Klauzule věčnosti a limity demokratické změny

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F25%3A10508215" target="_blank" >RIV/00216208:11220/25:10508215 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Klauzule věčnosti a limity demokratické změny

Popis výsledku v původním jazyce

Pojem klauzule věčnosti označuje ustanovení ústav, které znemožňuje či zásadně omezuje změnu některých klíčových prvků (ústavně-)právního řádu. Ústava tímto mechanismem sama sebe omezuje: vymezuje hodnoty a principy, které jsou vyňaty z dispozice zákonodárce a nesmí být dotčeny ani formálně konformní ústavní změnou.Takováto ustanovení, omezující volnost při ústavních změnách, se objevují v mnoha ústavních textech států napříč různými právními systémy a tradicemi. V tuzemském kontextu nachází tento koncept svůj odraz v článku 9 odst. 2 Ústavy, který za nepřípustnou označuje změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. Podobné úvahy - jež na intenzitě nabírají v poválečných časech - lze vysledovat též v německé ústavní teorii, na níž se příspěvek rovněž zaměřuje. Klíčovým je bezesporu přijetí současného Základního zákona, jenž klauzuli věčnosti obsahuje v článku 79 odst. 3. Tímto se tehdejší ústavodárci zjevně vymezili vůči předchozím dějinným zkušenostem, zejm. pak ve vztahu k ústavě výmarské republiky a době národního socialismu. Toto ustanovení tak zapovídá změny dotýkající se federálního členění státu, spolupůsobení spolkových zemí při zákonodárství a zásad zakotvených v čl. 1 a 20, tedy především lidské důstojnosti, principu demokracie, právního a sociálního státu.Příspěvek se však nezaměřuje pouze na popisnou rovinu a komparaci klauzule věčnosti v různých ústavních systémech, ale také na doposud neostré, teoretické otázky s tímto tématem spojené. Z výše uvedeného je patrné, že klauzule představuje jakousi hráz proti tendencím či iniciativám, zjevně směřujícím proti ideám a hodnotám, stojícím v samém jádru ústavního systému. Toto však s sebou přináší jisté napětí mezi ústavní stabilitou a demokratickým sebeurčením (a v konečném důsledku legitimitou jako takovou). Tuto tenzi vnímá autor o to silněji, oč více v dnešní době sílí rozličné politické proudy, jež proti takto chráněným hodnotám, otevřeně vystupují. Příspěvek pojednává o tom, nakolik dokáže ono chráněné jádro ústavy i v dnešní době obstát. Text se proto snaží hlouběji reflektovat otázku, nakolik dokáže chráněné jádro ústavy obstát ve světle současných politických výzev. Zvláštní pozornost je věnována také důsledkům, které klauzule věčnosti přináší v kontextu tvorby nových ústavních listin a jejího vlivu na demokratickou suverenitu.

Název v anglickém jazyce

Eternity Clauses and the Limits of Democratic Change

Popis výsledku anglicky

The concept of an &quot;eternity clause&quot; refers to constitutional provisions that preclude or fundamentally restrict changes to certain key elements of the (constitutional) legal order. Through this mechanism, the constitution limits itself: it defines values and principles that are removed from the discretion of the legislator and must not be affected even by a formally compliant constitutional amendment.Such provisions, limiting the freedom of constitutional amendment, appear in many constitutional texts across various legal systems and traditions. In the domestic context, this concept is reflected in Article 9(2) of the Constitution, which declares changes to the &quot;essential requirements of a democratic state governed by the rule of law&quot; to be inadmissible. Similar considerations - which gained intensity in the post-war era — can also be traced in German constitutional theory, which is also a focus of this paper. Key to this is undoubtedly the adoption of the current Basic Law, which contains an eternity clause in Article 79(3). By doing so, the constitution-makers of the time clearly defined their position against previous historical experiences, particularly in relation to the Weimar Constitution and the era of National Socialism. This provision thus prohibits amendments affecting the division of the Federation into Länder (states), their participation in the legislative process, and the principles laid down in Articles 1 and 20, specifically human dignity, the principle of democracy, and the rule of law and social state.However, the paper does not focus solely on a descriptive level and the comparison of eternity clauses in different constitutional systems, but also on the hitherto ambiguous theoretical questions associated with this topic. It is evident from the above that the clause represents a bulwark against tendencies or initiatives clearly aimed against the ideas and values standing at the very core of the constitutional system. Yet, this brings with it a certain tension between constitutional stability and democratic self-determination (and ultimately legitimacy itself). The author perceives this tension all the more strongly as various political currents that openly oppose these protected values are gaining strength today. The text therefore seeks to reflect more deeply on the question of the extent to which the protected core of the constitution can withstand the light of contemporary political challenges. Particular attention is also paid to the consequences that eternity clauses bring in the context of creating new constitutions and their influence on democratic sovereignty.

Druh

D - Stať ve sborníku

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název statě ve sborníku

Ústavodárství

ISBN

978-80-7502-844-0

ISSN

—

e-ISSN

—

Počet stran výsledku

14

Strana od-do

221-234

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Místo konání akce

Pec pod Sněžkou

Datum konání akce

10. 4. 2025

Typ akce podle státní příslušnosti

CST - Celostátní akce

Kód UT WoS článku

—