Archeologické stopy středověké stavby u kostela sv. Václava v Hrusicích (okr. Praha-východ)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F24%3AN0000005" target="_blank" >RIV/70979391:_____/24:N0000005 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Archeologické stopy středověké stavby u kostela sv. Václava v Hrusicích (okr. Praha-východ)

Popis výsledku v původním jazyce

Středočeská obec Hrusice (okr. Praha-východ) leží asi 30 km jihovýchodně od centra hlavního města Prahy. Kostel sv. Václava (pův. sv. Mikuláše) na hrusické návsi skrývá pod novověkými přístavbami a fasádami v téměř celé hmotě dochované středověké jádro tvořené jednolodím s hranolovou věží na západní straně a apsidálním závěrem na východě. Ze stavebních prvků pozdně románské výstavby se na vnějšku kostela uplatňuje jen severní ústupkový portál odkrytý už v r. 1853. Z podkroví lodi jsou pak ještě viditelná zazděná románská okna. Ornamentální hlavice, vezděná druhotně do hřbitovní zdi u kostela, patřila zřejmě sloupu pod zaniklou románskou panskou tribunou. Dřívější určení doby založení kostela do 12. – 13. stol., později zpřesněné na počátek 13. stol., následně pak do 1. čtvrtiny 13. stol. nebo do doby kolem r. 1230, se kromě uměleckohistorického vyhodnocení stavby opíralo do značné míry o písemnou zmínku tzv. ostrovského falza, které se hlásí k r. 1205 a uvádí v Hrusicích kapli sv. Vojtěcha. Vztah uvedené zmínky k Hrusicím je však po dlouhou dobu opakovaně předmětem pochybností řady historiků. Citovaná zpráva se totiž může týkat jiné středočeské lokality stejného názvu. Kritická hodnocení nejen písemných pramenů, ale i architektury kostela a ztvárnění jeho portálu vedou v posledních letech k závěru, že kostel sv. Václava v Hrusicích byl založen ve 2. pol. 13. stol. a uvažuje se i o autenticitě letopočtu 1252 vytesaného do archivolty portálu. V 19. století měly být u kostela sv. Václava nalezeny záušnice (lokalizace není zcela jistá), které se svým typem hlásí do 12. – 13. stol. Středověká jáma s dalšími záušnicemi, středověkou keramikou a lidskými kostmi byla také už v 19. století zachycena při stavbě domu čp. 55, východně od kostela. První archeologický výzkum u kostela sv. Václava mohl jako záchranný proběhnout až v roce 2020 v souvislosti s rekonstrukcí ohradní zdi kostela. Na téměř celé jihozápadní straně a v přilehlém krátkém úseku jižní strany bývalého hřbitova byla tehdy zeď zbořena a řez terénem za zdí dokumentován ve třech úsecích. Pod převážně novověkým hřbitovním souvrstvím se na profilu P1 v délce maximálně 5 m dochovala pozoruhodná stratigrafická situace zaniklé stavby (obj. 1/2020) nezjištěných původních rozměrů, zapuštěné v západním sousedství kostela do původně mírného jihozápadního svahu. Několik podlahových úrovní svědčí o delší době existence objektu 1/2020 a o jeho výrazných přestavbách nebo úpravách. Při výzkumu se nepodařilo zachytit in situ žádné výrazné stopy stavebních konstrukcí objektu, které byly převážně asi dřevěné a zničil je požár doložený vrstvou uhlíků a mazanice. Kromě zlomků keramických nádob jsou pro chronologický vztah objektu 1/2020 k pozdně románskému kostelu důležité vrstvy hnědočervené písčité hlíny nebo písku s kusy hnědočerveného pískovce pod jednou z výrazných podlahových úrovní. Jedná se nepochybně o odpad z práce kamenické huti. Srovnatelný materiál není místního původu a při výstavbě kostela byl použit zejména na jeho dosud dochovaný vstupní portál. Vrstva stavebního odpadu, shodou okolností z podobné horniny, je známá např. z výzkumu u pozdně románského kostela sv. Jakuba Většího ve Vroutku v severozápadních Čechách. Nepočetný soubor středověké keramiky z objektu 1/2020 nemůže však dobu založení kostela sv. Václava v Hrusicích v rámci 1. poloviny 13. století nijak zpřesnit. Archeologicky doložená stavba umístěná na západní straně kostela, snad na jeho podélné ose a v těsném sousedství kostelní věže, byla zřejmě s kostelem v nějakém funkčním vztahu. V analogické poloze se nacházela např. budova panského sídla (12. – 13. stol.), archeologicky doložená u kostela sv. Filipa a Jakuba na Chvojně ve středních Čechách. Nelze pak vyloučit, že také záchranný archeologický výzkum u kostela sv. Václava v Hrusicích přinesl doklady několika stavebních fází předpokládaného panského sídla z doby založení pozdně románského kostela. Otázkou ovšem zůstává, zda v Hrusicích můžeme předpokládat existenci raného panského sídla též na základě písemných pramenů. Pokud bychom ke sledované lokalitě vztáhli zprávu z tzv. ostrovského falza hlásícího se k roku 1205, pak bychom zde mohli předpokládat existenci sakrální stavby i velmožského sídla již ke sklonku 1. poloviny 12. století. Další majetkový vývoj Hrusic je ovšem nejasný. První jistá písemná zmínka o lokalitě a zdejším kostelu pochází až z roku 1352 a nejpozději k roku 1359 ves i s kostelem držela jedna z větví posázavského rodu pánů z Dubé, kteří je po zisku nedalekého hradu Zlenice (mezi lety 1377 a 1393) připojili k panství s centrem na tomto hradu. Do té doby Hrusice mohly představovat samostatnou enklávu v majetku posázavských pánů z Dubé nebo tvořit součást jejich uvažovaného majetku se sídlem na nedalekém a dosud málo poznaném hradu Ježov u Senohrab, který byl později rovněž připojen k jejich zlenickému zboží. Vzhledem k uvedeným nejasnostem a k omezené výpovědi písemných pramenů není jisté, zda archeologickou situaci v Hrusicích můžeme interpretovat jako další příklad přenesení raného panského sídla při románském kostele na vrcholně středověký šlechtický hrad. Písemné prameny ani sídelně historické souvislosti tuto variantu ovšem ani nevylučují.

