Nefrotoxicita takrolimu a její vztah k aktivaci BK viru po transplantaci ledviny

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00098892%3A_____%2F19%3AN0000160" target="_blank" >RIV/00098892:_____/19:N0000160 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://www.tigis.cz/images/stories/Aktuality_nefro/2019/04/AVN_4_2019_clanek_Krejcí.pdf" target="_blank" >http://www.tigis.cz/images/stories/Aktuality_nefro/2019/04/AVN_4_2019_clanek_Krejcí.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Nefrotoxicita takrolimu a její vztah k aktivaci BK viru po transplantaci ledviny

Popis výsledku v původním jazyce

Východisko: Kalcineurinové inhibitory, zejména takrolimus, jsou integrální součástí většiny imunosupresivních protokolů po transplantaci ledviny, jejich podávání je však spojeno s potenciálně nefrotoxickými účinky, které lze považovat za projev nadměrné imunosuprese.Cíle: V návaznosti na náš pilotní projekt prezentujeme výsledky prospektivního sledování výskytu časných forem nefrotoxicity takrolimu v sekvenčních protokolárních biopsiích transplantovaných ledvin a hodnotíme její vztah k BK virové (BKV) reaktivaci a rozvoji BK virové nefropatie (BKVN) v průběhu prvního roku po transplantaci.Metodika: 457 po sobě jdoucích protokolárních biopsií ledvinných štěpů bylo provedeno v souboru 161 nově transplantovaných pacientů v prvním roce po transplantaci. S využitím Calcineurine inhibitor nephrotoxicity score byl sledován výskyt subklinické a klinicky manifestní nefrotoxicity takrolimu jako projev nadměrné imunosuprese a nálezy byly korelovány s laboratorním (PCR) a histologickým průkazem aktivní BKV replikace a BKVN. Výsledky: Nefrotoxicita takrolimu se v našem souboru během jednoročního sledování vyskytla postupně až u 25 % bioptických vzorků. Při porovnání se skupinou s normálním histologickým nálezem byla spojena s častější signifikantní BKV viremií a virurií a s tendencí k častějšímu výskytu BKVN. Průkaz toxicity bylo možno využít i jako prediktor významné viremie, resp. virurie v průběhu jednoročního sledování i v případě absence virové replikace v době iniciální biopsie. Perzistence toxických změn v následné biopsii se ukázala být negativním rizikovým faktorem aktivace BKV, nezávisle na iniciálním BKV statusu sledovaných skupin. Závěry: Redukce dávky takrolimu při časné detekci histologických projevů nefrotoxicity by u vhodných jedinců mohla zabránit významné BKV reaktivaci v rizikovém prvním roce po transplantaci.

Název v anglickém jazyce

Nephrotoxicity of tacrolimus and its relation to BK virus activation after kidney transplantation

Popis výsledku anglicky

Background: Calcineurine inhibitors, particularly tacrolimus, are an integral part of most immunosuppressive protocols after kidney transplantation, but their administration is associated with potentially nephrotoxic effects as a manifestation of excessive immunosuppression.Objective: Following our pilot project, we present the results of prospective follow-up of the occurrence of early forms of tacrolimus nephrotoxicity in sequential protocol biopsies of transplanted kidneys and evaluate its relationship to BK viral (BKV) reactivation and development of BK virus nephropathy (BKVN) during the first year after transplantation.Methods: 457 consecutive renal graft biopsies were performed in a group of 161 newly transplanted patients in the first year after transplantation. Using the Calcineurine inhibitor nephrotoxicity score, the incidence of tacrolimus nephrotoxicity was observed as a manifestation of excessive immunosuppression and the findings were correlated with laboratory (PCR) and histological evidence of active BKV replication and BKVN.Results: Tacrolimus nephrotoxicity occurred gradually in up to 25% of biopsy specimens in our group during one-year follow-up. In comparison with the normal histological group, it was associated with more frequent significant BKV viraemia and viruria and a tendency to more frequent BKVN. Demonstration of toxicity could also be used as a predictor of significant viremia or viruria during one-year follow-up even in the absence of viral replication at the time of initial biopsy. The persistence of toxic changes in the subsequent biopsy has been shown to be a negative risk factor for BKV activation, independently of the initial BKV status of the study groups. Conclusions: A tacrolimus dose reduction at the time of early detection of histological manifestations of nephrotoxicity could prevent significant BKV reactivation in the risky first year after transplantation in suitable individuals.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

30218 - General and internal medicine

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

AKTUALITY V NEFROLOGII

ISSN

1210-955X

e-ISSN

1213-3248

Svazek periodika

25

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

9

Strana od-do

133-141

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—