Školní vzdělávání v Číně

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11410%2F20%3A10419388" target="_blank" >RIV/00216208:11410/20:10419388 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Školní vzdělávání v Číně

Popis výsledku v původním jazyce

Monografie je osmá knihou ze série School Education Abroad (od roku 2008 vydává Karolinum). Knihy v sérii systematicky popisují vybrané vzdělávací systémy a analyzují hlavní problémy a výzvy, kterým tyto systémy čelí. Rovněž implicitně (a někdy explicitně) porovnávají tyto problémy a výzvy s těmi, kterým čelí české vzdělávání. Charakteristickým rysem každé knihy je kombinace etických a emických hledisek: čeští autoři píší z pozice kulturních &quot;outsiderů&quot;, zatímco zahraniční autoři, kteří jsou vždy součástí autorského týmu, poskytují &quot;zasvěcený&quot; pohled na analyzovanou problematiku. Výjimkou není ani současná kniha Školní vzdělávání v Číně. Číně se v české veřejné debatě dostalo významné pozornosti v souvislosti s různými oblastmi a otázkami souvisejícími s (geo-) politikou, veřejným zdravím nebo lidskými právy, ale její systém a praxe vzdělávání byly v médiích diskutovány v mnohem menší míře. Kniha si klade za cíl komplexně představit největší (a podle vybraných ukazatelů také vysoce výkonný) vzdělávací systém odborníkům i veřejnosti v České republice. Kniha poskytuje strukturované informace o kulturním, geografickém, historickém, ekonomickém a politickém kontextu Číny, hlavních principech a institucích čínské vzdělávací politiky, historii vzdělávacího systému, struktuře a mechanismech přechodu mezi úrovněmi, soukromém školství, profesi ředitelů a učitelů, kurikulu, hodnocení a hodnocení žáků, učitelů, škol a vzdělávácího systému jako celku, o vzdělávání menšin a výuce cizích jazyků. Tím se zachovává stejná struktura jako u předchozích monografií v sérii. Za účelem dosažení tohoto cíle autoři kriticky přečetli, analyzovali více než 350 odlišných zdrojů informací o čínském vzdělávání včetně vědeckých monografií, článků v časopisech, evaluačních zpráv, oficiálních vládních dokumentů a statistik, zákonů nebo disertačních prací. Kromě existujících zdrojů dat autoři také shromáždili svá vlastní empirická data prostřednictvím osobních rozhovorů s různými stakeholdery (čínští odborníci na vzdělávání na univerzitách, ředitelé, zástupci ředitelů, učitelé, studenti, rodiče) a prostřednictvím přímých pozorování na školách v Šanghaji. Kontext Číny je zcela odlišný od kontextu České republiky; je tedy také velmi obtížné adekvátně porovnat obě země a jejich vzdělávací systémy. Z hlediska velikosti je čínská populace (1,4 miliardy) téměř 140krát větší než česká; počet žáků základních a středních škol (přibližně 180 milionů) je asi 133krát vyšší než v České republice a počet učitelů základních a středních škol (přibližně 11 milionů) 95krát větší. Řízení tak obrovského vzdělávacího systému je obtížný úkol a ústřední vláda (respektive ministerstvo školství Čínské lidové republiky), která je na vrcholu hierarchie, deleguje významnou část povinností a odpovědností na nižší správní úroveň. Přidělování finančních zdrojů je částečně centrální, částečně místní a vzdělávání