Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00263338%3A_____%2F18%3AN0000004" target="_blank" >RIV/00263338:_____/18:N0000004 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938

Popis výsledku v původním jazyce

Plzeň obvykle nebývá, snad kromě několika jednotlivostí, vnímána jako město pozoruhodné z hlediska architektonického a urbanistického vývoje v nové době. Jak se ale v poslední době ukazuje postupným poznáváním meziválečné éry, nevychází tato skutečnost z nedostatku pozoruhodných návrhů a realizací, ale spíše z dlouhodobé neznalosti, dezinformací a destrukčních zásahů druhé poloviny 20. století a také z přetrvávajícího důrazu historiků na avantgardní koncepty. Po vzniku republiky docházelo v Plzni předně k dokončování velkých staveb rozpracovaných už v době války. Týkalo se to rovněž areálů Škodovky, kde šlo navíc o hledání nového programu výroby, který by nahradil předchozí produkci zbraní. Už v roce 1919 podnik získal nový francouzský vlastník a následovala éra netušeného rozvoje a budování rozsáhlého koncernu. Ve stejném roce proběhly také podstatné změny ve vedení Plzně, v němž poprvé převládli sociální demokraté. Ti zůstali vůdčí silou až do konce tzv. První republiky. Jedním z hlavních témat nové radnice se stala bytová otázka. Město zahájilo masivní stavbu bytových domů určených jak pro úředníky, tak pro méně majetné. K hlavním ohniskům architektonické tvorby patřil městský stavební úřad, zabývající se mj. projekty obecních budov, například škol. Ve dvacátých letech většinu projektů zajišťoval Hanuš Zápal, jehož tvorba odrážela obecné trendy v československé architektuře. Navazoval na Jana Kotěru, experimentoval s dekorativismem, neoplasticismem a přes purismus v závěru desetiletí dospěl až k funkcionalismu. Druhé významné těžiště tvorby v Plzni tvořil pedagogický sbor československé průmyslové školy, zastoupený předně mimořádně aktivním Bohumilem Chvojkou. V polovině dvacátých let architekti z okruhu pedagogického sboru aktivně vstoupili do veřejného života. Mimořádně pestrou a bohatou činnost, soustředěnou předně ve Sdružení západočeských výtvarných umělců, zajišťovali předně Karel Lhota a Václav Neckář. Lhota se stal také významným místním spolupracovníkem Adolfa Loose, který v roce 1927 zahájil druhé a velmi bohaté období své tvorby v Plzni. Byl jistě nejslavnějším z nadregionálních architektů tvořících v meziválečné metropoli českého západu. Také mnozí další významní tvůrci však tehdy pro Plzeň projektovali nebo zde i realizovali četné záměry. V roce 1924 došlo k rozšíření hranic města a připojením čtyř blízkých obcí k vytvoření tzv. Velké Plzně. Širší území umožnilo velkorysá řešení městské infrastruktury a vyváženější rozvoj předměstí, kdy tradiční Bory a Slovany doplnila Doubravka a Skvrňany. Pro rozšířené území města začal Vladimír Zákrejs připravovat generální upravovací plán. V každodenní praxi však zatím bohatou stavení činnost reguloval předně městský stavební úřad, který do značné míry vycházel z velkorysých dílčích regulačních plánů vzniklých krátce před první světovou válkou. Architekt úřadu Emil Ondráček stál za úspěšnou koordinací projektů různých investorů do harmonických celků. Vznikly desítky nových ulic, řada nových náměstí a stovky domů s kvalitními byty určenými takřka pro všechny kategorie Plzeňanů. Podstatný rozdíl proti dřívější praxi představovaly nové velkorysé veřejné prostory se stromořadími a plochami upravené zeleně. Některé z nich vznikly dokonce revitalizací bývalých devastovaných zákoutí. Obdivuhodný proces zaznamenávalo centrum města. Posiloval význam okružní obchodní třídy, kolem níž se soustředily četné nové budovy a veřejné prostory. V rozvojové ploše, která vznikla regulací řeky Radbuzy, se konstituovala celá reprezentační čtvrť. Velký význam ale měly také přestavby starších lokalit, vesměs špatně založených v minulosti, na nové reprezentační části velkoměsta. Docházelo přitom k pozoruhodným transformacím bývalých průmyslových budov a celých areálů pro nové funkce. Plzeň, díky naprosto odlišnému vývoji v minulosti, nemohla být druhým Hradcem Králové. Její vývoj v meziválečné éře ale představoval obdivuhodnou snahu o vykročení ze zvyklostí závěru 19. století a postupnou proměnu Plzně v zahradní město. Druhá světová válka nadějný vývoj zastavila. Teprve po roce 1948 však došlo k negaci dřívější logiky předválečné stavby města. Její kritika a sliby nesrovnatelně lepší a rychlejší proměny v město v zeleni vedly od šedesátých let k plošným demolicím. Stavba slibovaného nového města však vázla a snižovala se i kvalita jednotlivých nových staveb. Z centra Plzně a jeho logiky zbylo torzo a způsobené škody ovlivňují funkčnost i obraz města dodnes.

