A na co si budeme hrát?: Nejen o sbírkách slovesného dětského folkloru
Identifikátory výsledku
Kód výsledku v IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F22%3A10451472" target="_blank" >RIV/00216208:11210/22:10451472 - isvavai.cz</a>
Výsledek na webu
—
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternativní jazyky
Jazyk výsledku
čeština
Název v původním jazyce
A na co si budeme hrát?: Nejen o sbírkách slovesného dětského folkloru
Popis výsledku v původním jazyce
Dětský folklor doprovází děti od historie dodnes v každé kultuře. Všude na světě si děti mezi sebou hrají a k této hře využívají více, či méně ustálený slovesný projev. Dětský slovesný folklor je jedním z nejproměnlivějších a také nejživějších fenoménů lidové kultury. Děti mají neustále zájem tvořit vlastní jazykové projevy, které vznikají nezávisle na nějaké instituci (například škole nebo rodině).Jako dětský folklor se označují spontánní projevy dítěte, nejčastěji ve věkové skupině odpovídající dítěti. Patří sem množství říkanek, pohádek, her nebo i zaužívané rituály, které dítě nebo děti ve své skupině udržují a organizují. Součástí dětského folkloru jsou také krátké posměšky, které mají mnohdy ustálenou formu otázky (nebo narážky) a odpovědi, ale také vyprávění vtipů či příhod, které se dítěti stanou a ono je považuje za vtipné nebo natolik zajímavé, že má potřebu je reprodukovat svým kamarádům - takový zárodek lidového vypravěčství.Dětská hra pomáhá dítěti zorientovat se ve světě, najít si v něm svou roli a připravit se na roli budoucí. Hry, které byly zapsány kolem poloviny 20. století přípravu na budoucí genderové role ve společnosti dokládají například použitím předmětů, které měly ve hře konkrétní roli - u dívek panenky jako příprava na budoucí mateřství, u chlapců dřívka nebo klacky, kterými mezi sebou bojovali jako vojáci. Hra děti vzdělává a vychovává. Učí se při ní vytrvalosti, soustředění, ale také pohybu, postřehu a pohotové reakci. Zároveň na ně klade hra nárok plnění určitých úkonů, přemýšlení nad jednotlivými fázemi, nutnost spojení textu (nebo zpěvu) a předem daného, nebo aktuálně vymyšleného pohybu. Děti si při hře jsou navzájem učiteli - učí se mladší od staršího nebo méně zkušený hráč od toho zkušenějšího. Na zdatnější hráče připadá úkol hru vysvětlit těm nově příchozím, pracovat s dostatečnou slovní zásobou a znalostí hry tak, aby ji noví hráči co nejrychleji pochopili. Hra klade na dítě nároky, zároveň ji ale samy děti cenzurují tak, aby byla v rozmezí jejich schopností, a to jak pohybových, tak slovesných. Zároveň žádná hra není pro dítě povinná, může si tudíž vybrat, zda bude jedním z participantů. Tato monografie se zabývá dětským slovesným folklorem, a to konkrétně žánry posměšky, rozpočítávadla a hry se slovesným doprovodem a dále také krátkými písněmi a říkadly, které mají charakter výše uvedených žánrů. Mapování dětského folkloru vychází především z analýzy již vydaných sbírek dětského folkloru. Po teoretickém úvodu se text dělí na dvě části: tradiční dětský folklor a současný dětský folklor. V prvním případě jsou předmětem zájmu sbírky dětského folkloru vydané od 19. století do 80. let 20. století a dětské slovesné projevy v nich zachycené. V druhém případě se jedná o texty od 80. let 20. století dodnes, přičemž společně s knižními sbírkami dětského folkloru se objevuje velmi zajímavé prostředí sběru dětského slovesného folkloru: internet, především kanál YouTube. Na něj vkládají zpravidla samy děti svá videa dětských her, přičemž převažuje žánr "tleskačka".Z porovnání tradičního a současného dětského slovesného folkloru vychází toto: 1) v obou případech je dětský folklor stále živý a předává se mezi samotnými dětmi bez zásahu dospělého a instituce; 2) dětský folklor reaguje na aktuální společenskou situaci velmi pružně: zatímco hlavním námětem her 1. poloviny minulého století jsou domácí zvířata, hospodářství, nebo vojáci, v textech už od 80. let 20. století se objevují televizní hrdinové (Sandokan, později Vinnetou nebo Harry Potter); 3) od 80. let 20. století dále se čím dál častěji objevují tleskací hry - tleskačky, písně s novými texty na melodie tradičních lidových písní (např. Prší, prší) a také nový útvar - třídní hymna (vlastní text na ústřední melodii pohádky Mach a Šebestová).Dětský folklor je stále živý a reaguje na aktuální situaci s úctyhodnou rychlostí a přizpůsobivostí. Dokud budou mít děti prostor k tomu si společně hrát, budou společně s nimi přetrvávat a možná i vznikat různé formy dětského (slovesného) folkloru.
