Strany a vládnutí v digitální éře. Vybraná témata výzkumu politického stranictví

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895503" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895503 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.academia.cz/strany-a-vladnuti-v-digitalni-ere--maskarinec-pavel--academia--2020" target="_blank" >https://www.academia.cz/strany-a-vladnuti-v-digitalni-ere--maskarinec-pavel--academia--2020</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Strany a vládnutí v digitální éře. Vybraná témata výzkumu politického stranictví

Popis výsledku v původním jazyce

Ve stranických systémech řady států, Českou republiku nevyjímaje, je stále obtížnější se vyznat. Systémy se poměrně dynamicky vyvíjejí, narůstá fragmentace zastupitelských těles, někdejší velké strany se stávají malými nebo úplně zanikají a na jejich místo se dostávají strany nové. Stejně tak i dynamiku současného globalizovaného světa, s tím související nová sociální rizika a četné proměny komunikačních kanálů ne všichni chápou a orientují se v nich. Některým z průvodních jevů dnešní politiky se proto věnovala tato studie. Práce se zabývala výzkumem nových politických stran, tedy proměnami stranických systémů a posuny v dnešním a dřívějším chápání a fungování politických stran a stranictví. Všímá si také proměny dosavadních komunikačních stylů dnešních politických lídrů a pokouší se zachytit některé zásadnější trendy a nové přístupy. První kapitola usilovala o (nové) představení základních pojmů spojených s vymezením či fungováním politických stran a stranických systémů a jejich proměnami v čase, které jsou nutně spojeny s výraznými proměnami, jimiž prochází moderní společnosti na konci 20. a počátku 21. století. Naproti tomu další kapitoly již aspirovaly jednak na představení různých možností výzkumu nových stran, ale také na prezentaci technik výzkumu, které se v těchto oblastech používají, se závěrečným alespoň stručným pokusem tyto metodologické přístupy demonstrovat na konkrétním empirickém příkladu. Tím se pro nás přirozeně staly i s ohledem na konzistentnost výkladu české stranické reálie. Druhá kapitola přinesla pohled na problematiku institucionalizace stranických systémů jako důležitou podmínku konsolidované demokracie. Analýza institucionalizace představuje dosud téma, v němž nepanuje shoda na jednoznačné definici ani způsobu jejího měření. Podle našeho názoru proto vyžaduje přístup, který sice nepomíjí jednotlivé aktéry, ale dává přednost analýze (stability) interakcí mezi politickými stranami. Zároveň je však interakcí mezi stranami a voliči, protože přístup zaměřený pouze na stranicko-politické aktéry podle našeho názoru příliš redukuje pohled na institucionalizaci konkrétního stranického systému. Hlavním důvodem je, že v tomto případě se na institucionalizaci stranického systému pohlíží výhradně perspektivou stabilizace vztahů mezi stranami, což odhlíží od důležité roviny institucionalizace stranického systému, která je spojena s existencí stabilních vzorců soutěže mezi stranami a voliči v rámci vertikální odpovědnosti (vertical accountability). Na příkladu České republiky jsme poté demonstrovali poměrně dlouhodobý trend deinstitucionalizace českého stranického systému, jenž započal ve volbách v roce 2010, přičemž hlavní slabostí českého stranického systému se ukázala být klesající stabilita vztahů mezi stranami a voliči vyjádřená značným nárůstem volatility a především dramatický poklesem institucionalizace v dimenzi stranické organizace, tedy stability podpory etablovaných stran na úkor nově vznikajících stranicko-politických subjektů. Třetí kapitola navázala na předchozí kapitolu a její zjištění spojené s faktem, že hlavním problémem institucionalizace českého stranického systému se stal nárůst volatility spojený se vzestupem nových stran a pokusila se pohlédnout na problematiku úspěchu nových stran optikou volební geografie, stavící do popředí důležitost prostorového rozložení podpory politických stran a zejména odpovědi na otázku, jakým způsobem, respektive, odkud získávají nové politické strany voliče. Pro tyto účely bylo nejprve představeno několik technik vyvinutých v rámci prostorové ekonometrie (spatial econometrics), respektive explorační prostorové analýz dat (exploratory spatial data analysis, ESDA), které dokáží zohlednit, že prostorová data téměř vždy vykazují nějakou formu prostorové autokorelace nebo prostorové závislosti, protože místa ve větší blízkosti mají tendenci mít podobnější vlastnosti, než místa, jež jsou od sebe více vzdálena. Zajímalo nás nejen shlukování podpory jednotlivých politických stran v prostoru v čase, tedy časoprostorová (ne)stabilita (spatiotemporal