Útěk z Leopoldova. Věznice, odboj, doba. Padesátá léta v Československu. I.-III. svazek

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75112779%3A_____%2F22%3A00010629" target="_blank" >RIV/75112779:_____/22:00010629 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.ustrcr.cz/publikace/jaroslav-rokosky-utek-z-leopoldova-veznice-odboj-doba-padesata-leta-v-ceskoslovensku/" target="_blank" >https://www.ustrcr.cz/publikace/jaroslav-rokosky-utek-z-leopoldova-veznice-odboj-doba-padesata-leta-v-ceskoslovensku/</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Útěk z Leopoldova. Věznice, odboj, doba. Padesátá léta v Československu. I.-III. svazek

Popis výsledku v původním jazyce

Obnovené Československo, které se mohlo řadit mezi vítěze druhé světové války, promarnilo příležitost a od samého počátku směřovalo do sovětského područí. Pod Stalinovým dohledem, ale vlastním přičiněním. Slabé demokratické elity ve všem ustupovaly komunistům, marně doufaly v „československou cestu k socialismu“ a naivně věřily, že země by mohla být jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. Stále silnější komunisté věděli, co chtějí, a šli obratně za svým cílem. V únoru 1948 jej dosáhli s masovou podporou nejen nižších vrstev. Gottwaldovo Československo se stalo satelitem Sovětského svazu. Vládnoucí KSČ postupovala nelítostně a bez skrupulí. Odstraněno mělo být vše, co připomínalo zbytky demokracie a občanskou společnost. Hodnoty se zdály být zpochybněny, stranická propaganda byla všudypřítomná. Neustále se mluvilo o ideálech spravedlnosti a rovnosti, realita však byla tíživá. Jedni budovali „lepší zítřky“, druzí byli drceni režimem. Ten vykolejil životy lidí, zpřetrhal letité vazby a násilně měnil zažité pořádky. Destrukční tlak „strany a vlády“ vyvolával protitlak jejich odpůrců, kteří se spojovali v odbojových skupinách. Ovšem tajná policie, aby prokázala svou nepostradatelnost, je sama rovněž vytvářela z nic netušících lidí. Pár let po válce tu opět byla doba, která ničila duše a životy. Politické procesy se staly nedílnou součástí doby, stejně jako justiční vraždy, třídní diskriminace, svévolné vyvlastňování majetku, přeplněné věznice nebo intenzivní těžba uranové rudy, při níž byli političtí vězni početnou a nejlevnější pracovní silou. Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se tam odehrál legendární útěk. To, co se zdálo být nemožné, se rychle proměnilo v jeden z nejnapínavějších a nejsilnějších příběhů, jaké se kdy v komunistickém Československu odehrály. Ze staré pevnosti, postavené kdysi na obranu proti Turkům, uprchla šestice politických vězňů. Dvacetiletý americký Slovák Ján Hvasta, žijící ve městě Newark ve státě New Jersey, se rozhodl, že si udělá doktorát na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V předvečer února 1948 začal studovat v rodné vlasti a současně pracovat na generálním konzulátu USA v Bratislavě. V dramatické době ovšem jeho studia neměla dlouhého trvání. Byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z údajné špionážní činnosti a odsouzen k deseti letům těžkého žaláře. Málokdo z Čechů prokázal po únoru 1948 tolik odvahy a kuráže jako Štěpán Gavenda, třicetiletý strojní zámečník. I když rozhodně nebyl čítankovým hrdinou, spravedlnost a čest měl v sobě hluboce zakořeněny: pro činnost kurýra CIC vykazoval nevšední nadání, zdatně plnil zpravodajské úkoly, dokázal