Hra jako jedna z tváří bytí

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11310%2F16%3A10364526" target="_blank" >RIV/00216208:11310/16:10364526 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Hra jako jedna z tváří bytí

Popis výsledku v původním jazyce

Článek patří do kontextu fenomenologické ontologie a zkoumá, co je hra a jaký má vztah k bytí. Otázku, co je hra, chápu jako otázku, co vyznačuje záležitosti, které tak spontánně nazýváme v češtině (což v zásadě odpovídá usu v jiných moderních evropských jazycích), a zda lze najít jeden universální význam míněný ve všech těchto případech. Odpovídám, že takový universální význam existuje, že hra je &quot;co do smyslu autonomní &apos;rozhodování se&apos; o něčem&quot; (kde &quot;rozhodování se&quot; je myšleno neosobně) a vysvětluji, v jakém smyslu tento charakter mají jednotlivé typy skutečností jako hra označovaných. Dále ukazuji, v jakém smyslu vykazuje charakter hry nejzazší situace, ve které jsme, ta situace, že se nám vůbec něco jeví - lze ji vždy nahlížet jako stále totéž nepřekročitelné rozhodování se o tom, co bude přítomné. Na tom základě lze koncipovat teorii bytí či světa jako v posledku hry, která může působit velmi přesvědčivě, pokud se presentuje jako prohlédnutí iluse, že něco určitého stojí samo o sobě a je jednou provždy dáno jako poslední instance, a tvrdí, že uvědomění si dvojí neuzavřenosti určitého (ve smyslu nesamostatnosti a nedefinitivnosti) znamená uvědomění si, že svět je hra, v níž se o všem určitém, resp. o jeho přítomnosti rozhoduje. Následně nicméně ukazuji, že hra je jen jednou ze situací v nichž je neuzavřenost určitého nějak manifestní. (Jinými jsou cesta či bytí na cestě, pohyb scelování, universální plynutí a další.) Ptám se proto, jaká je nejzazší povaha této situace neuzavřenosti určitého, že může vystoupit s těmito různými tvářemi, a jak jednotlivých těchto tváří nabývá. V odpověď předkládám pojetí situace jako dějící se soupatřičnosti jistých neredukovatelných (a vždy již jistými základními způsoby skloubených) momentů, přičemž jako tyto momenty identifikuji dění samo a póly následujících diferencí: určité - neurčité, přítomné - nepřítomné, částečné - celkové, dělané mnou - dějící se samo, vhodnější - méně vhodné (kde určité je vždy zároveň přítomné). Situace nabývá primárně toho nebo onoho celkového charakteru tím, že jednotlivé z těchto charakterů a jejich vztahy vystupují do popředí a ustupují do pozadí. V dění smyslu se ale nerozhoduje jen o míře důrazu na jednotlivých bytostných momentech, ale také o tom, zda bude mít dění smyslu nadále tento charakter a zda se vůbec něco bude dít. (Proto dění smyslu není uzavřené v žádných určitých mezích, a není tedy v posledku (jen) hrou.)

Název v anglickém jazyce

Play as One of the Faces of Being

Popis výsledku anglicky

The article belongs to the context of phenomenological ontology and tries to find out, what play/game is and what relationship it has to the nature of being. I understand the question what &quot;play&quot;/&quot;game&quot; (&quot;hra&quot; in the Czech language) is as the question what characterizes the matters referred to spontaneously by this word, and whether it is possible to find one universal meaning present in all these cases. I answer that such a universal meaning does exist, that a play/game is an &quot;in its meaning autonomous process of being decided about something&quot; (where &quot;being decided&quot; is meant impersonally, with no necessary reference to any conscious subject which decides) and I explain in what sense all the types of instances referred to with the abovementioned Czech word display these features. I further show in what sense the most general or fundamental situation in which we are, i. e. the situation of appearing of anything, displays the features of a game/play - it can be viewed as the always the same, &quot;unescapable&quot; process of being decided about what will be present. On this ground a theory of being or the world as, ultimately, a play/game can be conceived, which may sound very convincing, if it is presented as a seeing through the illusion that anything determinate can be &quot;self-sufficient&quot; and granted once for ever as the last instance, and if it suggests that to realize the double openness of the determinate (in the sense of depending on something else and being not secured for all the future) equals to realizing that the world is a play/game, in which it is being decided about everything determinate, or about its presence. Nevertheless, in what follows I show that a game/play is only one of the types of situation in which the openness of the particular is manifest in some way. (Other such situations are &quot;way&quot; or being on the way, the movement of integration, the universal flow, and others.) So I ask, what is the ultimate nature of this situation of general openness of everything determinate, which enables it to appear in these different forms, and how these particular forms are constituted. As an answer, I propose to understand situation as such as a processual belonging-together of certain irreducible moments and I identify the becoming itself, and the poles of the following differences as such moments: the determinate - the indeterminate, the present - the absent, the partial - the whole, done by me - happening by itself, the more suitable - the less suitable (where the determinate is always present as well). A situation acquires primarily one or another general character due to these particular features and their relations stepping into foreground or withdrawing into background. In the becoming of meaning, it is always being decided not only about the degree of emphasis laying on the individual essential moments, but also whether the becoming of meaning will further display this character and whether there will be any becoming at all. (Therefore the becoming of meaning is not enclosed within any definite limits and consequently, it never is (only) a play/game in the last instance.)

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2016

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum

ISBN

978-80-7476-111-9

Počet stran výsledku

69

Strana od-do

9-77

Počet stran knihy

296

Název nakladatele

Togga

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—