non-stability) voličské podpory této strany ve dvojici voleb (po sobě či v delším období následujících), ale rovněž zejména to, jaká byla dynamika proměn voličské podpory politických stran mezi sebou, tedy geografické přesuny hlasů mezi stranami v po sobě následujících volbách. Výše představené techniky jsme následně prezentovaly na volebních výsledcích jedné z nových úspěšných stran, hnutí Úsvit, resp. SPD Tomia Okamury ve sněmovních volbách v letech 2013 a 2017. Výsledky analýzy poměrně jasně ukázaly, že volba lokálně úrovně analýzy může v některých případech identifikovat zjištění, jež nejsou zcela v souladu s globální úrovní analýzy, což potvrzuje nutnost analýzy vedené z více úrovní, jež jediná dokáže dostatečně reflektovat prostorové proměny voličského chování. V následující čtvrté kapitole jsme se soustředili na postavení nových stran, resp. podoby politické soutěže v prostoru víceúrovňového vládnutí a výzkumu nacionalizace stranických systémů, protože vzestup nových stran má logicky i svou lokální podobu, což má nemalý význam rovněž pro celkovou institucionalizaci stranické soustavy, jíž jsme se zabývali ve druhé kapitole. Již při představení problematiky výzkumu nacionalizace lokálních stranických systémů jsme přitom ukázaly, že přesun výzkumu nacionalizace na lokální úroveň je spjat s mnohými teoretickými, ale zejména metodologickými obtížemi. Z tohoto důvodu jsme představili několik způsobů meření nacionalizace lokálních stranických systémů. Samotná analýza nacionalizace českých lokálních stranických systémů po komunálních volbách v roce 2010 pak potvrdila důležitost velikosti obce jako jednoho z velmi důležitých (klíčových) indikátorů nacionalizace lokálních stranických systémů. Pátá kapitola se věnovala oblasti populismu a pokusu o jisté shrnutí tohoto dosud poměrně heterogenního výzkumného pole. Zajímali nás přitom jak samotné teoretické vymezení pojmu populismus, tak i rozdíly mezi tradičním a novým populismem. Pokusili jsme si položit otázku, nakolik populismus představuje &quot;pouze&quot; hrozbu pro současné režimy a nakolik naopak bychom ho mohli považovat za výzvu pro demokracii. To pak poměrně úzce souvisí i s tím, jakým způsobem lze inovovat současnou podobu liberální demokracie. I v případě populismu jsme se pokusili o aplikaci některých z přístupů, které se snaží vysvětlit úspěch nových (populistických) stran. Naše analýzu jsme ukotvili teorií křivd, jež pracuje s předpokladem existence souvislost mezi protestním chováním a nespokojeností a křivdami pociťovanými ze strany občanů poté. Přinesli jsme optikou našeho pohledu některá poměrně zajímavá zjištění. Zatímco totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v letech 2010 a 2013 nebyly hypotézy spojené s působením mobilizačních teorií křivd příliš úspěšné, situace se výrazně proměnila ve sněmovních volbách v roce 2017, kdy zisky hnutí ANO a SPD Tomia Okamury byly do velké míry spojeny se strukturální charakteristikou jednotlivých českých regionů. Zejména mobilizace ekonomických křivd může částečně vysvětlovat fakt, že oba subjekty uspěly převážně v levicových regionech, jež byly dříve baštami ČSSD a KSCM. Tato zjištění tak potvrzují závěry prezentované ve třetí kapitole, kde jsme pomocí prostorových technik v mapové podobě jednoznačně doložily přesun voličského zázemí SPD do levicových regionů. Konečně závěrečná, šestá, kapitola se zaměřila na jeden z aktuálních trendů současného politologického výzkumu, výzkum politického marketingu, a to na tzv. celebritizaci v politice. Toto téma není dosud v české odborné literatuře reflektováno tak, jak by se to zasloužilo s ohledem na to, že celebrity v našich stranách a hnutích nalezneme a že zde sehrávají či sehrávaly poměrně významnou roli. Zaměřili jsme pozornost směrem k diskuzi definic tohoto pojmu a také výkladu relevantních typologií a vůbec možnostem analýzy přístupů k celebritám. Zajímalo nás též, jaké příčiny vedou k tomu, že tyto známé osobnosti vstupují do politiky, a to ať již aktivně, nebo jako podporovatelé některých ze stran či kandidátů. V této kapitole jsme se pokusili přinést též popis zapojování celebrit v rámci české politiky a zaměřili jsme se přitom na sněmovní volby. Všímali jsme si především toho, jaké typy známých osobností vstupují do politiky a konstatovali jsme jistou souvislost mezi krizí politiky na straně jedné a nárůstem zájmu celebrit o politiku na straně druhé. Tuto krizi patrně známé osobnosti vnímají jako mobilizační prvek v tom smyslu, že je to vede k většímu zapojení se do politiky. Je to však i výzva pro politické strany a jejich vedení, které se právě v době těchto názorových krizí otevírají i nestraníkům - včetně těch, které označujeme za celebrity.