v některých méně rozvinutých (venkovských) oblastech musí být dotováno dalšími prostředky. Ačkoli se Čína účastní rozsáhlých mezinárodních průzkumů OECD PISA a TALIS, vzorek se skládá pouze z několika provincií, takže výsledky nejsou reprezentativní pro celou pevninskou Čínu. Na rozdíl od České republiky není čínský vzdělávací systém na nižší sekundární úrovni vnějškově diferencován. Přechody podléhají přijímacím zkouškám mezi nižším a vyšším sekundárním vzděláním (zkouška Zhongkao) a poté na terciární úrovni (zkouška gaokao). Zejména druhý test je velmi důležitý pro budoucnost žáků a kvůli vysoké méře konkurence a omezeným místům na prestižních univerzitách žáci tvrdě pracují, aby uspěli. Tento imperativ je zakotven v kultuře, vychází z filozofie konfucianismu, a klade velký důraz na učení, pracovitost a tvrdou práci a také zdůrazňuje význam učitelů. Ačkoli některé sociologické průzkumy v České republice naznačují, že učitelská profese je v zemi ceněna, postavení, prestiž a vnímaná hodnota učitelů ve společnosti je výrazně nižší ve srovnání s čínskými učiteli, kteří prošli důkladnou přípravou a jsou povinni účastnit se soustavného dalšího profesního vzdělávání, aby mohli postoupit v kariérním žebříčku (kniha věnuje významnou pozornost tomuto aspektu učitelské profese, který v českém kontextu v současnosti chybí). V návaznosti na globální trendy, které obdobným způsobem ovlivnily také českou kurikulární reformu, byly školní osnovy v Číně modernizovány s ohledem na vývoj ve společnosti a enormní rozšíření objemu informací v jednadvacátém století s cílem zlepšit kompetence studentů a nahradit tradiční transmisivní způsoby výuky a učení. Přestože od systémového provádění těchto reforem již uplynula značná doba, změny v jejich praktickém uplatňování stále zaostávají. Hodnocení a evaluace v čínském vzdělávacím systému se provádí na několika úrovních. Hodnocení vzdělávacího systému provádí školní inspekce, jejíž úkoly a poslání jsou podobné úkolům České školní inspekce. Školy procházejí externím hodnocením místními inspektoráty, které jsou podřízeny těm regionálním. Vzdělávání etnických menšin v multietnické zemi, jako je Čína, představuje výzvu, které Česká republika nemusí čelit. Zatímco v Číně se mluví desítkami jazyků a jejich dialekty, základním úředním jazykem je mandarinština (Putonghua), kterým se mluví ve školách. Angličtina je nejoblíbenějším cizím jazykem, který se Číňané učí, ale dovednosti hovořit anglicky jsou často omezené, což lze přičíst vysokému průměrnému počtu studentů ve třídě (na rozdíl od České republiky, kde je maximální počet studentů ve třídě během výuky cizích jazyků stanoven na 15, v Číně je to často 40 a více), vyučovací metody a erudice - respektive její nedostatečná úroveň - učitelů angličtiny. Závěrem lze říci, že čínskému vzdělávacímu systému se během krátké doby podařilo úspěšně eliminovat negramotnost a studenti v některých regionech jsou v testech PISA na prvním místě ve světovém srovnání. Na druhé straně je stále třeba řešit mnoho výzev - například nerovnováhu ve vývoji vzdělávání v celé zemi, vysokou zátěž žáků a potřebu zlepšit schopnosti seberegulace učení žáků a studium s využitím ICT.