pohotově reagovat na rozličné situace, přes hranice převedl více než šedesát lidí a vybudoval hned několik zpravodajských sítí. V létě 1949 byl zatčen Státní bezpečností, za špionáž a velezradu odsouzen k trestu smrti, který mu byl posléze změněn na doživotní těžký žalář. Jedním z těch, kteří usilovali o návrat demokracie, byl rovněž Josef Heřmanský. Mladý úředník, národní socialista, který se zapojil do třetího odboje. Jeho život to navždy změnilo. Obstarával a předával zprávy zpravodajského, politického a hospodářského charakteru na Západ a do této činnosti zapojil řadu dalších osob. Po zatčení Státní bezpečností pro něho prokurátor požadoval nejvyšší trest a Státní soud jej skutečně vynesl v dubnu 1950. Trest mu byl následně změněn na doživotní těžký žalář. Státní soud, speciální tribunál, který KSČ zřídila pro „politické zločiny“, odsoudil od října 1948 do prosince 1952 na 27 tisíc osob. Josef Chalupa, mladý muž z velmi chudých poměrů, před ním stanul hned dvakrát. Po rozčarování z vlády komunistů se jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, který sloužil na hranicích, zapojil do třetího odboje. Nezištně pomáhal ohroženým osobám dostat se do americké zóny v západním Německu. Poprvé byl soudem ještě zproštěn obvinění pro nedostatek důkazů. V dubnu 1949 sám odešel za hranice, začal spolupracovat s CIC jako kurýr, po návratu do vlasti však byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Devět měsíců strávil na cele smrti, než mu byl trest změněn na doživotní těžký žalář. Po převratu v únoru 1948 prchaly tisíce Čechů a Slováků do exilu, odchody to bývaly leckdy obtížné a dramatické a pro odpůrce komunistů byly záchranou před perzekucí. Někteří na Západ utíkali už z komunistického žaláře. Mezi nimi Jaroslav Bureš, typický uprchlík té doby – mladý muž, 26 let, svobodný. Za železnou oponou mohl začít nový život, místo toho se však stal kurýrem ve službách americké tajné služby. Vrátil se do vlasti, aby plnil zpravodajské úkoly rozličného charakteru, byl zatčen tajnou policií a odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn na doživotní těžký žalář. Odvaha a kuráž se u Pravomila Raichla snoubila s hlubokou vírou v Boha. Věřil, že duše je to, co dělá člověka člověkem. I na pohnuté minulé české století byla u tohoto lesníka duše, čili svědomí, vystavena obzvláště těžkým zkouškám. Vzpurný mladý Čechoslovák se odmítl smířit s nacistickou okupací, odešel ze země, aby bojoval za svobodné Československo. Prošel lágry v Sovětském svazu, utekl, bojoval na východní frontě ve Svobodově armádě. Dvakrát byl odsouzen k trestu smrti, ale nakonec vždy vyvázl, až doputoval do Leopoldova. Dějiny komunistického Československa mají spoustu témat, příběhů, osobností a činů, které se do nich zatím vůbec nedostaly, zůstávají zapomenuty nebo v lepším případě pozapomenuty. Jiné v nich třeba zase byly, ale různě se ztrácely a vynořovaly, podle toho, jak se měnila politická situace. Šest mužů, kteří jsou hlavními aktéry této knihy, si prožilo své. Podobně jako jejich vrstevníci byli vystaveni těžkým dějinným zkouškám, za nacismu a stalinismu. Nepoddali se, vzdorovali, zachovali si smysl pro spravedlnost a čest, a proto měli být zapomenuti. Lidem, jako byli oni, se říká sůl země. Nebylo jich tak málo, jak si myslíme pokřiveni komunistickou optikou, ale nebylo jich ani tolik, kolik bychom si dnes přáli. Na to byla padesátá