Obyčejná elita. Historie SS v Dolních Rakousích a na jižní Moravě

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F75112779%3A_____%2F22%3A00010641" target="_blank" >RIV/75112779:_____/22:00010641 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.ustrcr.cz/publikace/jan-zumr-obycejna-elita-historie-ss-v-dolnich-rakousich-a-na-jizni-morave/" target="_blank" >https://www.ustrcr.cz/publikace/jan-zumr-obycejna-elita-historie-ss-v-dolnich-rakousich-a-na-jizni-morave/</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Obyčejná elita. Historie SS v Dolních Rakousích a na jižní Moravě

Popis výsledku v původním jazyce

První útvary SS v Dolních Rakousích vznikly nejpozději na jaře 1931 a z počátku podléhaly vídeňské SS. Na konci roku 1932 se zformovala 52. SS-Standarte, jejíž teritoriální působnost zahrnovala celé území Dolních Rakous. V jejich jihovýchodní části byl v létě 1935 vystavěn nový pluk, 9. SS-Standarte, rozpuštěný ovšem nedlouho po anšlusu Rakouska. Na území nově vzniklé říšské župy Dolní Podunají posléze působily tři pluky. Jedním z nich byla i 99. SS-Standarte, jejíž první dva prapory se nalézaly na bývalém československém území, které byly k župě připojeny po podepsání Mnichovské dohody. V absolutních počtech sloužilo v největší rakouské spolkové zemi společně s Vídní nejvíce esesmanů v celém Rakousku. Při přepočtu na počet obyvatel tomu ale bylo právě naopak. Převážně venkovské, katolicky konzervativní obyvatelstvo Dolních Rakous vykázalo vůči neskrývaně antikřesťanské SS velkou míru rezistence. To rozhodně neplatilo o původně československých oblastech inkorporovaných v říjnu 1938, kde byl podíl členů SS několikanásobně vyšší než na starém dolnorakouském území. To svědčí o vysoké míře německého nacionalismu zdejších obyvatel a jejich ztotožnění se s nacistickou ideologií. Tento poznatek platí pro celé československé pohraničí, kde počty členů NSDAP, SA a SS několikanásobně převyšovaly celoříšský průměr. Členové paramilitaristických formací se zde rekrutovali především z řad bývalých členů Dobrovolné ochranné služby (Freiwilliger deutscher Schutzdienst, FS) a Sudetoněmeckého dobrovolného sboru (Sudetendeutsches Freikorps, SFK). Příslušníci SS z Dolních Rakous se agilně zapojili do násilných střetů se svými politickými oponenty a teroristické akce dolnorakouských nacionálních socialistů nakonec vedly rakouskou vládu k zákazu NSDAP v červnu 1933. SS ale v nezákonných aktivitách pokračovala i nadále. Během červencového puče roku 1934 však v Dolních Rakousích zůstala zcela nečinná, což bylo mj. způsobeno i dezintegrací jejího velitelského sboru. Po neúspěšném pokusu o převzetí moci byly jakékoliv násilné a teroristické akce přísně zakázány. Služba se měla v maximální míře přizpůsobit té v útvarech Allgemeine-SS – jak se od roku 1934 oficiálně nazývala nejpočetnější a zároveň neozbrojená část SS – v Německu, což vzhledem k ilegálnímu působení SS v Rakousku byl značně nesnadný úkol. Nejdůležitějším úlohou SS se postupně stal sběr zpravodajských informací o politických nepřátelích i o zrádcích z vlastních řad a sociální péče o chudé a nezaměstnané esesmany. Přestože se rakouským úřadům opakovaně dařilo zatýkat čelné představitele dolnorakouské SS, nikdy se jim nepodařilo její činnost zcela ochromit. Za své nezákonné, ilegální a teroristické aktivity byly stovky příslušníků dolnorakouské SS v různé míře potrestány, ať