Slovo editorů

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F49777513%3A23420%2F21%3A43963454" target="_blank" >RIV/49777513:23420/21:43963454 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Slovo editorů

Popis výsledku v původním jazyce

Národní uvědomění je jeden z výdobytku „věku národů“. Ve střední Evropě se ustálil kulturně-etnický koncept národa – člen národa si svou příslušnost utvrzoval společnými místy paměti, četbou literatury, souborem určitých společných znalostí, jež získával při vzdělávání. A naopak: v literatuře a ve škole rezonovaly dobové představy o tom, co je národ, co má být národní, jak se chovat národně... Příslušnost k národu byla ve středoevropském prostoru 19. století definována národním jazykem. V takovém ovzduší „zbožštili“ čeští národní „buditelé“ spisovnou češtinu , jež spisovatelům sloužila k uměleckému zpracování námětů z monumentálních národních dějin (romantismus), včetně stylizace prahnoucí po jazykové dokonalosti (parnasismus ), i z každodennosti člověka, ovšem bez nutného poukazu na národní hodnoty nebo takové hodnoty relativizující (realismus ). Prostředím, kde se národní uvědomění utvářelo, byla především škola. Ústrky na „německých“ školách byly českými vlastenci ostentativně připomínány . Soutěžení mezi českým a německým etnikem spělo v budování husté sítě národních škol, v nichž by se mohli příslušníci daného národa vzdělávat ve svém jazyce, v národní kultuře a v historii svého národa. K vymezování se vůči německému živlu docházelo v 19. století tedy i v dějepisectví. František Palacký se podílel na vytvoření koncepce historického vývoje českého státu (a českého národa) s jeho vrcholy a pády , jež se jen v mírných obměnách aktualizuje v historickém povědomí Čechů dodnes, což svědčí o setrvačném vlivu národního myšlení 19. století. Sentiment po slavné minulosti pramenil z přítomnosti, již čeští vlastenci považovali za neuspokojivou. Odtud pramení i hojná národní mytologie , jež odporuje současné vědě. Beletrie 2. poloviny 19. století tuto filozofii českých národních dějin přetavila do uměleckých tvarů a zpopularizovala. Z národa tak byla vylučována šlechta , jež jej ale reprezentovala ve středověku, raném novověku a ještě v počátcích 19. století. V předmoderní době státního úpadku (např. po vymření Přemyslovců) splynula národní identifikace s užívaným jazykem. S trvalým ztotožněním jazyka s národní příslušností ve střední Evropě přišlo až moderní chápání nacionalismu 19. století. Ještě v barokním, popř. osvícenském diskurzu rezonovala identifikace zemská , nevyhraňující se tolik k jazykové rozmanitosti kolektivu dané země. Identita lokální, regionální , zemská, stavovská, náboženská, dynastická byla v 19. století překryta identitou národní, což ale neznamená, že dané předchozí identity zanikly, pouze se axiologicky upozadily. Např. i národní identifikace nezasáhla obyvatele českých zemí rovnoměrně, nýbrž se kumulovala kolem velkých českojazyčných kulturních center: v Čechách to byly vedle Prahy Plzeň se svým filozofickým lyceem (plzeňským „Klementinem“) , Klatovy se svým benediktinským gymnáziem apod. Vědomí početní „malosti“ českého národa vedlo v 19. století k prohloubení studia slavistiky a k pěstování slovanské vzájemnosti a panslavismu jako pandánu k vzmáhajícímu se pangermanismu. V 19. století zintenzivněly vědecké vztahy např. česko-polské , na českých gymnáziích se ve 2. polovině 19. století akcentovala četba jinoslovanských literatur. Naproti tomu napjaté vztahy panovaly mezi Čechy a domácím židovským obyvatelstevem, jež díky státním reformám inklinovalo spíše k německé kultuře. Proto otázka přijetí židů, sebevíc vzdělaných a odhodlaných k asimilaci, do českého národa se často neobešla bez rasové nesnášenlivosti i od jinak moderně smýšlejících českých intelektuálů. Antisemitismus 19. století je však nesrovnatelný s antisemitismem století následujícího. Historické skutečnosti kolem utváření českého národa při literární komunikaci a vzdělávacím procesu rozkrývá a interpretuje 13 literárních vědců, jazykovědců a historiků. Autoři touto novou kolektivní monografií chtějí příspět do odborné diskuse o utváření české národní identity a děkují Viktoru Viktorovi, profesoru katedry českého jazyka a literatury Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, za dosavadní výzkum především české renesance a české literatury 19. století. Autory jednotlivých kapitol jsou Viktorovi kolegové z katedry (Plzeň) a spolupracovníci z univerzit, vědeckých a kulturních institucí v České republice (Praha, Ústí nad Labem, Olomouc, Brno), Polska (Poznaň) a Rakouska (Vídeň).

