Pavel Hayek

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216275%3A25110%2F22%3A39921358" target="_blank" >RIV/00216275:25110/22:39921358 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.upce.cz/galerie-univerzity-pavel-hayek" target="_blank" >https://www.upce.cz/galerie-univerzity-pavel-hayek</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Pavel Hayek

Popis výsledku v původním jazyce

Dílo Pavla Hayeka je nejčastěji spojováno s tzv. konkrétním uměním. Tento termín poprvé formuloval nizozemský umělec Theo van Doesburg v Manifestu konkrétního umění jako označení pro umělecké hnutí se silným důrazem na geometrickou abstrakci. Podle jeho názoru měl pojem „abstraktní“ aplikovaný na umění negativní konotace; místo toho upřednostňoval pozitivnější výraz „konkrétní“.a poté jej použil v roce 1930 k definování rozdílu mezi jeho vizí umění a vizí ostatních abstraktních umělců té doby. Po formálním rozchodu skupiny De Stijl po vydání posledního čísla svého časopisu v roce 1928 začal van Doesburg uvažovat o vytvoření nového kolektivu zaměřeného na podobný přístup k abstrakci, která úzce souvisela s estetikou neoplasticismu. Rozdělil kandidáty mezi umělce, jejichž práce stále nebyla zcela abstraktní, a ty, jejichž díla nevycházela z referencí k vnějšímu světu, protože: „nic není konkrétnější, reálnější než čára, barva, povrch“.Principy konkrétního umění obsahovaly následující zásady v rámci absolutního purismu: Umění musí být univerzální, a proto musí být umělecké dílo před provedením zcela koncipováno a formováno myslí. Dílo nemá žádné formální reference z přírody, je zbaveno smyslnosti nebo sentimentality. Chceme vyloučit lyriku, drama, symboliku. Obraz musí být zcela vytvořen z čistě plastických prvků, zejména povrchů a barev. Obrazový prvek nemá žádný význam nad rámec „samotného“; v důsledku toho dílo nemá žádný jiný význam, než že prezentuje pouze samo sebe a nikoli nějakou vnější ideu. Konstrukce obrazu, stejně jako jeho prvků, musí být jednoduchá a vizuálně přehledná. Technika malby musí být mechanická, tj. přesná, antiimpresionistická. Snaha o absolutní jasnost je povinná.Po smrti van Doesburga rozvíjel tuto tendenci švýcarský architekt, sochař a designér,Max Bill, který „…dychtil po vytváření děl založených na matematických a geometrických základech - hmotných projevech intelektuálních procesů, které odolávaly symbolice.“ Jeho definice rozdílu mezi konkrétním a abstraktním uměním zní následovně: „Rozdíl mezi konkrétním a abstraktním uměním spočívá v tom, že v abstraktním umění jsou obsahy obrazů odvozeny od obrazu přírody, zatím co v konkrétním umění vznikají obsahy obrazů nezávisle na obrazech přírody. Jako příklad poslouží mezní případ v malířství: na bílém plátně se nachází červený bod. Ten mohl vzniknout dvěma způsoby: za prvé to mohl být východ slunce v mlze a je ho tedy nutno považovat za abstrakci, nebo za druhé může být červeným bodem, který vyjadřuje uměleckou realitu jedině svým vztahem k ploše; v tomto druhém případě se jedná o konkreci abstraktní myšlenky, tedy o konkrétní umění.“Ve smyslu definic Maxe Billa nalézáme v díle Pavla Hayeka všechny zmíněné atributy. Jeho tvorba levituje v rozostřeném poli mezi abstrakcí a konkrétním uměním, novější a poslední série navíc vykazují prvky op-artu, a některé ranné cykly dokonce přes plošnou redukci a stylizaci motivů z přírody balancuií na hraně stále ještě reálně vnímatelného východiska (obrazy spletitých větvoví průhledů stromů) a jeho abstrakcí. Na ploše hustě vedle sebe rozprostřené listy, různé druhy zeleniny (cibule, česneky, feferonky, lusky, petržel, lilek, apod.), ovoce, koření, zrníčka luštěnin, jednotlivě individualizované a přesto anonymní ve skrumážích bez hierarchie, ve zdánlivě opakující se celoplošné ornamentální struktuře, jsou více či méně rozpoznatelné. Výchozí motivy se ztrácí zvláště když jsou malovány negativně, bílé s mezerami mezi nimi vyplněné černou barvou. Zde je abstrakce dovedena jednoduchým manévrem k maximálnímu efektu, kdy jsme znejistěni, co vlastně vidíme.Stejně jako americký malíř Christopher Wool¨, který v 80tých letech minulého století uplatnil jako ready-made techniky mechanického opakování s použitím válečků ve svých celoplošných černobílých kompozicích těch nejobyčejnějších a nespektakulárních vzorků, používá Hayek rastry válečků k téměř op-artové vizuální hře, kdy se ze statického obrazu stává jemné pohybové vlnění. Op-art je jedním ze směrů geometrické abstrakce, který maximálně využívá rozumu, přesnosti a logiky, zpracovává poznatky z geometrie a fyziognomie, a je spojen s psychologickými výzkumy. Divák je konfrontován s geometrickými vizuálními podněty, čehož je dosaženo optickou nestabilitou a mobilitou obrazových prvků. Obraz je jakoby v pohybu, pohybové jevy se realizují vjemovými efekty a vzniká kmitavý účinek, vyvolávající dojem vibrace a vzdouvání obrazové plochy. Tento efekt je nejradikálněji přítomen v Hayekově sérii textilií a nejnověji v cyklu struktur. Struktury navíc nejvíce rezonují s přístupem konkretistů, obrazy jsou složeny z nejelementárnějších, opakujících se drobných prvků, jako je bod, čtvereček, trojúhelníček, kroužek. Drobným posunutím rastrů z těchto elementů vůči sobě vzniká moaré, které téměř psychedelicky dráždí naše oko. Přes formálně záměrně odosobněný, mechanický, až indiferentní přístup k malbě bez náznaků osobního rukopisu evokují Hayekovy obrazy koncept celoplošné malby abstraktních expresionistů, a tematicky přitom sdílí jakási rezidua pop-artového zalíbení v banálních, podružných lo-fi motivech a předmětech masové denní potřeby, i pop-artovou ekonomii způsobů grafického výtvarného přednesu.