léta příliš temnou epochou, zvláště před smrtí Stalina s Gottwaldem. Obsáhlá kniha, které předcházel dlouholetý archivní výzkum, důkladné poznávání doby a zaznamenání svědectví pamětníků, je rozdělena do tří celků. První z nich se zaměřuje právě na osudy a odboj šesti hlavních aktérů. Začíná ještě obdobím nacistické okupace, kdy docházelo k lámání páteře české společnosti. Třetí republika se všemi změnami, kdy se draví komunisté stali dominantní silou Národní fronty, byla už vzdálená masarykovské republice. Po únoru 1948 pak KSČ postupovala velmi rychle a bez milosti likvidovala skutečné i domnělé protivníky. Po sovětském vzoru si vytvořila vlastní pravidla, metody a instituce. Perzekuce a zvůle měla různé podoby, stejně jako odboj proti nové totalitě. Jednotlivé kapitoly zachycují konkrétní odbojovou činnost aktérů, pokud nějaká byla, širokou škálu spolupracovníků, zatčení, pobyt ve vazbě a výslechy, soudní procesy, v nichž byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody, vězeňskou anabázi a pobyt v Leopoldově. V raných padesátých letech bylo ve staré pevnosti soustředěno pestré společenství vězňů, kteří tu přežívali v tristních podmínkách. O útěku z Leopoldova pojednává druhý oddíl knihy. Ve dvaapadesátém roce se z odvážných mladých mužů, politických vězňů, stali štvanci na útěku. Každý chybný krok znamenal nebezpečí zatčení. Jestliže za války se většinou vědělo, komu se dá věřit a před kým se mít na pozoru, nyní bylo leccos jakoby rozmazané, načrtnuté jen v nejasných konturách. Nebylo leckdy vůbec zřejmé, na čí straně kdo stojí, s kým se dá počítat. Jak se kdo zachová, zvláště jde-li o uprchlé vězně. Jejich anabáze na útěku vypovídají o stavu tehdejší české a slovenské společnosti mnohé. V jednotlivých kapitolách je popsán průběh útěku, rozličné osudy hlavních aktérů – pětice Čechů a jednoho amerického Slováka – doma i v zahraničí. Třetí oddíl knihy líčí poměry ve staré pevnosti, kde trpkost a každodenní tíhu existence v padesátých letech pociťovali muži různého přesvědčení, vyznání, povolání a věku. Byla to pro ně zlá doba. Stranické vedení KSČ a vězeňská správa opakovaně zdůrazňovaly „třídní“ pojetí trestu, sbor SVS byl obměněn a jeho příslušníci instruováni, že nemají mít s odsouzenými za protistátní trestné činy žádné slitování. Kniha připomíná hrozivé zážitky a zkušenosti vězňů, ale rozkrývá i neblahé působení náčelníků a konkrétních dozorců v pevnosti ztracených. Kdo a jak se choval za mřížemi v Leopoldově, jak proběhla vzpoura v roce 1955 nebo jaký vzkaz vyslali slovenští vězni na Západ. Jedna z kapitol pak připomíná, kteří další vězni se pokusili o útěk z Leopoldova a jak tyto pokusy dopadly. Závěrečná kapitola knihy je truchlivou bilancí – kteří muži už branou věznice neprošli a zemřeli za mřížemi. Přesně podle rozšířeného dobového tvrzení, že do Leopoldova se vchází a z Leopoldova se vynáší. Příběhy šestice vězňů, kteří utekli ze staré pevnosti, a osudy tisíce dalších politických vězňů jsou jasným dokladem toho, že v gottwaldovském Československu byli lidé, kteří statečně vzdorovali a nenechali se zlomit. Usilovali o návrat demokracie a svobody, ale byli poraženi. Mnozí za to tvrdě zaplatili dlouholetým vězněním a někteří přinesli oběť nejvyšší, jejich životy vyhasly na popravišti. Odkaz, který nám zanechali, se dá shrnout do tří bodů: bojovat proti totalitě, jít za svobodou a nikdy se nevzdávat.