Název v anglickém jazyce

Editor´s word

Popis výsledku anglicky

This collective monograph conceptualizes the process of national self-realization in literary communication and in the educational environment since the oldest times up to the end of the ‘long’ 19th century and the ‘short’ 20th century. National self-realization is one of the peculiarities of ‘the age of nations’. In Central Europe, the cultural-ethical concept of the nation was established – the member asserted their belonging to the nation by shared places of memory, reading of literature, certain social knowledge acquired through education. Likewise, the contemporary ideas resonated in literature as well as in schools on what a nation is, what is supposed to be national and what it means to act in national way. National identities were defined by the national languages in the 19th century Central Europe. In such atmosphere, formal Czech was deified by the national revivalists, which served writers in processing themes from the monumental national history (romanticism), including stylistic expression yearning for linguistic perfection (parnassianism) as well as banality of the human condition without the necessary reference to national values or relativizing such values (realism). The principal place where national self-realization was forming were schools. The oppressions at ‘German’ schools were ostentatiously pointed out by the Czech patriots. The competition between the Czech and the German peoples led to building a dense network of national schools, where the members of the given people could learn about their own language, culture and national history. As a result, self-determination against the German element in the 19th century penetrated into history studies as well. František Palacký helped create the concept of historical development of the Czech state (and Czech nation) with its highs and lows, that is with subtle modifications actualized in the historical consciousness of the Czechs until the present times. That is the evidence of the inertial effect of the national thought in the 19th century. The reminiscence of the glorious past was stemming from the present, regarded as unsatisfactory by the Czech patriots. Likewise, the rich national mythology has its source here, standing in opposition to the current science. The late 19th century fiction transformed this philosophy into artistic forms and popularized. The nobility was therefore ousted from the nation even though it represented the nation in the Middle Ages, early modern times and even at the onset of the 19th century. During the pre-modern era of the national decline (e.g.. the fall of the Premyslid dynasty) determining one’s ethnic identity merged with the use of language. But language use became permanently tantamount to ethnicity in Central Europe only with the modern understanding of nationalism in the 19th century. Under the Baroque or the Enlightenment period discourses, the territorial identification resonated everywhere without distinguishing itself against the linguistic diversity of a given country. The local, regional, territorial, estates, religious, and dynastic identities were overshadowed by the national identity in the 19th century which does not mean the previous identities vanished but rather became axiologically less prominent. For instance, national identity did not impact the Czech population equally but instead concentrated around large Czech language centers: in addition to Prague it was Pilsen and its philosophical lyceum (Pilsen Klementinum) and Klatovy and its Benedictine grammar school in Bohemia etc. Being aware of the Czech nation’s population ‘smallness’ led towards deepening of Slavic studies and nurturing Slavic mutuality and Pan-Slavism as a counterbalance to the rising Pan-Germanism in the 19th century. For example, Czech-Polish relations were intensified in the 19th century and in its second half Czech grammar schools highlighted reading of south Slavic literatures. In contrast, tense relations prevailed between the Czech and the local Jewish population, which inclined towards German culture, despite the impact of the newly introduced state reforms. As a result, the issue of acceptance of the Jews into the nation, regardless of their education and willingness to assimilate, was often not spared racial intolerance on the side of otherwise progressive-minded Czech intellectuals. The 19th century antisemitism is, however, incomparable to the antisemitism of the following century. The historical experience around forming the Czech nation through literary communication and the educational process is unveiled and interpreted by 15 authors. Through this collective monograph, the authors’ goal is to contribute into the academic discussion on forming Czech national identity and wish to thank Viktor Viktor, professor of Czech Language and Literature Department, Pedagogical Faculty at University of West Bohemia in Pilsen, for his research hitherto, especially of the Renaissance and 19th century Czech literature. The authors are professor Victor’s colleagues from the Department (Pilsen) and collaborators from other universities, research and cultural institutions in the Czech Republic (Prague, Ústí nad Labem, Olomouc, Brno), Poland (Poznan) and Austria (Vienna).

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60206 - Specific literatures

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Utváření české národní identity do 19. století

ISBN

978-80-261-1063-7

Počet stran výsledku

8

Strana od-do

1-8

Počet stran knihy

283

Název nakladatele

Západočeská univerzita v Plzni

Místo vydání

Plzeň

Kód UT WoS kapitoly

—