Má obec právo na příznivé životní prostředí?

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10495622" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10495622 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Má obec právo na příznivé životní prostředí?

Popis výsledku v původním jazyce

Obec je veřejnoprávní korporace nadaná některými subjektivními právy. Přímo z Ústavy obcím plyne právo na samosprávu nebo právo vlastnit majetek. Ale jak je to s právem na příznivé životní prostředí? Má ho obec prostřednictvím svých občanů, nemá ho vůbec, nebo takové veřejné subjektivní právo svědčí obci jako takové? A pokud ano, váže se k ní jako právnické osobě, k jejímu specifickému vztahu k území, nebo je spíš součástí zmiňovaného práva na samosprávu?Soudy opakovaně dovodily aktivní legitimaci obce ve správním soudnictví v otázkách souvisejících s životním prostředím, například v případě zásahové žaloby města Ostrava v ochraně ovzduší, v případě návrhu obce Dobřejovice na zrušení územního plánu sousední obce nebo v případě obce Svatý Jan pod Skalou u zásahové žaloby ve vztahu k ochraně klimatu . Právní základ pro takovou aktivní legitimaci je ale odlišný od environmentálních spolků, kterým v obdobných případech svědčí nevyvratitelná domněnka dotčenosti na veřejných subjektivních právech (postavení tzv. dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy). Ta se bez dalšího na obce použít nedá, a jejich aktivní legitimaci tak soudy dovozují častěji z práva na samosprávu, případně z veřejných subjektivních práv jejich občanů. Poněkud stranou v těchto sporech zůstává otázka, zda obcím svědčí nikoliv jen procesní oprávnění, ale i hmotněprávní rozsah práva na příznivé životní prostředí.Vyjasnění vztahu obcí k veřejnému subjektivnímu právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod komplikuje několik koncepčních a interpretačních problémů: v první řadě samotný obsah tohoto práva, ale i vývoj judikatury ohledně základních práv právnických osob a specificky vývoj pohledu na to, jaká kritéria musí splňovat osoby, které se chtějí ochrany práva na příznivé životní prostředí domáhat u soudu. V tomto ohledu došlo v judikatuře k významnému posunu, podle kterého se v případě spolků neodvíjejí čistě od individuálních práv jejich členů: práva komunity mohou být dotčena šířeji . Právě z tohoto závěru soudy někdy dovozují aktivní legitimaci obcí, ačkoliv význam pojmu &quot;práva komunity&quot; nemusí být zcela zřetelný.Další problémy přináší nutnost odlišit právo na příznivé životní prostředí jako veřejné subjektivní právo od povinnosti chránit životní prostředí jakožto povinnosti státu ve smyslu čl. 7 Ústavy, případně od poskytování ochrany životnímu prostředí ve veřejném zájmu nebo v rámci samosprávy. Obec jako specifická právnická osoba veřejného práva se může při své činnosti ocitnout ve všech těchto typech právních vztahů souvisejících s životním prostředím, a judikatura ukazuje, že mezi nimi není vždy snadné rozlišit, přičemž ale vedou k odlišným právním následkům.Jak upozorňuje i komentářová literatura, samotnou otázku práva na příznivé životní prostředí právnických osob nelze považovat za uspokojivě dořešenou. Judikatura Ústavního soudu pak není zcela ustálená ani ve výkladu, do jaké míry je &quot;samosprávné&quot; právo obce upravit si otázky ochrany životního prostředí nadřazené ústavní a zákonné povinnosti poskytovat ochranu životnímu prostředí ze strany státu, jak je patrné například z odlišného výkladu v případě již zmíněného sporu Dobřejovice - Čestlice a věcně ne nepodobné kauzy v obci Vracov , případně, zda je základem tohoto samosprávného práva veřejné subjektivní právo na příznivé životní prostředí, nebo něco jiného (typicky zájmy občanů obce, případně komunity).Cílem příspěvku je nastínit možná analytická a koncepční východiska, která by mohla napomoci k překonání úvodní inventury problémů a přispět k vyjasnění vztahu obcí k právu na příznivé životní prostředí, případně k jeho ochraně. Vycházím přitom z koncepce práva na příznivé životní prostředí jakožto základního práva, které je součástí našeho ústavního pořádku a má svůj hmotněprávní i procesněprávní rozměr, jež je potřeba důsledně odlišit od &quot;státního cíle&quot; a ústavního požadavku na šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Každý z těchto imperativů (&quot;lidskoprávní&quot; vs. pozitivní závazek státu) má totiž jiný význam, i když jsou jejich projevy v praxi vzájemně provázané.