už šlo o peněžité tresty, vyhazovy z práce či ze studií nebo tresty odnětí svobody a uvěznění v internačních táborech. Z obavy přes trestním stíháním a ztrátou jakékoliv životní perspektivy jich proto několik stovek uprchlo do Německa. Zde byli umístěni v různých táborech pro uprchlé rakouské esesmany nebo nastoupili službu Rakouska u německých útvarů Allgemeine-SS či ozbrojených jednotek SS. Když se emigranti po anšlusu vrátili do vlasti, jejich očekávání zpravidla nebyla naplněna, neboť vedoucí pozice byly již obsazeny muži, kteří v Rakousku zůstali po celou dobu zákazu NSDAP. SS měla být nacionálněsocialistickou elitou. Snaha říšského vůdce SS o dosažení tohoto cíle však od počátku narážela na celou řada problémů. To platilo především pro Rakousko, kde SS musela působit od června 1933 až do března 1938 v ilegalitě. Velká část dolnorakouských esesmanů – v některých útvarech dokonce většina – byla nezaměstnaná, a někteří z nich kvůli svých nezákonným aktivitám dokonce i bez finanční podpory. Rovněž úroveň sportovních cvičení, pokud se vůbec nějaká konala, a ideologických školení byla na dosti nízké úrovni. Teprve po anšlusu Rakouska se situace v tomto směru výrazně zlepšila. V době před anšlusem bylo nedodržování předepsaných přijímacích kritérií (např. minimální výška a věk, fyzická kondice) spíše pravidlem než výjimkou. V důsledku toho pronikla do SS celá řada podvodníků, zlodějů či alkoholiků, kteří vůbec neodpovídali její elitní image. Vyloženě debaklem skončila Himmlerova populační politika a snaha o zvýšení porodnosti uvnitř „černého řádu“. Také teoretické znalosti nacistické ideologie dolnodunajských esesmanů zůstávaly za očekáváním. Nicméně o jejich oddanosti nacismu a ochotě participovat na teroru a perzekuci nejrůznějších společenských skupin nebylo pochyb a v tomto ohledu se skutečně jednalo o režimní elitu. Totéž platilo i v rovině náboženské, kdy z církve vystoupilo mnohonásobně více mužů, než kolik představoval celospolečenský průměr. Co se týče sociální struktury, nejednalo se o elitu ve smyslu majetkovém, nýbrž o „obyčejné muže“ z takřka všech vrstev tehdejší společnosti. Po anšlusu Rakouska mohla být služba v útvarech standardizována podle německých předpisů. Hlavním úkolem příslušníků Allgemeine-SS se tak stalo pěstování sportu a účast na ideologických školeních. Spektrum jejich činnosti však bylo mnohem širší. Mohli být nasazeni jako policejní posily, při nehodách či živelných katastrofách. Po vypuknutí druhé světové války většina mužů narukovala do Wehrmachtu či byla povolána do ozbrojených útvarů SS. Dolnodunajští esesmani tak sloužili takřka v celé okupované Evropě a řada z nich se aktivně podílela na nacistických zvěrstvech. Zbytek mužů v zázemí pokračoval v předválečné činnosti, dokud to celková situace neznemožnila. Druhou světovou válku nepřežilo mnoho příslušníků Allgemeine-SS z Dolního Podunají. Po jejím skončení se většině bývalých esesmanů buď podařilo vyhnout se trestnímu stíhání, nebo byla řízení proti nim zastavena. Jen menšina byla odsouzena, a to povětšinou pouze k nízkým trestům. Nejpozději v polovině 50. let byli navíc znovu na svobodě. Výsledek retribuce se tak nelišil od způsobu, jakým bylo po válce v Rakousku naloženo s nacistickými zločinci. Bývalí příslušníci SS z Dolního Podunají se následně – i díky své „obyčejnosti“ – bez problémů začlenili do poválečné rakouské společnosti.