Název v anglickém jazyce

Parties and governance in the digital era: Selected topics of partisanship research

Popis výsledku anglicky

The party systems of many states, including the Czech Republic, are becoming increasingly difficult to understand. The systems are developing quite dynamically, fragmentation of representative bodies is growing, the former large parties are becoming small or are completely disappearing, and new parties are taking their place. Similarly, the dynamics of the current globalized world, the associated new social risks and numerous changes in communication channels, are not understood and seen through by everyone. Therefore, this study has treated some of the accompanying phenomena of today&apos;s politics. The study deals with research of new political parties, i.e. changes in party systems and shifts in today&apos;s and previous understanding and functioning of political parties and the party spirit. It also observes the transformations of the current communication styles used up to now by today&apos;s political leaders and attempts to capture some of the more fundamental trends and new approaches. Chapter One seeks to (newly) introduce the basic concepts associated with the definition or functioning of political parties and party systems and their transformations over time, which are necessarily linked to the major transformations that modern societies go through at the end of the 20th and early 21st centuries. By contrast, the other chapters aspire to present diverse research options of the new parties, but also the research techniques used in these areas, with a final and brief attempt to demonstrate these methodological approaches on a concrete empirical example. With regard to the consistency of the interpretation, Czech party background naturally served as such an example. Chapter Two brings an overview of the issue of institutionalization of party systems as an important condition of consolidated democracy. So far, the analysis of institutionalization has represented a topic with no consensus on the explicit definition or method of its measurement. In our opinion, therefore, it requires an approach that, while not neglecting individual actors, prefers analysis (of stability) of interactions between political parties. At the same time, however, it also involves an interaction between the parties and the voters, since in our view the approach aimed solely at the party-political actors excessively reduces the view of institutionalization of a particular party system. The main reason is that, in this case, institutionalization of the party system is considered solely by the perspective of stabilizing relations between the parties, which ignores the important level of institutionalization of the party system associated with the existence of stable patterns of competition between the parties and voters within a vertical accountability. Then, we demonstrated on the example of the Czech Republic a relatively long-lasting trend of deinstitutionalization of the Czech party system, which began in the 2010 elections; the main weakness of the Czech party system proved to be the declining stability of relations between the parties and voters, expressed by a significant increase in volatility and, above all, a dramatic decline in institutionalization in the dimension of party organization, that is, in the stability of support for established parties at the expense of newly emerging party-political entities. Chapter Three follows up on the previous chapter and its findings connected with the fact that an increase in volatility associated with the rise of new parties has become the main problem of institutionalization of the Czech party system. It has attempted to view the issue of success of new parties through the optics of electoral geography, emphasizing the importance of spatial distribution of support for political parties and, in particular, the answers to the question of how or from where the new political parties gain their voters. For this purpose, a few techniques developed within spatial econometrics, or more precisely - exploratory spatial data analyses (ESDA) were first introduced, which can take into account the fact that spatial data almost always display some form of spatial autocorrelation or spatial dependence because the places in closer proximity are more likely to exhibit more similar features than the places which are further apart. We took interest not only in the clustering of support for individual political parties in space in time, i.e. spatiotemporal non-stability of voter support of this party in a pair of elections (consecutive or following each other in longer time period), but also especially the dynamics of changes in the voter support for political parties amidst themselves, i.e. geographical shifts of votes between the parties in successive elections. We then presented the aforementioned techniques on the election results of one of the new successful