Název v anglickém jazyce

Does the municipality have the right to a healthy environment?

Popis výsledku anglicky

A municipality is a public corporation endowed with certain subjective rights. The right to self-government or the right to own property derives directly from the Constitution. But what about the right to a favourable environment? Does the municipality have it through its citizens, does it not have it at all, or is such a public subjective right vested in the municipality as such? And if so, is it linked to the municipality as a legal entity, to its specific relationship to the territory, or is it rather part of the aforementioned right to self-government?The courts have repeatedly found the active legitimacy of a municipality in the administrative courts in matters related to the environment, for example in the case of the intervention action of the City of Ostrava in the protection of air, in the case of the application of the municipality of Dobřejovice for the annulment of the zoning plan of a neighbouring municipality or in the case of the municipality of Svatý Jan pod Skalou in the intervention action in relation to climate protection. However, the legal basis for such active legitimacy is different from environmental associations, which in similar cases are entitled to an irrebuttable presumption of prejudice to public subjective rights (the status of the so-called public concerned within the meaning of Article 2(5) of the Aarhus Convention). This cannot be applied to municipalities without further qualification, and their active legitimacy is thus more often inferred by the courts from the right to self-government or from the public subjective rights of their citizens. Somewhat aside in these disputes is the question of whether municipalities are entitled not only to procedural rights but also to the substantive scope of the right to a favourable environment.The clarification of the relationship of municipalities to the public subjective right to a favourable environment within the meaning of Article 35(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms is complicated by several conceptual and interpretative problems: first of all, the content of this right itself, but also the development of case law on the fundamental rights of legal persons and, in particular, the development of the view of what criteria must be met by persons wishing to seek protection of the right to a favourable environment before the courts. In this respect, there has been a significant shift in the case-law, according to which, in the case of associations, it is not purely based on the individual rights of their members: the rights of the community may be affected more broadly. It is from this conclusion that the courts sometimes derive the active legitimacy of municipalities, although the meaning of the term &apos;community rights&apos; may not be entirely clear.Further problems arise from the need to distinguish the right to a favourable environment as a public subjective right from the duty to protect the environment as a state obligation within the meaning of Article 7 of the Constitution, or from the provision of environmental protection in the public interest or in the context of self-government. A municipality, as a specific legal person governed by public law, may find itself in all these types of legal relations related to the environment in the course of its activities, and case law shows that it is not always easy to distinguish between them, but they lead to different legal consequences.As the commentary literature also points out, the question of the right to a favourable environment of legal persons cannot itself be considered satisfactorily resolved. The jurisprudence of the Constitutional Court is also not entirely settled in its interpretation of the extent to which the &quot;self-governing&quot; right of a municipality to regulate its own environmental protection issues is superior to the constitutional and statutory obligation of the state to provide environmental protection, as can be seen, for example, from the different interpretation in the case of the already mentioned Dobřejovice - Čestlice dispute and the not dissimilar case in the municipality of Vracov , or whether the basis of this self-governing right is the public subjective right to a favourable environment or something else (typically the interests of the citizens of the municipality or the community).The aim of the paper is to outline possible analytical and conceptual starting points that could help to overcome the initial inventory of problems and contribute to clarifying the relationship of municipalities to the right to a favourable environment or to its protection. In doing so, I start from the concept of the right to a favourable environment as a fundamental right, which is part of our constitutional order and has its substantive and procedural dimensions, which need to be consistently distinguished from the &quot;state objective&quot; and the constitutional requirement for the careful use of natural resources and the protection of natural wealth. Each of these imperatives (&quot;human rights&quot; vs. positive state obligation) has a different meaning, even if their manifestations are interrelated in practice.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Samospráva

ISBN

978-80-7502-778-8

Počet stran výsledku

14

Strana od-do

20-33

Počet stran knihy

170

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—