Název v anglickém jazyce

Escape from Leopoldov. Prison, Resistence, Time. Fifties in Czechoslovakia

Popis výsledku anglicky

A renewed Czechoslovakia, which one could rank among the victors of World War II, missed a historic opportunity and from the outset rushed into the arms of the Soviet embrace. Under the watchful eyes of Stalin, but very much by its own hand. Czechoslovakia’s weak democratic elites yielded to the Communists at every stage, hoping in vain for a ‘Czechoslovak path to socialism’ and believing naively that the country could serve as a bridge between East and West. The ever-stronger Communists knew what they wanted and deftly pursued their goal. In February 1948, they reached it with the mass support of not only the working classes. Gottwald's Czechoslovakia became a satellite of the Soviet Union. The ruling Communist Party proceeded mercilessly and unscrupulously. Everything that was reminiscent of the remnants of democracy and civil society was to be removed. Values were questioned, party propaganda was ubiquitous. The ideals of justice and equality were constantly discussed, but the reality was very difficult. Some were building a ‘better tomorrow’, others were crushed by the regime. It derailed people's lives, severed historic ties and forcibly tore down the old order. The destructive pressure of the ‘Party and Government’ led to push-back from opponents, who united in resistance groups. However, in order to prove their indispensability, the secret police themselves also created opponents from unsuspecting people. Just a few years after the war, there again came a time that destroyed souls and lives. Show trials become an integral part of the era, along with judicial killings, class discrimination, arbitrary expropriation of property, overcrowded prisons and intensive mining of uranium ore, in which political prisoners were a large and extremely cheap workforce. The cruellest prison in Stalin's Czechoslovakia was Leopoldov. On January 2, 1952, it witnessed a legendary escape. What had seemed impossible quickly turned into one of the most exciting and powerful stories ever to take place in communist Czechoslovakia. Six political prisoners escaped from the old fortress, which had originally been built to defend against the Turks. Ján Hvasta, a 20-year-old American of Slovak origin living in Newark, New Jersey, decided to earn a doctorate from Comenius University in Bratislava. On the eve of February 1948, he began studying in his homeland, and at the same time working at the US Consulate General in Bratislava. In these dramatic times, however, his studies did not last long. He was arrested by State Security, charged with alleged espionage and sentenced to ten years in prison. Few Czechs after February 1948 showed as much courage and bravery as Štěpán Gavenda, a thirty-year-old machine operator. Although he was certainly no hero from the pages of a novel, justice and honour were deeply rooted in him: he showed extraordinary talent as a US army Counter Intelligence Corps (CIC) courier. He ably filled intelligence tasks, was able to respond quickly to various situations, helped more than sixty people across the borders and built several intelligence networks. In the summer of 1949, he was arrested by State Security and sentenced to death for espionage and high treason, which was later commuted to life in prison. Josef Heřmanský was also one of those who also fought for the return of democracy. He was a young clerk and member of the Czech National Social party who joined the so-called Third Resistance against the Communists. It would change his life forever. He procured and passed to the West intelligence, political and economic reports, and recruited a number of other people in this activity. After his arrest by State Security, the prosecutor demanded the highest sentence, and the State Court handed it down in April 1950. His sentence was subsequently commuted to life imprisonment. Some 27,000 people were sentenced by the State Court, a special tribunal set up by the Communist Party to try ‘political crimes’, between October 1948 and December 1952. Josef Chalupa, a young man from very poor circumstances, was summoned to appear in front of it twice. Disillusioned with the Communist government, he joined the Third Resistance as a member of the National Security Corps, which served at the border. He selflessly helped vulnerable people across the border into the American zone in West Germany. Initially he was acquitted by the court for lack of evidence. In April 1949, he crossed the border, and began working for the CIC as a courier. After returning to his homeland, however, he was arrested and sentenced to death. He spent nine months on death row before his sentence was commuted to life imprisonment. After the coup d'état of February 1948, thousands of Czechs and Slovaks fled into exile. Departures were sometimes difficult and dramatic, but opponents of the regime who fled were often saving themselves from Communist persecution. Some fled to the West directly from Communist jails. Among them was Jaroslav Bureš, a typical refugee of the time - a young