Indiánský Severozápad Mexika v raně koloniální době

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11240%2F23%3A10464581" target="_blank" >RIV/00216208:11240/23:10464581 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Indiánský Severozápad Mexika v raně koloniální době

Popis výsledku v původním jazyce

V tomto textu se snažím, zdaleka nikoli v jeho úplnosti, o shrnutí a stručnou analýzu prvních zpráv a relací vztahujících se k původním obyvatelům mexického Severozápadu, přičemž se zaměřuji především na pozdně předkoloniální a ranou koloniální dobu ohraničenou přibližně druhou polovinou 15. a počátkem 17. století. Usiluji o vytvoření obrazu severomexického Indiána tak, jak ho můžeme vyčíst z prvních relací počínaje španělským conquistadorem Álvarem Núñezem Cabezou de Vaca, jejich pozdější rekonstrukce současnými badateli, ze zpráv dalších expedic do dnešních mexických států Sinaloa, Sonora a zejména Chihuahua, kde v 16. století i nyní je největší koncentrace domorodého obyvatelstva, hlavně Tarahumarů, s jejichž archeologií, historií a antropologií jsem nejlépe obeznámen především díky čtyřem výzkumným cestám v letech 1992, 1996, 2001 a krátce v roce 2021. Největší část textu věnuji &quot;etnografickým&quot; relacím první generace misionářů z řádu Tovaryšstva Ježíšova, kteří přispěli od roku 1572, kdy přišli na území někdejšího místokrálovství Nového Španělska (dnešního Mexika), do roku 1767, kdy museli ze všech zámořských misií z donucení odejít, velkou měrou nejen k evangelizaci domorodého obyvatelstva, ale také k poznání mnoha aspektů jejich života. Ačkoli sem před nimi přišli již františkáni, dominikáni nebo augustiniáni, byli to až jezuité, kdo měl největší podíl na evangelizaci indiánských skupin a určité proměně koloniální mexické společnosti. Jezuitští misionáři na konci 16. století začali pronikat do odlehlých misií na dnešním severozápadě Mexika, kde záhy vystřídali františkány a téměř dvě století se s velkým úsilím snažili o náboženskou a všeobecnou kulturní změnu mezi Tepehuany, Tarahumary, Pimy, Papagy, Yaquii a mnoha jinými dnes již vymřelými etniky (Acaxey, Xiximy, Chínipy, Conchi aj.). S ohledem na rozsah tohoto textu se zaměřuji výhradně na relace jezuitú, kteří nepocházeli z české řádové provincie, jelikož o jejich činnosti máme díky velkému úsilí předních českých a jiných iberoamerikanistů k dispozici mnoho cenných studií. Tento příspěvek se snaží o určitou rekonstrukci a analýzu toho, jak tito průkopníci kontaktů mezi španělskou koloniální správou a domorodými skupinami v marginálních oblastech Nového Španělska příslušníky těchto etnických skupin ve svých dílech popisovali, jakým způsobem vytvářeli jejich obraz, který pak přejímali všichni ti, kteří s nimi nebyli v přímém kontaktu. Jezuitští misionáři navzdory svým nesporným schopnostem rychle se adaptovat na složité přírodní podmínky, učit se domorodé jazyky a bystrému pozorování často přispívali k vytváření obrazu původních obyvatel, který se hluboko zakořenil v mysli následujících generací většinové mexické společnosti, ale zprostředkovaně také většiny současných návštěvníků severozápadního Mexika, kam podle své zkreslené představy jezdí fotografovat &quot;primitivní&quot; Indiány žijící pod skalními převisy, nebo pozorovat nadlidské výkony místních běžců na náhorních planinách a v hlubokých kaňonech při stomílových závodech.

Název v anglickém jazyce

The Indian Northwest of Mexico in early colonial times

Popis výsledku anglicky

In this text, far from being complete, I attempt to provide a brief summary and subsequent analysis of selected accounts relating to the indigenous peoples of the Mexican Northwest, focusing primarily on the late pre-colonial and early colonial periods, bounded roughly by the second half of the 15th and early 17th centuries. I seek to construct a picture of the North Mexican Indian as we can read it from the earliest accounts, beginning with the Spanish conqueror Álvar Núñez Cabeza de Vaca, their later reconstruction by contemporary scholars, and from the reports of other expeditions to the present-day Mexican states of Sinaloa, Sonora, and especially Chihuahua, where in the 16th century and now the largest concentration of indigenous peoples, especially the Tarahumara, whose archaeology, history and anthropology I am most familiar with thanks to four research trips in 1992, 1996, 2001 and briefly in 2021. I devote the largest part of the text to the &quot;ethnographic&quot; accounts of the first generation of missionaries of the Order of the Society of Jesus who, from 1572, when they arrived in the territory of the former Viceroyalty of New Spain (todayʼs Mexico), until 1767, when they had to leave all overseas missions under compulsion, contributed greatly not only to the evangelization of the indigenous population, but also to the understanding of many aspects of their lives. Although Franciscans, Dominicans or Augustinians had come before them, it was the Jesuits who had the greatest share in the evangelization of the Indian groups and in a certain transformation of colonial Mexican society. At the end of the 16th century, Jesuit missionaries began to penetrate the remote missions in what is now northwestern Mexico, where they soon replaced the Franciscans and for almost two centuries worked with great effort to bring about religious and general cultural change among the Tepehuans, Tarahumara, Pima, Papago, Yaqui and many other now extinct ethnic groups (Acaxe, Xixime, Chínipa, Concho, etc.). In view of the scope of this text, I am focusing exclusively on the sessions of Jesuits who did not come from the Bohemian province of the order, since we have many valuable studies on their activities thanks to the great efforts of leading Bohemian and other Ibero-Americanists. This paper attempts a certain reconstruction and analysis of how these pioneers of contact between the Spanish colonial administration and indigenous groups in the marginal areas of New Spain described members of these ethnic groups in their works, and how they created an image of them that was then adopted by all those who were not in direct contact with them. The Jesuit missionaries, despite their undeniable ability to adapt quickly to difficult natural conditions, to learn indigenous languages, and to observe keenly, often contributed to creating an image of the indigenous peoples that became deeply rooted in the minds of subsequent generations of mainstream Mexican society, but also, vicariously, to most contemporary visitors to northwestern Mexico, where they go to photograph the &quot;primitive&quot; Indians living under rock overhangs or to watch the superhuman feats of local runners in the plateaus and deep canyons of the hundred mile races.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50404 - Anthropology, ethnology

Projekt

<a href="/cs/project/GPP410%2F12%2FP860" target="_blank" >GPP410/12/P860: Ekologická změna na Madagaskaru: Betsimisarakové v glokalizovaném světě</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

a křídlech aztéckého orla: věnováno Oldřichu Kašparovi

ISBN

978-80-7645-408-8

Počet stran výsledku

34

Strana od-do

9-42

Počet stran knihy

502

Název nakladatele

Dauphin

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—