Rouhavé umění, aneb právní meze umělecké svobody projevu

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F23%3A10477223" target="_blank" >RIV/00216208:11220/23:10477223 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Rouhavé umění, aneb právní meze umělecké svobody projevu

Popis výsledku v původním jazyce

Jak široký prostor pro umělecká vyjádření poskytuje právo na svobodu projevu? A za jakých podmínek, pokud vůbec, je možné uměleckou tvorbu s odkazem na zásah do právdruhých omezit? Ve svém příspěvku se zaměřuji na fenomén tzv. rouhavého umění, tedy umění, jež svým kontroverzním a neortodoxním obsahem i provedením míří proti zavedeným společenským konvencím a dostává se tak do sporu zejména s náboženským cítěním věřících osob. V tuzemském kontextu se etické i právní otázky s tímto tématem spojené staly předmětem vyostřené společenské debaty v souvislosti s uvedením kontroverzních divadelních her Prokletí a Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Vedle nespočtu vyhrocených polemik se však vyvolaná kontroverze promítla též ve světě práva, a to hned v několika ohledech. V návaznosti na uvedení zmíněných her bylo podáno několik trestních oznámení; ve svém příspěvku se však zaměřím především ústavněprávnírozměr nastíněné kauzy.Možným vybočením z hranic svobody projevu a zásahem do náboženské svobody druhých se v této souvislosti zabýval český Ústavní soud. Ten ve svém loňském nálezu zamítl ústavní stížnost kardinála Dominika Duky ve sporu s brněnskými divadly, jež přímo reagovala na výše představené inscenace. Dominik Duka se prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti u obecných soudů neúspěšně domáhal omluvy za údajný zásah do jehoosobnostních práv. Ústavní soud však s přihlédnutím k demokratickému charakteru ČR, kde má svoboda projevu (vč. projevu uměleckého) konstitutivní charakter dospěl k závěru, že uvedené hry sledovaly (byť zčásti blasfemickými prostředky) legitimní cíl, směřující k vyvolání veřejné diskuse o náboženském násilí a sexuálních incidentech uvnitř jedné z církví. Na tomto základě proto tvrzení stěžovatele zamítl.Ve svém příspěvku se však neomezuji pouze na rozbor výše zmíněné kauzy, zaměřuji si také na to, jak tuzemský Ústavní soud pojímá svobodu projevu a možnosti jejího omezení. Dále bych rád představil vybraná zahraniční rozhodnutí a obecná východiska, jež výraznou měrou ovlivňují též výslednou judikaturu tuzemských soudů. V této souvislosti tak poukáži např. na stanoviska Výboru OSN pro lidská práva či na úlohu, jež zastává Rada Evropy; kupříkladu Parlamentní shromáždění Rady Evropy přispělok formování odborné debaty vydáním několika dokumentů a rezolucí.Klíčovou roli v rámci Rady Evropy však hraje ESLP, který ve svých judikátech pomohl vymezit základní rámec pro poměřování svobody projevu a jejích mezí právě ve vztahu k náboženskému cítění druhých. Evropská úmluva o ochraně lidských práv, jíž je právě ESLP vázán, každému v článku 9 přiznává právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. V rozsudku Otto-Preminger-Institut proti Rakousku, se soud poprvé zabýval střetem práva na svobodu projevu a práva na svobodu vyznáníVzhledem k nejednotnosti členských států Rady Evropy ohledně trestání rouhačských projevů však ESLP ponechává jednotlivým státům poměrně široký prostor pro uvážení. Nejnovější kauza, ve které se ESLP údajně rouhačským projevem zabýval, byl spor Rabczewska proti Polsku. V této kauze soud rozhodl, že odsouzení polské zpěvačky za její údajně nenávistný projev urážející náboženské cítění, je v rozporu s čl. 10 EÚLP, jenž garantuje právo na svobodu projevu. Rozhodnutí (mj.) ukazuje, že rouhačského umění se v Úmluvě přímo netýká jen článek 9, ale i ustanovení článku následujícího. Disentní stanovisko soudce Wojtyczka však přiléhavě ilustruje skutečnost, že otázka míry svobody projevu, jež má být jednotlivcům v kontextu tzv. rouhačského umění přiznána, je stále poměrně ožehavým a živým tématem.Věřím, že s pomocí výše uvedených východisek i hlavních inspiračních zdrojů se mi daří poukázat a lépe popsat některé konkrétní případy střetu uměleckého projevu a náboženského smýšlení, v obecnější rovině pak rád představuji též právní i etické otázky, jež se ke zvolené problematice přirozeně váží.