man, 26 years old, single. He could have begun a new life behind the Iron Curtain, but instead became a courier for the US intelligence services. He returned to his homeland to perform various intelligence tasks, was arrested by the secret police and sentenced to death, which was commuted to life imprisonment. Pravomil Raichl’s courage and bravery were combined with a deep faith in God. He believed that the soul was what defined a man. Even for Czechoslovakia’s turbulent 20th century, the soul, or conscience, of this forester was subject to particularly difficult tests. The rebellious young Czechoslovak refused to accept the Nazi occupation and left the country to fight for a free Czechoslovakia. He was imprisoned in camps in the Soviet Union, before escaping to fought on the Eastern Front in Svoboda's army. He was sentenced to death twice, but eventually always managed to escape, until he arrived in Leopoldov. The history of Communist Czechoslovakia has many themes, stories, personalities and deeds that have not yet been examined, remain forgotten or, at best, buried in people’s memories. Others may have featured in that history, but they disappeared and re-emerged in different ways, depending on how the political situation changed. The six men who are the main protagonists in this book experienced a great deal. Like their peers, they were subjected to severe historical trials under Nazism and Stalinism. They did not surrender but instead resisted. They retained a sense of justice and honour, and therefore they should not be forgotten. They are the salt of the earth. They were not as few of them as we think; our memory has been distorted by Communist optics, but there were not as many as we would like today. The 1950s were too dark for that, especially before the deaths of Stalin and Gottwald. This extensive book, which was preceded by many years of archival research, thorough knowledge of the time and the recording of witness testimony, is divided into three parts. The first focuses on the fates and resistance of the six main actors. It begins with the period of Nazi occupation, when the backbone of Czech society was broken. The Third Republic, with all the changes in which the predatory Communists became the dominant force of the National Front, was already a long time from Masaryk’s republic. After February 1948, the Communist Party proceeded very quickly and without mercy liquidated real and supposed opponents. Following the Soviet model, it created its own rules, methods and institutions. Persecution and arbitrariness took various forms, as did resistance to the new totalitarianism. The individual chapters capture the specific resistance activities of the actors (when there were such activities), and the wide range of collaborators, arrests, detentions, interrogations and trials in which they were sentenced to long prison terms, the eternity in prison and life in Leopoldov. In the early 1950s, the old fortress housed a diverse community of prisoners who survived in dismal conditions. The second section of the book deals with the escape from Leopoldov. In 1952, these brave young men, these political prisoners, became fugitives. A single misstep would have meant the danger of arrest. If during the war it was mostly known who could be trusted and who could not, now things seemed blurred, sketched only in vague contours. It was sometimes not at all clear on whose side someone was, who could be counted on. How someone would behave, especially when it came to escaped prisoners. Their tortuous escape speaks volumes about the state of the then Czech and Slovak society. The individual chapters describe the course of the escape, the various fates of the main actors - five Czechs and one American Slovak - at home and abroad. The third section of the book describes conditions in the old fortress, where the bitterness and everyday weight of existence of the 1950s were felt by men of different beliefs, religions, occupations and ages. It was a bad time for them. The leadership of the Communist Party and the prison administration repeatedly emphasised the ‘class’ understanding of punishment, the SVS corps was replaced, and its new members were instructed not to show any mercy to those convicted of anti-state crimes. The book recalls the ominous trials and experiences of the prisoners, but also reveals the woeful activities of the wardens and guards in this, the Fortress of the Lost. Who were those behind bars in Leopoldov and how they behaved, how the uprising of 1955 took place and what message Slovak prisoners sent to the West. One of the chapters then recalls which other prisoners tried to escape from Leopoldov and how these attempts turned out. The final chapter of the book is a mournful balance - the men who never again passed through the prison gates and died behind bars. Exactly according to what they used to say about Leopoldov: you walk in, but are carried out.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-88292-78-4

Počet stran knihy

997

Název nakladatele

Academia; Ústav pro studium totalitních režimů

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—