Název v anglickém jazyce

The common elite. History of the SS in Lower Austria and South Moravia

Popis výsledku anglicky

The first SS units in Lower Austria had been established by the spring of 1931, and initially reported to SS headquarters in Vienna. At the end of 1932, the 52nd SS-Standarte was formed, with responsibility for the entire territory of Lower Austria. A new regiment, the 9th SS-Standarte, was created in the south-eastern part of Lower Austria in the summer of 1935, but it was disbanded shortly after the Anschluss. There were later three regiments active in the newly formed Lower Danube Reichsgau. One of them was the 99th SS-Standarte, whose first two battalions were located in what had formerly been Czechoslovak territory, but was annexed under the Munich Agreement. In absolute numbers, Austria’s largest federal state – along with Vienna – was home to the biggest number of serving SS officers. In terms of population, however, it was just the opposite. The predominantly rural, Catholic, conservative population of Lower Austria showed a high degree of resistance to the outspokenly anti-Christian SS. This certainly did not apply to the originally Czechoslovak areas that were incorporated into the Reich in October 1938, where the share of SS members was several times higher than in the historical territory of Lower Austria. This testifies to the high level of German nationalism of the local population and their identification with Nazi ideology. This was true of the entire Czechoslovak borderlands, where membership of the NSDAP, SA and SS was several times higher than the national average for the Reich. Here, paramilitary organisations mainly recruited from the ranks of former members of the Voluntary German Protection Service (Freiwilliger deutscher Schutzdienst, FS) and the Sudeten German Free Corps (Sudetendeutsches Freikorps, SFK). SS members from Lower Austria enthusiastically became involved in violent clashes with political opponents, and the terrorist actions of Lower Austria’s National Socialists eventually led the Austrian government to ban the NSDAP in June 1933. However, the SS continued its illegal activities. During the July 1934 coup, however, it remained completely inactive in Lower Austria, a result, among other things, of the disintegration of its command corps. Following the failed attempt to seize power, any acts of violence and terrorism were strictly banned. The SS units were meant to adapt as closely as possible to those of the Allgemeine SS – the official name for the most numerous and simultaneously unarmed part of the SS since 1934 – in Germany, which was a very difficult task due to the SS’s illegal status in Austria. The most important role of the SS gradually became collection of intelligence on political enemies and traitors from within its own ranks and social care for poor and unemployed SS members. Although the Austrian authorities repeatedly succeeded in arresting the leaders of the Lower Austrian SS, they never managed to completely paralyse its activities. Hundreds of members of the Lower Austrian SS were punished with varying degrees of severity for their illegal or terrorist activities. Punishments ranged from fines to being thrown out of their jobs or studies, imprisonment or being sent to internment camps. Fearing prosecution and the loss of life prospects, several hundred fled to Germany. Here they were placed in various camps for fugitive Austrian SS officers or entered the service in the German units of the Allgemeine SS or armed SS units. When these exiles returned home following the Anschluss, their expectations were usually disappointed, as the leading positions in the SS were already filled by those who had remained in Austria for the entire duration of the NSDAP ban. The SS was supposed to represent the elite of National Socialism. However, the efforts of the Reichsführer-SS to achieve this goal encountered a number of problems from the outset. This was especially true in Austria, where the SS had to operate illegally from June 1933 to March 1938. A large proportion of Lower Austria’s SS officers – in some departments even the majority – were unemployed, and some of them were even without any financial support due to their illegal activities. Also, the level of sports exercise, if any took place at all, and also the level of ideological training was quite low. Only after the Anschluss did the situation improve significantly in this respect. In the period before the Anschluss, non-compliance with the prescribed admission criteria (e.g. minimum height and age, physical condition) was the rule rather than the exception. As a result, a number of fraudsters, thieves and alcoholics managed to find their way into the SS without in any way matching the organisation’s elite image. Himmler’s population policy and efforts to increase the birth rate within the so-called ‘black order’ was an absolute fiasco.Theoretical knowledge of Nazi ideology in the ranks of the Lower Danube SS also fell far short of expectations. However, there was no doubting their commitment to Nazism and their willingness to participate in the terror and persecution of various social groups, and in this respect they were indeed an elite regime unit. The same was true at a religious level; many times more men here left the church than the national average. As for their social structure, they were not an elite in the sense of property, but rather ‘ordinary men’ from all walks of life. Following the Anschluss, service in the SS could at last be standardised according to German regulations. The main task of the members of the Allgemeine SS thus became the cultivation of sports activities and participation in ideological training. However, the spectrum of their activities was much wider. They could be deployed as police reinforcements, in accidents or natural disasters. After the outbreak of World War II, most men enlisted in the Wehrmacht or were drafted into armed SS units. The Lower Danube SS thus served almost throughout occupied Europe, and many of them took an active part in Nazi atrocities. The rest of the men left at home continued their pre-war activities until the overall situation made it impossible. Many members of the Allgemeine SS from the Lower Danube Reichsgau did not survive the Second World War. After war’s end, most former SS officers either managed to avoid prosecution or the proceedings against them were halted. Only a minority were convicted, mostly to minor sentences. What’s more most of them had been released by the mid-1950s at the latest. Former members of the SS from the Lower Danube Reichsgau – thanks to their ‘ordinariness’ – reintegrated easily into post-war Austrian society.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-88292-84-5

Počet stran knihy

387

Název nakladatele

Ústav pro studium totalitních režimů

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—