Dotýkat se nedosažitelného objektu : Haptická audiovizuální esej a antropotechnický interface

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F22%3A10454663" target="_blank" >RIV/00216208:11210/22:10454663 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Dotýkat se nedosažitelného objektu : Haptická audiovizuální esej a antropotechnický interface

Popis výsledku v původním jazyce

Rostoucí význam audiovizuální eseje, formátu založeného na využití existujících filmových záběrů pro kritické nebo výzkumné účely, představuje výzvu pro mnoho otázek, které si filmová teorie a filozofie filmu kladou od svých počátků. Jednou z těchto otázek je, jak překonat odstup mezi filmovým teoretikem a jeho filmovým objektem, případně jak převést smyslové a afektivní zaujetí pohyblivými obrazy do kritického či teoretického psaní. Digitální manipulace nabízí vědcům mnoho příležitostí, jak tuto propast zmenšit, a to nejen k její analýze, ale také k reflexi celé zkušenosti s dotykem &quot;nedosažitelného objektu&quot;.Ve videografických filmových studiích existuje určitá tendence, která se na tyto otázky zaměřuje - mohli bychom ji nazvat afektivní, nebo přesněji &quot;haptickou&quot;. V tomto ohledu se jako obzvláště užitečný ukazuje koncept &quot;haptické kritiky&quot; Laury U. Marks, zabývající se stíráním vzdálenosti mezi filmem a jeho divákem. Audiovizuální esejisté jako Catherine Grant, Cristina Álvarez López nebo Adrian Martin promítají svou cinefilní zkušenost do manipulace se zvukem a obrazem ve střihovém programu, používají operace jako zpomalení, rozdělení obrazovky nebo zkreslení, a dávají tak haptické kritice konkrétní podobu.Nicméně tento vztah subjektu a objektu není jednosměrný. Autorova haptická manipulace se střetává s možnostmi stříhacího programu. Filmový objekt importovaný do stříhacího softwaru se stává mozaikou zvuků a obrazů utříděných tak, že pronikají do tvůrčího procesu a konfrontují subjekt s jiným způsobem vidění. Někteří audiovizuální esejisté toto komplexní rozhraní začleňují a zviditelňují tak, jak jsou jejich cinefilně-teoretické asociace a poznatky přepracovávány prostřednictvím technologické mediace.Tento článek si klade za cíl teoreticky uchopit toto &quot;antropotechnické&quot; rozhraní, které vzniká prostřednictvím setkání mezi haptickým subjektem, receptivním, ale neuchopitelným filmovým objektem a zprostředkujícím softwarem pro střih videa. Nejprve se zaměřuje na metodologické otázky spojené s převodem haptické kritiky do audiovizuálního formátu. Za druhé zkoumá &quot;vitální afekty&quot; haptických teoretiků a jejich vliv na utváření pohyblivých obrazů v audiovizuálních esejích. Zatřetí analyzuje postavení filmového objektu ve střihovém programu a tvůrčí možnosti, které vyplývají ze střetu lidské a technologické perspektivy. Film Ingmara Bergmana Persona (1966), nahlížený prostřednictvím audiovizuálních esejí Catherine Grantové, slouží jako případová studie, která ukazuje, kolika podob může jeden film prostřednictvím těchto haptických setkání dosáhnout.

Název v anglickém jazyce

Touching the Unattainable Object : Haptic Audiovisual Essay and the Anthropotechnical Interface

Popis výsledku anglicky

The growing importance of the audiovisual essay, a form based on using existing footage for critical or research purposes, poses a challenge to many questions which film theory and film-philosophy have been asking since their origins. One of these questions is how to overcome the distance between film theorist and his or her filmic object, potentially how to translate the sensory and affective engagement with moving images into critical or theoretical writing. Digital manipulation presents scholars with many opportunities to narrow this gap, not only to analyze it but also to reflect upon the whole experience of touching the &quot;unattainable object&quot;.There is a certain tendency in videographic film studies that focuses on these issues - we could call it affective, or, more specifically, &quot;haptic&quot;. Laura U. Marks&apos;s concept of &quot;haptic criticism&quot;, concerned with erasing the distance between film and its spectator, proves to be particularly useful in this respect. Audiovisual essayists such as Catherine Grant, Cristina Álvarez López, or Adrian Martin project their cinephiliac experience into manipulation with sound and images in the editing program, using operations such as slow-motion, split-screen, or distortion, and thereby giving the haptic criticism a concrete manifestation.Nevertheless, this subject-object relation is not unidirectional. The author&apos;s haptic manipulation clashes with the editing program. The filmic object imported into video-editing software becomes a mosaic of sounds and images, sorted in a way that makes them infiltrate into the creative process and confront the subject with a different mode of seeing. Some audiovisual essayists incorporate this complex interface, making visible how their cinephiliac-theoretical associations and insights are being reworked through technological mediation.This essay aims to theorise this &quot;anthropotechnical&quot; interface, which emerges through the encounters between the haptic subject, the responsive yet elusive filmic object, and the mediating video-editing software. First, it focuses on the methodological questions linked to the conversion of haptic criticism into an audiovisual format. Second, it examines the &quot;vitality affects&quot; of haptic theorists and their impact on the shaping of moving images in audiovisual essays. Third, it analyses the position of the filmic object in the editing program and the creative possibilities that result from the clash between human and technological perspectives. Ingmar Bergman&apos;s film Persona (1966), viewed through the audiovisual essays by Catherine Grant, serves as a case study that reveals how many forms a single film can attain through these haptic encounters.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60405 - Studies on Film, Radio and Television

Projekt

<a href="/cs/project/EF16_019%2F0000734" target="_blank" >EF16_019/0000734: Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Operátoři (nových) médií

ISBN

978-80-7331-608-2

Počet stran výsledku

36

Strana od-do

235-270

Počet stran knihy

272

Název nakladatele

Nakladatelství AMU

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—