Vše

Co hledáte?

Vše
Projekty
Výsledky výzkumu
Subjekty

Rychlé hledání

  • Projekty podpořené TA ČR
  • Významné projekty
  • Projekty s nejvyšší státní podporou
  • Aktuálně běžící projekty

Chytré vyhledávání

  • Takto najdu konkrétní +slovo
  • Takto z výsledků -slovo zcela vynechám
  • “Takto můžu najít celou frázi”

Identifikátory výsledku

  • Kód výsledku v IS VaVaI

    <a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F46747885%3A24520%2F23%3A00012054" target="_blank" >RIV/46747885:24520/23:00012054 - isvavai.cz</a>

  • Výsledek na webu

    <a href="http://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy/archiv-vystav/co-extensive/" target="_blank" >http://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy/archiv-vystav/co-extensive/</a>

  • DOI - Digital Object Identifier

Alternativní jazyky

  • Jazyk výsledku

    čeština

  • Název v původním jazyce

    CO-EXTENSIVE

  • Popis výsledku v původním jazyce

    Výstava co-extensive vychází především ze dvou momentů: prvním je konstatování, že obrazy (v širokém slova smyslu od tisíců snímků, které má každý v telefonu, přes sociální sítě po umělecká díla) tvoří trvalou součást každodenní zkušenosti světa. Všudypřítomnost zobrazení má řadu důsledků, jež nelze vždy snadno dohlédnout. Mezi ty klíčové patří zplošťování zkušenosti světa a dominanci iluze ve sdíleném prostoru. Zobrazování s sebou nese velkou otevřenost k upravování a manipulaci, a tak to, co často vypadá jako přesná reprezentace skutečnosti, nemusí odkazovat k ničemu reálnému. Skutečnost je překrývána zobrazováním, začasté fikcí, a není snadné se k ní dobrat. Druhý moment je zakotven v akademické perspektivě. Jedním z prvních podnětů pro výstavu byla uměleckohistorická otázka, jak a co zůstává v současném umění živé z odkazu širšího okruhu umění, které se pro zjednodušení běžně označuje jako minimalismus. Odpověď sleduje rozvíjení forem obrazů v trhlině mezi skutečností a iluzí. Zde je narušen téměř automatický předpoklad autonomního prostoru obrazu. Díla - zrcadlově tomuto narušení - naznačují nekonečnost vztahového rámce. V tomto dění se ukazuje vždy něco skutečného: Určujícím momentem výstavy je prolínání obrazového a skutečného prostoru. Představená umělecká díla tematizují rozličné roviny a úrovně vnímání prostoru, v němž se obvyklé protiklady otevřené-uzavřené, blízké-daleké, ploché-hluboké dějí najednou. Obrazy se tím staví do dvojznačné situace: být obrazem a současně utvářet zkušenost prostoru. Obrazy se tak stávají na výstavě prostorem a prostor se stává v některých případech obrazem. Nebo přesněji: některé přítomné obrazy dávají zkušenost prostoru a některá díla naopak prostor přetváří v obraz, obojí však za předpokladu ustavování hranic a jejich přechodů. Nikdy tak nejde o neutrální prázdno a neúčastnou rozprostraněnost. Znatelné je dění kontinuity a momenty prolínání, jichž je divák součástí. V nich se ukazují jak samostatná díla, tak vztahy mezi nimi a celkově výstava cílí na vytvoření komplexní situace s rozvinutými podobami zkušenosti místa a prostoru. Lze se tu pouštět do nekonečných hlubin hladiny v díle Ann Veronicy Janssens a Michała Budného, nebo nahlížet skrze povrch prostoru v objektu Larryho Bella a obrazech Jaromíra Novotného. V dílech Marion Baruch a Simona Calleryho divák naráží na neoddělitelnost skutečného prostoru a prostoru obrazu. Motivy skutečného i obrazového vrstvení rozvíjí Robert Šalanda svými lehce absurdními kompozicemi. Vstupovat do obrazu s ostrými i jemnými přechody hranic umožňují instalace Anthony McCalla a Angely Bulloch.

  • Název v anglickém jazyce

    CO-EXTENSIVE

  • Popis výsledku anglicky

    The co-extensive exhibition is primarily based on two points: the first is the statement that images (in a broad sense, from the thousands of pictures that everyone has on their phone, through social networks to works of art) form a permanent part of the everyday experience of the world. The ubiquity of display has a number of consequences that are not always easy to see. Among the key ones are the flattening of the experience of the world and the dominance of illusion in shared space. Imaging is very open to editing and manipulation, so what often looks like an accurate representation of reality may not refer to anything real. Reality is overlaid with imagery, often fiction, and it is not easy to get to it. The second moment is anchored in an academic perspective. One of the first stimuli for the exhibition was the art-historical question of how and what remains alive in contemporary art from the legacy of a wider circle of art, which for simplicity is commonly referred to as minimalism. The answer follows the development of image forms in the rift between reality and illusion. Here, the almost automatic assumption of an autonomous image space is violated. The works - mirroring this disruption - suggest the infinity of the relational framework. Something real is always revealed in this event: The defining moment of the exhibition is the merging of visual and real space. The presented works of art thematize various planes and levels of perception of space, in which the usual opposites of open-closed, close-far, flat-deep occur simultaneously. This puts the images in an ambiguous situation: being an image and simultaneously shaping the experience of space. Paintings thus become space at the exhibition, and space becomes an image in some cases. Or more precisely: some of the present images give the experience of space, and some works, on the contrary, transform space into an image, but both under the assumption of establishing boundaries and their transitions. It is never a neutral void and non-participating expanse. Continuity happenings and moments of intermingling, of which the viewer is a part, are noticeable. They show both individual works and the relationships between them, and overall the exhibition aims to create a complex situation with developed forms of experience of place and space. Here, one can delve into the infinite depths of the surface in the work of Ann Veronica Janssens and Michał Budne, or peer through the surface of space in Larry Bell‘s object and Jaromír Novotný‘s paintings. In the works of Marion Baruch and Simon Callery, the viewer encounters the inseparability of real space and image space. Robert Šalanda develops the motifs of real and image layering with his slightly absurd compositions. Anthony McCall‘s and Angela Bulloch‘s installations make it possible to enter the image with both sharp and subtle boundary transitions.

Klasifikace

  • Druh

    E<sub>nekrit</sub> - Výstava

  • CEP obor

  • OECD FORD obor

    60401 - Arts, Art history

Návaznosti výsledku

  • Projekt

  • Návaznosti

    N - Vyzkumna aktivita podporovana z neverejnych zdroju

Ostatní

  • Rok uplatnění

    2023

  • Kód důvěrnosti údajů

    S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Údaje specifické pro druh výsledku

  • Místo konání akce

    Praha

  • Stát konání akce

    CZ - Česká republika

  • Datum zahájení akce

  • Datum ukončení akce

  • Celkový počet účastníků

    9

  • Počet zahraničních účastníků

    7

  • Typ akce podle státní přísl. účastníků

    EUR - Evropská akce