parties, the Dawn (&quot;Úsvit&quot;) movement, or Tomio Okamura&apos;s SPD in the 2013 and 2017 parliamentary elections. The results of the analysis have shown quite clearly that opting for a local level of analysis may in some cases identify such findings that are not fully consistent with the global level of analysis, thus confirming the need for a multi-level analysis that can as the only one sufficiently reflect the spatial changes of voter behavior. In the next Chapter Four we focus on the position of the new parties, or the forms of political competition in the area of multi-level governance and research into the nationalization of party systems, as the rise of new parties logically has its local forms well. This is also of great importance for the overall institutionalization of the party system that we discussed in Chapter Two. We have already shown when introducing the issue of the research of nationalization of local party systems that the shift of research of nationalization to the local level is connected with many theoretical but mainly methodological difficulties. For this reason, we have introduced several ways of measuring the nationalization of local party systems. The analysis itself of the nationalization of Czech local party systems after the municipal elections in 2010 then confirmed the importance of the size of the municipality as one of the very important (key) indicators of nationalization of local party systems. Chapter Five addresses the field of populism and attempts to sum up this still relatively a heterogeneous research field. We were interested in both the theoretical definition of populism and the differences between traditional and new populism. We have tried to ask to what extent populism is &quot;only&quot; a threat to the current regimes and, on the contrary, how much we should consider it a challenge for democracy. This is then also closely related to how the current form of liberal democracy can be innovated. Also in the case of populism, we have tried to apply some of the approaches that seek to explain the success of new (populist) parties. We have anchored our analysis in the theory of injustice, which works with the presumption of a link between protest behavior and dissatisfaction and injustice felt by citizens afterwards. We have brought some rather interesting findings through the optics of our perspective. While in the 2010 and 2013 elections to the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic the hypotheses connected with the influence of mobilization theories of injustice were not very successful, the situation changed considerably in the 2017 elections to the Chamber of Deputies, when the gains of ANO movement and Tomio Okamura&apos;s SPD were largely linked with the structural characteristics of individual Czech regions. In particular the mobilization of economic injustices may partly explain the fact that both entities succeeded predominantly in left-wing regions, which formerly used to be bastions of ČSSD and KSČM. These findings thus confirm the conclusions presented in Chapter Three, where we clearly demonstrated through spatial techniques in the map form the shift of SPD&apos;s constituency base to the left-wing regions. Finally, Chapter Six focuses on one of the current trends in contemporary political science research, the research of political marketing, on so-called celebritization in politics. This topic has not yet been reflected in Czech scholarly literature as much as it should due to the fact that celebrities can be found in our parties and movements and play or have played quite a significant role there. We have directed our attention to the discussion on the definitions of this term, as well as the interpretation of relevant typologies and the possibilities of analyzing approaches to celebrities. We were also interested in the reasons why these well-known personalities enter politics, whether actively or as supporters of some parties or candidates. In this chapter, we have also tried to bring a description of the involvement of celebrities in Czech politics, focusing on the elections to the Chamber of Deputies. Above all, we have observed what types of well-known personalities are entering politics and have established a certain link between the crisis of politics on the one hand and an increase in celebrities&apos; interest in politics on the other. Presumably, well-known personalities perceive this crisis as a mobilizing element in the sense that it spurs them to a greater involvement in politics. However, it is also a challenge for political parties and their leadership, which, at the time of these opinion crises, open themselves to non-party members - including those we call celebrities.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

50601 - Political science

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-200-3052-8

Počet stran knihy

208

Název nakladatele

Academia

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—