Název v anglickém jazyce
And what are we going to play?: Not only about collections of verbal children's folklore
Popis výsledku anglicky
Children's folklore has been around in every culture since time immemorial up to the present day. Children all over the world have been playing with their peers using more or less established language expressions, and children's oral folklore is one of the most varied and lively phenomena of folk culture. Children are always keen to create their own language expressions, and they do so independently of any institution (be it school or family).Children's folklore refers to the spontaneous expressions of children that take place most often within their appropriate age group. It includes a wealth of rhymes, fairy tales, games or even established rituals maintained and organized by a child or children within their peer group. Children's folklore also includes short taunts, often in the form of a question (or an allusion) and an answer, as well as jokes or incidents that happened to the child and the child finds them funny or interesting enough to be worthy of conveying to his/her friends - a sort of rudimentary folk storytelling. Children's play helps children understand the ways the world works, find their own roles in it and prepare for their roles in the future. Games recorded around the middle of the 20th century show how children were preparing for their future gender roles in society by playing with objects with a specific role for this purpose - for girls, these were dolls helping train them for future motherhood, boys fought with sticks or clubs in imitation of real soldiers. Play helps bring children up and educate them. It is a lesson in perseverance and concentration, but also physical activity, fast reflexes and quick response. It also requires some effort in performing certain tasks and in thinking about each phase, and in combining a certain text (or song) with a movement that is either predetermined, or invented on the spot. Children at play become each other's teachers - younger children learn from the older ones, less experienced players learn from those with more experience. More skilled players explain the rules of the game to newcomers, having to use appropriate vocabulary and have a sufficient knowledge of the game for the new players to get a grasp of it as soon as possible. Playing games is a challenge for children; however, children themselves censor their games to make sure they remain within the scope of their physical and verbal abilities. Moreover, no game is mandatory and every child can choose whether he/she wants to participate in it. The subject of this monograph is children's verbal folklore, specifically the genres of taunting, counting-out games and games with verbal accompaniment, as well as short songs and rhymes that fall within the range of the abovementioned genres. The mapping of children's folklore is based primarily on the analysis of the collections of children's folklore that have already been published. After a theoretical introduction, the text is divided in two parts, one of which deals with traditional and the other with contemporary children's folklore. In the former, the focus is placed on the collections of children's folklore published from the 19th century to the 1980s and the verbal expressions used in them, the latter includes texts from the 1980s to the present day; besides book collections of children's folklore, it introduces a very interesting new environment in which children's verbal folklore can be collected; it is the Internet, namely YouTube, where children themselves post videos of their games, in which the "hand-clapping" genre prevails.If we are to compare traditional and contemporary children's verbal folklore, we arrive at the following conclusions: 1) in both cases, children's folklore is still alive and it is passed on among children themselves without intervention by adults or institutions; 2) children's folklore is very flexible in responding to the current developments in society: while the main theme of the games of the first half of the 20th century were domestic animals, farms, or soldiers, from the 1980s onwards, they are progressively populated with TV heroes (Sandokan, later Winnetou or Harry Potter); since the 1980s, there has been an increasing amount of hand-clapping games, songs with new lyrics set to traditional folk song tunes (e.g. a very famous song Prší Prší) and even a new structure - the class anthem - appeared (where personalized lyrics are set to the theme song of the popular children's story "Mach and Šebestová").
Klasifikace
Druh
B - Odborná kniha
CEP obor
—
OECD FORD obor
50404 - Anthropology, ethnology
Návaznosti výsledku
Projekt
—
Návaznosti
S - Specificky vyzkum na vysokych skolach
Ostatní
Rok uplatnění
2022
Kód důvěrnosti údajů
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Údaje specifické pro druh výsledku
ISBN
978-80-11-02585-4
Počet stran knihy
140
Název nakladatele
Anna Jagošová a Ústav etnologie FF UK
Místo vydání
Praha
Kód UT WoS knihy
—