Název v anglickém jazyce

Blasphemous Art, or the Legal Limits of Artistic Freedom of Expression

Popis výsledku anglicky

How much room does the right to freedom of expression provide for artistic expressions? And under what conditions, if any, can artistic creation be limited due to interference with the rights of others? In my contribution, I focus on the phenomenon of so-called blasphemous art, i.e., art that, with its controversial and unorthodox content and execution, goes against established social conventions and thus often clashes with the religious sentiments of believers.In the domestic context, the ethical and legal questions associated with this topic became the subject of intensified social debate in connection with the staging of controversial plays &quot;The Curse&quot; and &quot;Our Violence and Your Violence&quot; by Croatian director Oliver Frljić. Apart from numerous heated polemics, the controversy also reflected in the legal world in several aspects. Following the staging of the mentioned plays, several criminal complaints were filed; however, my contribution mainly focuses on the constitutional legal dimension of the outlined case.The Czech Constitutional Court dealt with the possible deviation from the boundaries of freedom of expression and interference with the religious freedom of others in this context. In its last year&apos;s judgment, it dismissed Cardinal Dominik Duka&apos;s constitutional complaint in a dispute with Brno theaters, which directly responded to the aforementioned performances. Through a lawsuit for personality rights protection at the general courts, Dominik Duka unsuccessfully sought an apology for an alleged infringement of his personal rights. However, the Constitutional Court, considering the democratic character of the Czech Republic, where freedom of expression (including artistic expression) has a constitutive character, concluded that the mentioned plays pursued (even through partly blasphemous means) a legitimate goal aimed at initiating public discussion on religious violence and sexual incidents within one of the churches. On this basis, it dismissed the complainant&apos;s claims.However, my contribution is not limited to the analysis of the above-mentioned case; I also focus on how the Czech Constitutional Court perceives freedom of expression and the possibilities of its limitation. Furthermore, I would like to introduce selected foreign decisions and general principles that significantly influence the final jurisprudence of domestic courts. In this context, I will point out, for example, the views of the UN Human Rights Committee or the role played by the Council of Europe; for instance, the Parliamentary Assembly of the Council of Europe contributed to shaping the expert debate by issuing several documents and resolutions.A key role within the Council of Europe, however, is played by the ECtHR, which in its judgments helped define the basic framework for balancing freedom of expression and its limits, especially in relation to the religious feelings of others. The European Convention on Human Rights, to which the ECtHR is bound, grants everyone the right to freedom of thought, conscience, and religion in Article 9. In the judgment of Otto-Preminger-Institut v. Austria, the court first dealt with the conflict between the right to freedom of expression and the right to freedom of religion.Given the inconsistency among the member states of the Council of Europe regarding the punishment of blasphemous expressions, the ECtHR leaves a relatively wide margin of appreciation to the individual states. The most recent case in which the ECtHR dealt with an allegedly blasphemous expression was the dispute of Rabczewska v. Poland. In this case, the court decided that the conviction of a Polish singer for her allegedly hateful speech offending religious feelings was in conflict with Article 10 of the ECHR, which guarantees the right to freedom of expression. The decision (among others) shows that blasphemous art is not directly concerned only by Article 9 but also by the provisions of the following article. However, the dissenting opinion of Judge Wojtyczek aptly illustrates that the question of the extent of freedom of expression to be granted to individuals in the context of so-called blasphemous art remains a rather sensitive and lively topic.I believe that with the help of the above principles and main sources of inspiration, I manage to highlight and better describe some specific cases of conflict between artistic expression and religious thinking, and on a more general level, I also like to present the legal and ethical questions naturally associated with the chosen topic.

Druh

D - Stať ve sborníku

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název statě ve sborníku

Kulturní války z pohledu ústavního práva

ISBN

978-80-7502-720-7

ISSN

—

e-ISSN

—

Počet stran výsledku

15

Strana od-do

137-151

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Místo konání akce

Dolní Lomná

Datum konání akce

24. 7. 2023

Typ akce podle státní příslušnosti

CST - Celostátní akce

Kód UT WoS článku

—