Název v anglickém jazyce

Archaeological traces of medieval building near the Church of St. Wenceslas in Hrusice (Prague-East district)

Popis výsledku anglicky

The Church of St. Wenceslas (originally of St. Nicholas) in Hrusice hides, underneath its modern-era ex¬tensions and facades, a well-preserved medieval core consisting of a single nave with a square tower to the west and an apsidal end to the east. Only the northern portal, which was exposed in 1853, is currently visible on the church's facade of the late Romanesque building elements. In addition to this, walled-up Romanesque windows from the nave loft can still be seen. An ornamental capital, which was secondarily built into the graveyard wall, probably belonged to one of the columns supporting the defunct Romanesque lords' tribune. The church's origins are currently dated to the second half of the 13th century, but the au¬thenticity of the year 1252 carved in the portal is also considered. The first archaeological excavation at the Church of St. Wenceslas was carried out in connection with the reconstruction of the enclosure wall as late as 2020. At that time, the wall was almost completely demolished on the southwest side and in the adjacent short section on the south side of the former graveyard. Sections through the terrain behind the wall were documented in three places. Beneath the predomi¬nantly modern graveyard stratum, a stratigraphic situation containing the remains of a defunct building of indeterminable dimensions in the church's western vicinity was preserved at a length of 5m on profile P1. Several floor levels indicate a longer period of the building's existence and significant alterations or modifications. The excavation did not identify any significant in situ remains of structures – they were probably predominantly made of timber and had been destroyed by fire which is evidenced by a layer of charcoal and daub. In addition to potsherds, layers of brownish red sandy soil or sand with pieces of brownish red sandstone under one of the distinctive floor levels seem to be important for the chronological relationship between feature 1/2020 and the late Romanesque church. This is waste from the activities of the stonemason's guild. The material is not of local origin and was used in the construction of the church, particularly when building its surviving entrance portal. The archaeologically documented build¬ing was probably in some functional relationship with the church building. It cannot be ruled out that the archaeological excavation unearthed several construction phases of an aristocratic residence from the time of the foundation of the late Romanesque church. However, there is still a question if one can also assume the existence of an early aristocratic residence in Hrusice on the basis of written sources. The first indisputable written record of the site and the local church dates back to 1352, and by 1359 at the latest, the village, including the church, was held by one of the branches of the Lords of Dubá, who, after acquiring the nearby Zlenice Castle (between 1377 and 1393), added it to their estate administered from the above castle. Until then, Hrusice could have been a separate enclave owned by the Lords of Dubá or a part of their assumed estate with its centre in the nearby Ježov Castle. Although it is not clear whether the archaeological situation in Hrusice can be interpreted as an example of a transformation of an early aristocratic residence standing near the Romanesque church into a high medieval noble castle, the available written sources and the settlement historical context do not exclude this option.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Archeologie ve středních Čechách

ISSN

1214-3553

e-ISSN

—

Svazek periodika

28

Číslo periodika v rámci svazku

1

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

20

Strana od-do

281-300

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—