Podkarpatská Rus v Československu 1919-1922 Právní a politicko-společenské aspekty připojení Podkarpatské Rusi k Československu

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F16%3A10335924" target="_blank" >RIV/00216208:11210/16:10335924 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Podkarpatská Rus v Československu 1919-1922 Právní a politicko-společenské aspekty připojení Podkarpatské Rusi k Československu

Popis výsledku v původním jazyce

V letech 1919-1921/1922 byla Podkarpatská Rus ožehavou otázkou vnitřní i československé zahraniční politiky. Příslušnost Podkarpatské Rusi k ČSR ovlivňovala podobu bilaterálních vztahů s bezprostředními sousedy, Maďarskem i Polskem. Paradoxním problémem nového státu se po připojení Podkarpatské Rusi stalo zejména to, že se v otázce realizace mezinárodního závazku, tedy poskytnutí autonomie, od začátku střetávaly dvě, takřka neslučitelné politicko-správní koncepce. Na jedné straně koncepce jednotného politického národa československého a tedy i přísně centralisticky řízeného státu, a na straně druhé koncepce Rusínů a jejich mezinárodněprávně garantované autonomie (územní, politické, kulturní), jejíž existenční podmínkou ale byla jen politicko-správní decentralizace v rámci tohoto státu. Rusíni požadovali, aby byli uznáni za specifickou národně-politickou korporaci uvnitř státu a od okamžiku, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí československého státu, se otevřeně hlásili k aktivní spoluúčasti při výkonu správy tohoto území. Je skutečností, že od počátku se názory československých a rusínských politiků na model správy tohoto území zásadně rozcházely, veřejně se však neprojevovaly. V těchto rozporech se však zásadně odrážela rozdílná míra identifikace nového státu (a jeho politického vedení) s tímto nově nabitým, ale historicky, politicky i kulturně cizím územím. Jen minimálně reflektovalo politické vedení nového československého státu historický význam tohoto procesu pro představitele domácích i zahraničních Rusínů. Tato neznalost, nezájem, a kolikrát i úřednická arogance, sehrála významnou roli v postupném ochlazování vztahů mezi těmi, kteří československé řešení budoucnosti Podkarpatské Rusi prosadili. Právě období let 1919/1922 je sice krátkým, ale z hlediska prosazení rusínské autonomie faktickým vrcholem této snahy, která se již v budoucnu a za demokratických podmínek nikdy nezopakovala.

Název v anglickém jazyce

Carpathian Ruthenia as part of Czechoslovakia between 1919-1922

Popis výsledku anglicky

Throughout the entire period of territorial jurisdiction of Subcarpathian Ruthenia to Czechoslovakia was the question of its constitutional relation to the whole country rather juridical theory problem, particularly in case of the methods of interpretation of autonomy within the meaning of peace treaties, legal charter as well as laws adopted by Czechoslovak government. Less theoretical question was the question of participation of Ruthenians in political and administrative power exercise in the territory of Subcarpathian Ruthenia. Czechoslovak government in the initial phase (1919) logically took account mainly on necessity of provisional executive and military ensuring of Subcarpathian Ruthenia territory. In 1920, Czechoslovak government gradually entered into an ideology clash with the demands of the Ruthenians. Several specific proposals were drawn up by the Ruthenian representatives revealing their idea of autonomous status of Subcarpathian Ruthenia in Czechoslovakia with particular reference to the peace treaties. Pressure of the Ruthenian representatives on Czechoslovak government was natural, concerning the drawing up the common concept of a progress of administration establishment.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

AB - Dějiny

OECD FORD obor

—

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2016

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-246-3205-6

Počet stran knihy

204

Název nakladatele

Karolinum

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—