Raně avantgardní instituce ve střední Evropě: Infrastruktury umění mezi impérii

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F24%3A10494315" target="_blank" >RIV/00216208:11210/24:10494315 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Raně avantgardní instituce ve střední Evropě: Infrastruktury umění mezi impérii

Popis výsledku v původním jazyce

Avantgardy měly ambivalentní vztah k institucionální infrastruktuře, který souvisel s jejich antisystémovým zaměřením. Také v prostoru středovýchodní Evropy se setkáváme s hlasitými výzvami avantgardistů k reformě či ničení uměleckých institucí. Je však zřejmé, že když srbský umělec Petar Dobrović volal v roce 1919 po destrukci muzeí, měl jeho apel odlišný kulturní rámec, než podobné zvolání Filippa Tommasa Marinettiho ve futuristickém manifestu, publikovaném v roce 1909 v pařížském Figaru. Přednáška se zamyslí nad specifiky institucionální infrastruktury středoevropských a východoevropských avantgard v první třetině 20. století. Přestože politicky prošel region středovýchodní Evropy po první světové válce velkou politickou transformací, která se projevila zejména vznikem řady nových národních států, kulturně se stále musel vyrovnávat s geopolitickou pozicí &quot;mezi impérii&quot; a jejich soupeřícími zájmy a ambicemi. Také středoevropská a východoevropská avantgarda musela při zakládání svých institucí čelit &quot;inter-imperiální&quot; instrumentalizaci kulturní infrastruktury a to i v případech, kdy východiskem byla její absence. Navigovala v prostoru neustálého napětí a často podvratně využívala kolidujících politik různých impérií pro prosazování vlastní avantgardní agendy. Avantgardní instituce ve střední a východní Evropě však nelze idealizovat a jejich činnost interpretovat čistě jako výsledek snahy vyzdvihnout hlasy, které byly v rámci &quot;inter-imperiálního&quot; soutěžení umlčovány. To ostatně nebylo podstatou kulturního a politického programu středoevropských a východoevropských avantgard a jejich instituce tak přinášely jak pozitivní změny stávajícího řádu a infrastruktury ve prospěch dříve marginalizovaných skupin společnosti, tak zachování statu quo, či dokonce jeho upevnění prostřednictvím specifického přivlastňování teorií eugeniky, rasismu, misogynie nebo v určitých segmentech fungování avantgardních institucí díky využívání tvůrčí a pracovní síly v liberálním či autoritářském kapitalismu.

Název v anglickém jazyce

Early avant-garde institutions in Central Europe: infrastructures of art between empires

Popis výsledku anglicky

The avant-gardes had an ambivalent relationship to institutional infrastructure, which was related to their anti-systemic orientation. In the area of Central Eastern Europe, we also encounter loud calls from the avant-gardists to reform or destroy artistic institutions. It is clear, however, that when the Serbian artist Petar Dobrović called for the destruction of museums in 1919, his appeal had a different cultural framework than Filippo Tommaso Marinetti&apos;s similar cry in his Futurist Manifesto, published in 1909 in Figaro, Paris. This talk will reflect on the specificities of the institutional infrastructure of the Central and Eastern European avant-gardes in the first third of the 20th century. Although politically the region of Central Eastern Europe underwent a major political transformation after the First World War, manifested in particular by the emergence of a number of new nation-states, culturally it still had to come to terms with its geopolitical position &quot;between empires&quot; and their competing interests and ambitions. The Central and Eastern European avant-garde also had to confront the &quot;inter-imperial&quot; instrumentalization of cultural infrastructure in the establishment of its institutions, even when the starting point was its absence. It navigated in a space of constant tension and often subversively exploited the conflicting politics of different empires to advance its own avant-garde agenda. However, avant-garde institutions in Central and Eastern Europe cannot be idealised and their activities interpreted purely as the result of an attempt to raise voices that were silenced in the context of &apos;inter-imperial&apos; competition. This, after all, was not the essence of the cultural and political programme of the Central and Eastern European avant-gardes, and their institutions thus brought about both positive changes to the existing order and infrastructure for the benefit of previously marginalised groups in society, and the preservation of the status quo, or even its consolidation, through the specific appropriation of theories of eugenics, racism, misogyny, or, in certain segments of the functioning of avant-garde institutions, through the exploitation of creative and labour power in liberal or authoritarian capitalism.

Druh

O - Ostatní výsledky

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů