Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979821%3A_____%2F22%3AN0000014" target="_blank" >RIV/70979821:_____/22:N0000014 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Místopis dědinických a svobodnických dvorů v Čechách

Popis výsledku v původním jazyce

Jak prozrazuje název knihy, je jejím hlavním obsahem místopis českých dědiníků a svobodníků v období od raného novověku do poloviny 17. století. V nepříliš četných případech, kdy to prameny umožňovaly, zasahuje popis i hlouběji do minulosti. Kniha zahrnuje celkem 403 vsí v Čechách, v nichž se aspoň po část uvedeného období nacházel nějaký dvůr vlastněný dědiníkem nebo svobodníkem. Vsi jsou abecedně uspořádány a pro každý z 645 v nich se nacházejících dvorech kniha uvádí jeho průběžné držitele, vždy s odkazem na použité prameny. Pohříchu je nutno přiznat, že posloupnosti držitelů mohou obsahovat mezery. Vlastnímu soupisu dědinických a svobodnických dvorů předchází čtveřice kapitol, z nichž první dvě pojednávají o historickém vývoji majitelů těchto dvorů, třetí rozebírá použité prameny a čtvrtá uvádí některé závěry vzniklé statistickým zpracováním následujícího místopisného souboru. První kapitola s názvem Dědiníci a svobodníci začíná vymezením těchto dvou základních pojmů, zkoumá jejich etymologii a přináší jak doklady o jejich rovnocennosti, tak i příklady naznačující odlišné významy. Přestože od poloviny 17. století název dědiník přestal být používán, zůstává ne zcela zodpovězená otázka, zda lze v každé době a za všech okolností považovat pojmenování dědiník a svobodník za synonyma. Druhá kapitola nese název Předchůdci dědiníků. Pojmenování dědiník se pro svobodné sedláky, kteří měli ve svém osobním vlastnictví zemědělský dvůr, vžilo v polovině 15. století. Existuje řada náznaků, že většinou šlo o chudnoucí zemany, kterým se nepodařilo udržet svůj urozený původ. Svobodní sedláci však existovali i ve vrcholném středověku pod názvem dědici, v latinských pramenech heredes. Ti bývají v historické literatuře považováni za přímé předchůdce dědiníků. Pro toto tvrzení však dosud nebyl nalezen žádný písemný doklad a zdá se, že dědici zmizeli ze scény zhruba o 100 let dříve, než se začali objevovat první dědiníci. Ve třetí kapitole, nazvané Rozbor použitých pramenů a literatury, jsou představeny hlavní archivní prameny, na nichž práce staví, vesměs uložené v Národním archivu. Tím nejdůležitějším jsou zemské desky, kam měli v předbělohorské době dědiníci a svobodníci právo vkládat svůj nemovitý majetek, byť ke každému vkladu potřebovali povolení krále. Ve větších deskách zemských tak lze nalézt okolo 1300 zápisů týkajících se dědiníků či svobodníků a dalších 400 jich je v zemských deskách menších. Své soudní spory v předbělohorské době řešili nejčastěji před komorním soudem; v příslušném archivním fondu nalezneme na 350 takových záznamů. Známým, dosud však ne zcela vytěženým pramenem je první, tedy nejstarší svobodnické kniha. Ač byla založena až těsně před rokem 1620, obsahuje popis všech svobodnických a dědinických dvorů z roku 1550, jejichž majitelé se k jejich vlastnictví tehdy přiznali. Bohatý listinný materiál o dědinících a svobodnících se dochoval ve fondu Stará manipulace – celkem stovka signatur ve třech krabicích. K nim lze přičíst i roztroušené záznamy o berních dlužnících v témže fondu a v třeboňském fondu Historica. Je samozřejmé, že rovněž byly využity všechny čtyři dochované a již tiskem vydané berní rejstříky z let 1557, 1603, 1615 a 1620 a také málo známá podrobnější verze rejstříku z roku 1615 nacházející se ve fondu Berní rula. Za stručný souhrn lze považovat čtvrtou kapitolu s názvem Statistika svobodníků. Ve formě grafických a tabelárních výstupů udává zejména počty svobodníků v závislosti na době a lokalitě. Knihu uzavírají obrazová příloha, soupisy použitých pramenů a literatury a dva rejstříky – jmenný a místní.

Název v anglickém jazyce

Topography of the Freeholders‘ and Yeomen’s Farmyards in Bohemia

Popis výsledku anglicky

As the book’s title reveals, its main content is a topography of Czech freeholders and yeomen in the period from the early Modern Age to the mid- 17th century. In some cases, but not very frequently, and only if the sources were available, the description exceeds even deeper into the past. There are 403 villages in Bohemia described, where there used to be a farmyard owned by a freeholder or a yeoman at least for a part of the period in question. The villages are put in alphabetical order. Each of 645 farmyards enclosed in the book has got the names of its holders over the course of time, always with the reference to the sources used. It is necessary to admit that successions of the holders may contain gaps. Four chapters precede the list of freeholders´ and yeomen´s farmyards. The first two deal with historical development of the owners of these farmyards, the third chapter analyses the used sources, and the fourth one presents some conclusions incurred from statistical processing of the following topographic list. The first chapter called “Freeholders and Yeomen” begins with a specification of these two basic terms, it studies their etymology and brings on one hand proofs about their equivalence, on the other hand examples showing their different meaning. Since the mid-17th century, the term freeholder ceased to be used. There still remains a question (and which is not completely answered) if over the years and in all circumstances the terms “freeholder and yeoman” may be regarded as synonymous. The title of the second chapter is “Predecessors of Freeholders”. The term freeholder became accepted in the mid-15th century for free peasants having a farmyard in their personal property. There exist some indications that these peasants were impoverished squires, who did not succeed in keeping their noble descent. But freeholders existed in the late Middle Ages under the term “inheritors”, in the Latin sources called “heredes”. They are considered to be the direct predecessors of “freeholders” in historical literature. But nevertheless, no written document has been found to support this claim yet. It seems then that “inheritors” had disappeared roughly 100 years earlier than the first freeholders came into the picture. In the third chapter called “Analysis of Used Sources and Literature” the main archival sources are presented, which were used for the work and are mainly deposited in the National Archives. The most important of them have been Land Tables, where the freeholders and yeomen had the right to enter their real property even though they needed a royal permission for each record. In the bigger Land Tables, it is possible to find about 1,300 records concerning freeholders and yeomen, and another 400 are in the smaller Land Tables. Their judicial settlement of disputes was mostly led before the Royal Chamber, up to 1620. We can find about 350 of such records in the relevant archival fond. The first and yet the oldest yeomen´s book is a known source, though not completely worked-out. Though it was initiated closely before 1620, it contains a description of freeholders´ and yeomen´s farmyards from the year 1550 whose owners admitted to possess them. Rather rich documentary material concerning freeholders and yeomen has been preserved in the fond “Old Manipulation”, a collection of 100 shelf marks in three boxes. We could also add scattered records about tax debtors from the same fond and from the fond Historica deposited in Třeboň. It is obvious that there were used all four preserved and published tax registers from the years 1557, 1603, 1615 and 1620, and also a lesser known but detailed version of the tax register from 1615 found in the fond of the Roll of Assessment. The fourth chapter called “Statistics of Yeomen” can be considered to be a brief outline. In the form of graphic and tabular outputs it gives mainly the numbers of yeomen, depending on the period and locality. The book is closed with a picture enclosure, lists of used sources and literature and two indexes, by names and localities.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7469-127-0

Počet stran knihy

686

Název nakladatele

Národní archiv

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—