Medialita nepřítomného subjektu: estetika absence, dianarace a postmoderní impulzy "Prázdné židle" Richarda Weinera

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F17%3A73583363" target="_blank" >RIV/61989592:15210/17:73583363 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Medialita nepřítomného subjektu: estetika absence, dianarace a postmoderní impulzy "Prázdné židle" Richarda Weinera

Popis výsledku v původním jazyce

Studie pojednává o estetice absence a zárodečně postmoderních strategiích uplatňovaných v povídce Richarda Weinera „Prázdná židle“ (1916), a to jak z hlediska narativní analýzy, tak na základě východisek filozofie médií a vizuální antropologie. V první části studie je osvětlena Weinerova diskurzivní strategie fingování, jež vykazuje společné rysy s postmoderní metafikcí a způsobuje cézuru mezi tím, co text říká a co skutečně dělá. Druhá část analyzuje ironizaci afektivního i tematického centra povídky a přináší nový pojem „dianarace“. Třetí část odkrývá intermediální afinity prázdné židle s portréty Vincenta van Gogha (1888) a zakladatelským dílem konceptuálního umění Josepha Kosutha (1965).

Název v anglickém jazyce

Mediality of the Absent Subject: The Aesthetics of Absence, Dia-narrative, and Postmodern Impulses in the "Empty Chair" by Richard Weiner

Popis výsledku anglicky

This paper deals with the aesthetics of absence and pre-postmodern strategies as carried out in the short story “Prázdná židle [Empty Chair]” (1916) by Richard Weiner. Drawing on the methodological fusion of narrative analysis, media philosophy, and visual anthropology, I argue that Weiner’s text offers a specific “portrait of absence”, which is able to intensify the subject despite its physical non-presence. In the first part, Weiner’s discursive strategy of feigning, revealing common features with postmodern metafiction and producing a rupture between what the text says and what it does, is explained. The second part analyzes an ironization of its affective and thematic center while bringing forth a new concept of “dia-narrative”. The third part explores the main figure of the empty chair in its intermedial relations with the portraits of Vincent van Gogh (1888) and the founding work of the conceptual art by Joseph Kosuth (1965).

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60205 - Literary theory

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2017

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Svět literatury

ISSN

0862-8440

e-ISSN

—

Svazek periodika

27

Číslo periodika v rámci svazku

55

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

23

Strana od-do

109-131

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—