Název v anglickém jazyce

The Studio of the Republic. Pilsen Architecture from 1918 to 1938

Popis výsledku anglicky

Pilsen is not usually perceived as a city remarkable in terms of architectural and urban development in the new era, except perhaps for a few individual cases. However, with recent research into the interwar period, it has become apparent that this fact does not stem from a lack of remarkable designs and realizations, but rather from the long-term ignorance, disinformation and destructive interventions of the second half of the 20th century, and from the continuing emphasis historians place on avant-garde concepts. After the establishment of the Czechoslovak Republic in 1918, Pilsen completed the construction of large buildings that had already begun during WWI. This was also the case with the Škoda metal works complex, which was at the time searching for a new production concept that would replace the previous weapons production. In 1919, the company was acquired by a new French owner and an era of unprecedented development followed, resulting in the establishment of a large industrial holding. In the same year, significant changes in municipal leadership took place in Pilsen, where the Social Democrats saw domination in local elections for the first time, remaining the leading force until the end of the so-called First Republic in 1938. One of the main issues of the new magistrates became housing development. The city began massive construction of residential buildings designed for both civil servants and workers. One of the main agents of the new architectural development became the Municipal Construction Office, which dealt with public building projects, including schools. In the 1920s, most of the projects were designed by architect Hanuš Zápal, whose work reflected general trends in Czechoslovak architecture. He continued the work of Jan Kotěra, experimented with decorativism, neoplasticism and, through purism, concluded the decade by maturing into functionalism. Another important hotbed of creative construction work in Pilsen was the teaching staff at the Czechoslovak Industrial School, represented primarily by the extremely agile Bohumil Chvojka. In the mid-1920s, architects from the teaching circle actively entered public life. Exceptionally varied and rich activities, concentrated primarily at the Union of Fine Artists in West Bohemia, were managed above-all by Karel Lhota and Václav Neckář. Lhota also became an important local co-worker of the architect Adolf Loos who, in 1927, began the extremely rich second period of his life and work in Pilsen. He was certainly the most famous of the supraregional architects active in the interwar metropolis of West Bohemia. However, many other prominent artists were also designing or implementing numerous projects for Pilsen at the time. In 1924 the city borders were extended, and four nearby villages were annexed to the city, creating the so-called Great Pilsen. The wider area enabled generous urban infrastructure solutions and a more balanced development of the suburbs, where the traditional Bory and Slovany were joined by the newly-developing Doubravka and Skvrňany. The urban architect Vladimír Zákrejs began to prepare a general construction plan for the enlarged territory of the city. In day-to-day practice, however, the rich building activity was regulated primarily by the Municipal Construction Office, whose activities were largely based on the generous partial regulatory plans that arose shortly before WWI. Emil Ondráček, the architect of the Office, was behind the successful co-ordination of the various investors’ projects into harmonic units. Dozens of new streets, a number of new squares, and hundreds of houses with quality apartments designed for virtually all categories of Pilsen resident were built. One significant difference to earlier practice was the appearance of generous new public spaces with avenues and landscaped greenery. Some of these even arose out of revitalized former brownfield sites. The city centre also underwent a remarkable change, where emphasis was placed on building a circular business boulevard, along which numerous new buildings and public spaces were concentrated. Within the development area created by the regulation of the Radbuza river, an entire new district was established. However, older sites, mostly poorly planned in the past, were also of great importance and experienced a transition to new prestigious parts of the city. All this brought about the remarkable transformation of former industrial buildings and entire premises to cater for new functions. Owing to its completely different development history, Pilsen could not have become another Hradec Králové. Its development in the interwar era was an admirable attempt to break from the clichés of the late 1800s and gradually transform Pilsen into a garden town. Although WWII brought this promising development to a halt, it was only after 1948 that the earlier logic of the pre-war building of the city was negated. Criticisms and promises of an incomparably better and faster transition towards a greener city led to widespread demolition from the 1960s. However, the construction of the promised new city somehow stagnated and the quality of individual new buildings also declined. From the centre of Pilsen and its logical plan, only the torso remained, and the damage caused affects the functionality and image of the city to this day.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60402 - Architectural design

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87338-88-9

Počet stran knihy

249

Název nakladatele

Starý most, s. r. o.

Místo vydání

Plzeň

Kód UT WoS knihy

—