The Wall Paintings of the Legend of St Eligius in the Nuremberg Chapel of St Moritz

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F21%3A10435874" target="_blank" >RIV/00216208:11210/21:10435874 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/75032333:_____/21:N0000028

Výsledek na webu

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=LtcnGh00Zq" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=LtcnGh00Zq</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

němčina

Název v původním jazyce

Das Eligiusfresko in der Nürnberger Moritzkapelle

Popis výsledku v původním jazyce

Norimberská kaple sv. Mořice byla zničena na konci druhé světové války a s ní zanikl také pozoruhodný soubor středověkých nástěnných maleb. Z nich v literatuře nejvíc rezonuje tzv. václavská freska (Wenzelsfresko). Tento obrazový cyklus, z něhož se do předválečné doby dochovaly jen první čtyři scény, měl zobrazovat epizody z dětství syna císaře Karla IV. a pozdějšího krále Václava IV., jenž se v Norimberku narodil a byl zde i pokřtěn. Malba se tak stala jedním z dokladů teze o umění jako nástroji panovnické moci. Konfrontace této nástěnné malby s ikonografickými a hagiografickými prameny však přináší zjištění, že namísto života kralevice Václava zde šlo o legendu sv. Eligia. Přímou literární předlohu malby se sice nepodařilo nalézt, konceptor maleb však čerpal z hagiografických textů, které kolem roku 1400 v norimberském dominikánském klášteře využil pro vlastní verzi Eligiovské legendy autor spisu Der Heiligen Leben. Eligiovský cyklus byl navíc vyobrazen na stěně přímo nad bočním oltářem, jenž byl dedikovaný kromě sv. Kateřiny, Václava a Sebalda také sv. Eligiovi. Šlo o hřbitovní kapli, objednavatelem malby tak byl nejspíše někdo z řad patricijských rodin. Malba má velký význam pro eligiovskou ikonografii. První scéna cyklu představuje vůbec nejstarší známý příklad vyobrazení vidění Eligiovy těhotné matky. Zároveň je důležitým dokladem dosud málo reflektovaného kultu sv. Eligia v Norimberku (roku 1379 bylo o sv. Eligia rozšířeno zasvěcení hlavního oltáře kostela sv. Sebalda). Vzhledem k tomu, že nyní postrádáme věrohodnou vazbu císaře Karla IV. na svatomořické malby, bude třeba přehodnotit také připsání maleb dvornímu malíři Karla IV. Sebaldu Weinschröterovi.

Název v anglickém jazyce

The Wall Paintings of the Legend of St Eligius in the Nuremberg Chapel of St Moritz

Popis výsledku anglicky

The Nuremberg Chapel of St Moritz was destroyed at the end of the Second World War together with its remarkable set of medieval wall paintings. Among these, what is known as the Wenceslas fresco (Wenzelsfresko) has resonated the most in the scholarly literature. This cycle of paintings, of which only the first four scenes survived into the pre-war period, was believed to show episodes from the childhood of the son of the emperor Charles IV and later king, Wenceslas IV, who was born in Nuremberg and christened there. The painting thus became one of the proofs of the theory of art as a tool of dynastic power. Comparison of this wall painting with the iconographic and hagiographical sources has shown, however, that it was not about the life of Prince Wenceslas but depicted the legend of St Eligius. No direct literary source for the painting has been identified, but whoever conceived the painting cycle very probably drew on the hagiographical texts that were used around the year 1400 in the Nuremberg Dominican monastery by the author of the treatise Der Heiligen Leben for his own version of the legend of Eligius. The new iconographic identification corresponds to the arrangement of the sacral space of the Chapel of St Moritz. The Eligius cycle was painted on the wall directly above the side altar dedicated to St Eligius as well as St Catherine, St Wenceslas and St Sebald. This was a cemetery chapel, and the commissioner of the painting was probably someone from the patrician elite. Possibilities include the patrons of the chapel, the Mendel family, or Ruff Seyboth von Wendelstein, who in 1360 established and endowment for the celebration of mass at the altar of St Eligius. The painting has great significance for the iconography of Eligius. The first scene of the cycle is the oldest known example of a depiction of the vision of Eligius&apos;s pregnant mother. At the same time it is important evidence of the hitherto rather overlooked cult of St Eligius in Nuremberg (in 1379 the dedication of the main altar of the Church of St Sebald was extended to include St Eligius). In view of the fact that we now lack a credible link between the emperor Charles IV and the painting in the St Moritz Chapel it will also be necessary to rethink the attribution of the paintings to Charles IV&apos;s court painter Sebald Weinschröter.

Druh

J_imp - Článek v periodiku v databázi Web of Science

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Umění

ISSN

0049-5123

e-ISSN

—

Svazek periodika

68

Číslo periodika v rámci svazku

3

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

12

Strana od-do

298-309

Kód UT WoS článku

000763585000004

EID výsledku v databázi Scopus

—