Mariánské družiny při kostele sv. Ignáce v Praze. Příspěvek k poznání původní podoby Družinské kaple

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75032333%3A_____%2F15%3A%230004206" target="_blank" >RIV/75032333:_____/15:#0004206 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Mariánské družiny při kostele sv. Ignáce v Praze. Příspěvek k poznání původní podoby Družinské kaple

Popis výsledku v původním jazyce

V období krátce po navrácení chrámu sv. Ignáce Tovaryšstvu Ježíšovu (1866) došlo ve 4. čtvrtině 19. století k postupnému obnovení aktivity laických katolických spolků, mariánských družin při jezuitském řádu. První doloženou sodalitou u sv. Ignáce se stala v roce 1880 obnovená Mariánská družina mužů a jinochů (Mariánská kongregace). Pro každou družinu bylo důležité opatřit si k užívání vlastní družinskou kapli s oltářem a náležitým liturgickým vybavením. Po několikeré změně míst byl pro společnou liturgii Mariánské družiny mužů a jinochů v roce 1904 vybrán a nově uzpůsoben prostor bývalé řádové oratoře nad sakristií po jižní straně presbytáře kostela. Družinská kaple, opatřená novou neobarokní výmalbou, galerií se schodištěm, a především novým neorománským mobiliářem, byla vysvěcena 15. května 1904. Do současnosti nedochovaný oltář je nutné zrekonstruovat podle fotografických a literárních dokladů a na základě několika zachovaných pozůstatků na půdě kostela. Oltář neorománského charakteru se skládal z menzy s ležící sochou sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století, hlavním oltářním obrazem bylo tradiční zobrazení Panny Marie Immaculaty. Po levé straně oltářního obrazu byla situována socha sv. Stanislava Kostky a po pravé sv. Jana Sarkandra. Důležitou součástí movitého vybavení družin byly rovněž prapory, využívané v liturgických slavnostních procesích. V Družinské kapli se zachovalo celkem pět historických praporů mariánských družin, a to včetně příslušenství (se stuhami, žerděmi, šerpami). Vznik praporů spadá do období prvních tří desetiletí 20. století. Umělecká výzdoba Družinské kaple u sv. Ignáce, původní podoba oltáře a dochovaný soubor praporů významným dílem přispívají k poznání opomíjeného aspektu dobového spolkového života, liturgie a výtvarného projevu mariánských družin v Praze před polovinou 20. století.

Název v anglickém jazyce

The Marian Sodalities of St. Ignatius Church in Prague. Contribution to the understanding of the original appearance of the chapel of Marian sodalities

Popis výsledku anglicky

Shortly after the church of St. Ignatius was returned to the Society of Jesus (1866) activity of laic Catholic fellowships, Marian Sodalities within the Jesuits order was gradually renewed in the 4th quarter of the 19th century. The first documented sodality at St. Ignatius was renewed in 1880 as Marian Sodality of men and youth (Marian congregation). Every sodality required to use its own chapel with an altar and appropriate liturgical furnishing. After several replacements the Marian Sodality of men and young men selected in 1904, the space of the former order oratory above the sacristy at the south side of the church presbytery, which was adapted to their needs. The Marian Sodality chapel, consecrated on the 15th May 1904 was provided with new Neo-baroque paintings, a gallery with a staircase and mainly with new, Neo-Romanesque furniture. The altar has not survived and has been reconstructed from photographic and literature evidence, together with few fragments preserved at the church attic. The altar of Neo-Romanesque character composed of an altar stone with a recumbent figure of St. John of Nepomuk dating from the 2nd half of the 18th century. The main altar painting traditionally depicted Virgin Mary Immaculata. A statue of St. Stanislav Kostka was set on the left side of the altar and one of St. Jan Sarkander on the right side. Banners, also an important part of the movable furnishing of Marian Sodalities, were used in liturgical ceremonial processions. Altogether five historic banners including accessories (ribbons, poles, sodality sashes) are preserved in the Sodality chapel. The origins of banners go back to the first three decades of the 20th century. Art decoration of the Sodality chapel at St. Ignatius, original form of the altar and the preserved assemblage of banners, contribute with a great deal to the knowledge of neglected social aspects of the period and the liturgy and visual expression of sodalities in Prague before the mid 20th century.

Druh

J_x - Nezařazeno - Článek v odborném periodiku (Jimp, Jsc a Jost)

CEP obor

AL - Umění, architektura, kulturní dědictví

OECD FORD obor

—

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2015

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Staletá Praha

ISSN

0231-6056

e-ISSN

—

Svazek periodika

XXXI

Číslo periodika v rámci svazku

1

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

16

Strana od-do

141-156

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—