Ringhofferové a urbanismus města Smíchova

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023299%3A_____%2F19%3AN0000010" target="_blank" >RIV/00023299:_____/19:N0000010 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Ringhofferové a urbanismus města Smíchova

Popis výsledku v původním jazyce

Jméno rodiny Ringhofferů se zapsalo do dějin Smíchova nesmazatelnou stopou. I čtvrtstoletí poté, co z jeho centra zmizela někdejší továrna ve stavební podobě dochované z let První světové války, je možné v půdorysu centra Smíchova její otisk nadále hravě lokalizovat. Nejednalo se však pouze o továrnu a roli, kterou měla na sociální proměně ospalého předměstí, ale hlavně o to, jak její vznik na bývalé barokní zahradě Vratislavů z Mitrovic v roce 1852 zásadně ovlivnil urbanistické směřování a vývoj celého Smíchova. Toto ovlivňování bylo plné konfliktů: v první řadě se sousedy – obyvateli Smíchova a Židovskou obcí, která v těsné blízkosti prvního provizorního Ringhofferova provozu stavěla novou synagogu. Hlavní konflikt ale spočíval v tom, že mladý podnikatel František Ringhoffer realizoval svůj plán v místech, kde starší (1838-1843) a koneckonců i během jeho smíchovského starostenství (1862) schvalované územní plány počítaly s centrálním náměstím budoucí pražské čtvrti. Konflikt s židovskou obcí byl hned z kraje urovnán způsobem, že Ringhoffer původní synagogu od obce odkoupil a poskytl i prostředky na stavbu nové synagogy přes ulici. Džentlmenský způsob řešení sporu mezi věřícími a podnikatelem rušícím hlukem z kovárny sobotní bohoslužby je patrný z dodnes přežívající legendy vycházející z židovských pramenů, že původní synagoga byla odprodána a zbourána, protože prý byla nekvalitně postavena. Naproti tomu konflikt s urbanistickým plánem Smíchova zažehnán nebyl a Ringhofferovo podnikání je mimo jiné původcem skutečnosti, že městská čtvrť má náměstí s kostelem sv. Václava odsunuto do míst, které rozhodně nejsou přirozeným centrem. Řada věcí je zase naopak Ringhofferovi vytýkána neprávem. Jako liché se ukázalo tradované obvinění, že nechal postavit novou městkou bránu na Újezdě z důvodu, že stará byla příliš úzká pro povozy s naloženými železničními vagony. Skutečným důvodem stavby nové brány byl předpoklad zvýšení dopravního vytížení komunikace v důsledku otevření koncového nádraží na Smíchově v roce 1862. Jednoznačně pozitivně lze pak hodnotit aktivitu Ringhofferů při budování dnes již zaniklé dělnické kolonie Mrázovka, stavěné od roku 1869 podle francouzských vzorů, byť Ringhofferova role nebyla na úplném začátku tohoto projektu rozhodující, protože se na něm podíleli i další významní pražští podnikatelé. Ringhofferové ovlivňovali tvář Smíchova i po smrti zakladatele. Tuto aktivitu dodnes kromě podílu na výzdobě kostela sv. Václava reprezentuje výstavní administrativní budova spojená s rodinou rezidencí postavená ve dvacátých letech 20. století v Kartouzské ulici, jejímž architektem byl významný rakouský architekt Ernst Gotthilf. Kvalitu objektu inspirovaného vídeňským palácem Davida Fanto potvrzuje i výzdoba jeho interiérů z níž tím nejskvostnějším je zámecký krb „Cheminée de la Charité“, který je identickým dvojčetem francouzského krbu z dvacátých let 16. století uloženého dnes ve Francouzském národním muzeu renesance.

Název v anglickém jazyce

The Ringhoffers and the Town Planning of Smíchov

Popis výsledku anglicky

The name of the Ringhoffer family left an indelible mark in the history of Smíchov. Even a quarter of a century after the former factory in the construction shape of a building – which was preserved from the period of the First World War – disappeared from Smíchov’s centre, its imprint can be still easily located in the central Smíchov ground plan. However, it was not only the factory and its role in the social transformation of sleepy suburbs: it was mainly how its creation in the former Baroque garden of Vratislav of Mitrovice in 1852 had a major impact on the urban orientation and development of Smíchov as a whole. These inducements, however, were full of conflicts; first of all with neighbours – residents of Smíchov and the Jewish Community – which built a new synagogue in close proximity to the first provisional Ringhoffer plant. The main conflict lied in František Ringhoffer’s implementing his plans with an enlargement of his plant after 1869 at places where the local development plans as early as 1838–1843, and, after all, also himself, as a mayor in 1862, hoped for a central square of the future Prague district. The conflict with the Jewish Community was settled at the very beginning in such a way that Ringhoffer bought the original synagogue from the Jewish Community and also provided funds for the construction of a new synagogue just across the street. The gentlemen’s agreement between the worshippers and the businessman, disturbing Sabbath services by noise from a forge, is apparent from a surviving legend (based on Jewish sources) that the original synagogue was sold and demolished because it allegedly was poorly constructed. On the contrary, the conflict with the development plan of Smíchov was not averted, and Ringhoffer’s business was, among other things, the cause of the fact that the present-day square with St Wenceslas Church is by no means located in the natural centre of Smíchov. However, Ringhoffer is unjustly reproached for many things: the passed on accusation that he had built a new city gate at Újezd because the old one had been too narrow to pass for waggons loaded with railway carriages, proved to be groundless; the real reason of the construction of the new city gate was the generally expected increased traffic load of the road as a result of the opening of the Smíchov terminal railway station in 1862. Ringhoffer’s activities in building the Mrázovka workers colony (today already defunct), constructed according to French models since 1869, can be assessed unequivocally as positive, although Ringhoffer’s role was not decisive at the very beginning of the project, because of the participation of other important Prague entrepreneurs. The Ringhoffers continued in influencing the face of Smíchov even after the family founder had died in 1873. In addition to the participation in the embellishment of St Wenceslas Church, these activities are represented to this day by an exhibition administrative building connected with a family residence in Kartouzská Street, built in the 1920s by Ernst Gotthilf, a prominent Austrian architect. The high quality of the building – inspired by the Palace of David Fanto in Vienna – is also witnessed by the decoration of its interiors, the most beautiful of them being the castle fireplace “Cheminée de la Charité” (Fireplace of Love), which is an identical twin of a French fireplace of the 1520s, deposited today in the French National Museum of the Renaissance.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Fenomén Ringhoffer. Rodina, podnikání, politika

ISBN

978-80-7037-303-3

Počet stran výsledku

29

Strana od-do

510-538

Počet stran knihy

570

Název nakladatele

Národní technické muzeum

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—