Název v anglickém jazyce

School education in China

Popis výsledku anglicky

The monograph is the eighth book in the School Education Abroad series (published by Karolinum since 2008). Books in the series systematically describe selected education systems and analyse the main issues and challenges that these systems face. They also implicitly (and sometimes explicitly) compare these issues and challenges with those present in the Czech education system. The distinctive feature of each book is the combination of etic and emic viewpoints: Czech authors write from the position of cultural &quot;outsiders&quot;, whilst foreign authors, who are always part of the team, provide the &quot;insider&apos;s&quot; view of the analysed issues. The present book, School Education in China, is no exception. China has received significant attention in the Czech public debate in connection with various areas and issues related to (geo-)politics, public health or human rights, but its system and practice of education have been debated to a far lesser extent. The book aims to comprehensively introduce the world&apos;s largest (and according to selected indicators also highly performing) education system to scholars and also the more general audience in the Czech Republic by providing structured information about China&apos;s cultural, geographical, historical, economic, political context, the main principles and institutions of Chinese education policy, the education system&apos;s history, structure, and mechanisms of transition between levels, private schools, the professions of principals and teachers, school curriculum, the assessment and evaluation of pupils, teachers, schools and the education system as a whole, the education of minorities, and foreign language education, thus preserving the same structure as previous monographs in the series. In order to achieve this goal, the authors have read, analysed, evaluated and referenced some 350 distinct sources of information on Chinese education, including scholarly monographs, journal articles, evaluation and assessment reports, official reports and statistics, laws, or dissertations. Besides the existing data sources, the authors also collected their own empirical data through personal interviews with various stakeholders (Chinese educational experts at universities, principals, vice-principals, teachers, students, parents) and through direct observations in schools in Shanghai. The context of China is completely different from that of the Czech Republic; thus, it is also very difficult to adequately compare the two countries and their education systems. In terms of size, the Chinese population (1.4 billion) is almost 140 times larger than the Czech one; the number of primary and secondary pupils (approximately 180 million) is about 133 times higher than in the Czech Republic, and the number of primary and secondary teachers (approximately 11 million) outnumbers Czech teachers 95:1. Steering and managing such a huge education system is a difficult task, and the central government (respectively Ministry of Education of the People&apos;s Republic of China), which is on top of the hierarchy, delegates significant parts of the duties and responsibilities to lower level administrative units (provinces/municipal cities, prefectures, counties/districts). The allocation of financial resources is partly central, partly local, and education in some less developed (rural) areas has to be subsidized with additional funds. Although China participates in OECD&apos;s large-scale international surveys PISA and TALIS, the sample consists of only a few provinces, and so the results are not representative of the whole mainland China. Unlike in the Czech Republic, China&apos;s educational system is not explicitly tracked at the lower secondary level. Transitions are subject to entrance examinations between lower and upper secondary education level (the zhongkao exam) and then to tertiary level (the gaokao exam). Especially the latter test is a high-stake event due to the large volume of competitors and the limited places at prestigious universities, and students work hard to succeed. This imperative is embedded in the culture, originating in the philosophy of Confucianism, and puts high value on learning, diligence and hard work, and also stresses the importance of teachers. Although some sociological surveys in the Czech Republic suggest that the teaching profession is valued in the country, the position, prestige and perceived value of teachers in the society is vastly diminished compared to Chinese teachers, who receive a rigorous preparation and are required to participate in continuous professional development activities in order to stay in the profession and improve their position on the career ladder (the book devotes significant attention to this aspect of the teaching profession, which is currently missing in the Czech context). Following the global trends, which have also influenced the Czech curricular reform in a similar way, the school curriculum in China has been modernized to take into account developments in society and the expanded knowledge base of the twenty-first century, with an aim to improve students&apos; competencies and replace the traditional transmissive ways of teaching and learning. Yet, although much time has elapsed since the systemic implementation of these reforms, the changes still lag behind in their practical application. Evaluation and assessment in the Chinese education system is performed at several levels. Evaluation of the education system is done by the Office of National Education Inspection, whose tasks and missions are somewhat similar to those of the Czech School Inspectorate. Schools undergo external evaluation by local inspectorates that are subordinate to the provincial ones. The education of ethnic minorities in a multi-ethnic country like China offers a challenge that the Czech Republic does not have to face. Whilst dozens of languages and their dialects are spoken in China, the basic official language is Modern Standard Mandarin (Putonghua), which is spoken in schools. English is the most popular foreign language that Chinese learn, but their English-speaking skills are often limited, which can be attributed to the high average number of students in a classroom (unlike in the Czech Republic, where the maximum number of students in a classroom during foreign language lessons is set to 15, in China it is often 40 or more), teaching methods, and the level of erudition - or lack thereof - of English teachers. To conclude, China&apos;s education system has been successful in practically eliminating illiteracy within a short span of years, and students in some of its regions top the world ladders in PISA tests. On the other hand, many challenges - such as imbalances in educational developments across the country, heavy academic burden for students, and the need to improve students&apos; self-learning abilities and ICT-enabled study - remain to be addressed and effectively solved in the future.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

50301 - Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-246-4711-1

Počet stran knihy

241

Název nakladatele

Karolinum

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—