech těchto pohoří. Je otázkou, mohou-li v našich podmínkách žít člověk a tak citlivý druh, jakým je tetřívek, vedle sebe. Pro člověka je to velká výzva.

Název v anglickém jazyce

Conservation genetics – what we know about the genetic health of Black Grouse populations in the Czech Republic

Popis výsledku anglicky

At the beginning of the last century, approximately 10,000 male Black Grouse inhabited the territory of the Czechia, and yet in the mid-20th century the species occurred across most of the country. Around the year 2020, however, only about 350 lekking males remain, confined to three isolated populations in mountain regions: (1) Krkonoše and Jizerské hory Mts., (2) Krušné hory and Doupovské hory Mts. and (3) Šumava Mts. and Boletice Military Training Area. Genetic variability and population structure of Black Grouse were analysed using classical microsatellite markers based on non-invasive genetic samples collected across all these regions between 2018 and 2022. Although some decline in genetic diversity (GD) has apparently occurred, it has not yet been reduced to a critical extent, indicating that there is still potential for conservation and recovery measures. The highest GD was detected in the Krušné hory Mts. population, which is therefore of particular conservation importance. However, the effective population size of individual Black Grouse populations, i.e. a genetic parameter most closely reflecting population viability, is very low (Ne = 25–38) and does not reach even the critical minimum threshold of Ne = 50. Analysis of genetic structure revealed relatively high genetic differentiation among the three main populations. Moreover, additional genetic structuring, indicating the emergence of partial subpopulations, is already evident within individual mountain ranges. In reality, the populations are likely even more fragmented than suggested by our results, as the effects of genetic drift, and thus differentiation among populations and subpopulations, are gradual processes requiring a certain duration of isolation. In the Krkonoše and Jizerské hory Mts. population, unusually long movements of typically philopatric males were detected. These movements may be driven by excessive human disturbance, particularly in some areas of these mountain ranges. Whether humans and such a highly disturbance-sensitive species as the Black Grouse can coexist under current conditions remains an open question. For humans, this represents a major challenge.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

10603 - Genetics and heredity (medical genetics to be 3)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Tetřívek – Poslední šance?

ISBN

978-80-7535-160-9

Počet stran výsledku

22

Strana od-do

78-99

Počet stran knihy

208

Název nakladatele

Správa Krkonošského národního parku

Místo vydání

Vrchlabí

Kód UT WoS kapitoly

—