Název v anglickém jazyce

Pavel Hayek

Popis výsledku anglicky

The work of Paul Hayek is most often associated with the so-called concrete art. The term was first formulated by the Dutch artist Theo van Doesburg in the Manifesto of Concrete Art as a designation for an artistic movement with a strong emphasis on geometric abstraction. In his view, the term &quot;abstract&quot; applied to art had negative connotations; instead, he preferred the more positive term &quot;concrete&quot;, and then used it in 1930 to define the difference between his vision of art and that of other abstract artists of the time. After the formal breakup of the De Stijl group after the publication of the last issue of its magazine in 1928, van Doesburg began to consider the creation of a new collective focused on a similar approach to abstraction, closely related to the aesthetics of Neoplasticism. He divided the candidates between artists whose work was still not completely abstract, and those whose works did not originate from references to the external world, because: &quot;nothing is more concrete, more real than line, color, surface&quot;.The principles of concrete art included the following principles within the framework of absolute purism: Art must be universal, and therefore a work of art must be completely conceived and formed by the mind before being executed. The work has no formal references from nature, is devoid of sensuality or sentimentality. We want to exclude lyricism, drama, symbolism. The image must be created entirely from purely plastic elements, especially surfaces and colors. The pictorial element has no meaning beyond &quot;itself&quot;; consequently, the work has no other meaning than that it presents only itself and not some external idea. The construction of the image, as well as its elements, must be simple and visually clear. The painting technique must be mechanical, i.e. precise, anti-impressionistic. The pursuit of absolute clarity is mandatory.After van Doesburg&apos;s death, this tendency was developed by the Swiss architect, sculptor and designer Max Bill, who &quot;...was eager to create works based on mathematical and geometric foundations - material manifestations of intellectual processes that resisted symbolism.&quot; His definition of the difference between concrete and abstract art is as follows: &quot;The difference between concrete and abstract art lies in the fact that in abstract art the contents of the images are derived from the image of nature, while in concrete art the contents of the images arise independently of the images of nature. An example will serve as a limiting case in painting: there is a red dot on a white canvas. This could have arisen in two ways: firstly, it could have been a sunrise in the fog and must therefore be considered an abstraction, or secondly, it could be a red dot that expresses artistic reality only through its relationship to the surface; in the latter case it is a concretion of an abstract idea, i.e. concrete art.”In the sense of Max Bill’s definitions, we find all the aforementioned attributes in the work of Pavel Hayek. His work levitates in a blurred field between abstraction and concrete art, the newer and last series additionally show elements of op-art, and some early cycles even, despite the flat reduction and stylization of motifs from nature, balance on the edge of a still realistically perceptible starting point (images of intricate branches of tree vistas) and its abstractions. On the surface, densely spread leaves, various types of vegetables (onions, garlic, hot peppers, pods, parsley, eggplant, etc.), fruits, spices, grains of legumes, individually individualized and yet anonymous in scrums without hierarchy, in a seemingly repeating all-over ornamental structure, are more or less recognizable. The initial motifs are lost especially when they are painted negatively, white with the gaps between them filled with black. Here, abstraction is brought to maximum effect by a simple maneuver, when we are uncertain about what we are actually seeing.Just like the American painter Christopher Wool¨, who in the 1980s applied ready-made techniques of mechanical repetition using rollers in his all-over black-and-white compositions of the most ordinary and unspectacular patterns, Hayek uses roller grids for an almost op-art visual game, when a static image becomes a subtle wave of movement. Op-art is one of the directions of geometric abstraction, which makes maximum use of reason, precision and logic, processes knowledge from geometry and physiognomy, and is connected with psychological research. The viewer is confronted with geometric visual stimuli, which is achieved by the optical instability and mobility of image elements. The image seems to be in motion, the movement phenomena are realized by perceptual effects and an oscillating effect is created, evoking the impression of vibration and swelling of the image surface. This effect is most radically present in Hayek&apos;s series of textiles and most recently in the cycle of structures. Moreover, the structures resonate most with the approach of the concretists, the images are composed of the most elementary, repeating small elements, such as a dot, a square, a triangle, a circle. By slightly shifting the rasters of these elements relative to each other, a moiré is created, which almost psychedelically irritates our eye. Despite the formally deliberately depersonalized, mechanical, even indifferent approach to painting without any hint of personal handwriting, Hayek&apos;s images evoke the concept of the whole

Druh

E_nekrit - Výstava

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Místo konání akce

Galerie univerzity Pardubice

Stát konání akce

CZ - Česká republika

Datum zahájení akce

—

Datum ukončení akce

—

Celkový počet účastníků

1

Počet zahraničních účastníků

—

Typ akce podle státní přísl. účastníků

CST - Celostátní akce