Dějiny obce Drahanovice

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F22%3A73610565" target="_blank" >RIV/61989592:15210/22:73610565 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://obd.upol.cz/id_publ/333190452" target="_blank" >https://obd.upol.cz/id_publ/333190452</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Dějiny obce Drahanovice

Popis výsledku v původním jazyce

Kniha se zabývá dějinami obce Drahanovic od pravěku až po současnost. Katastr obce byl pro svoji výhodnou polohu vyhledáván již lovci a sběrači. Z archeologických lokalit patří mezi nejvýznamnější naleziště u Lusthózu, kde bylo objeveno mohylové pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů. Dokonce se v odborné literatuře hovoří o tzv. drahanovické fázi mohylových pohřebišť. Slovanské osídlení reprezentují především raně středověká fortifikace Dubový kopec (blízko Lhoty pod Kosířem) a slovanské pohřebiště u drahanovického cukrovaru. To končilo v druhé polovině 11. století. Je možné, že se pohřbívání přesunulo ke kostelu, avšak nelze prokázat kontinuitu osídlení se současnou vesnicí. Název obce byl odvozen od osobního jména, jež začínalo na Drah-. Patrně šlo o jména jako Drahobud, Drahovoj, Drahomil a podobně. První písemná zmínka o Drahanovicích je spojena s osobou jakéhosi Přibyslava. Ten se po vesnici psal a sídlil zde. Nejspíše již v té době šlo o tvrz. Listinu s první písemnou zmínkou nelze úplně přesně datovat. Byla vydána v rozmezí let 1317–1322. Jelikož se nedochovala Přibyslavova pečeť, není možné tohoto šlechtice s jistotou přiřadit k pozdějším vlastníkům vesnice. V roce 1351 se vedle tvrze zmiňuje také kostel. Členové rodu, kteří v té době vesnici drželi, užívali erb vzlétajícího ptáka. Později se část rodu přesunula do Kobeřic, po nichž se psala jako Koběřští z Drahanovic. Po zbytek středověku byly Drahanovice rozděleny mezi několik rodů. Část vesnice patřila moravskému markraběti, jenž tento díl uděloval svým leníkům.Po celou dobu v Drahanovicích stála jediná tvrz, informace v literatuře o druhé tvrzi jsou mylné. Na konci středověku vesnici zcelil Jindřich z Pěnčína a Drahanovic (rod erbu dvou od sebe odvrácených půlměsíců s třemi péry nebo klasy). Drahanovické panství bylo tvořeno stejnojmennou vesnicí a drobnými majetky v okolí. Brzy vesnici získal Martin ze Stvolové. Oba uvedené rody přijaly Drahanovice do svého predikátu. Rytíři ze Stvolové vesnici udrželi až do pobělohorských konfiskací. Provedli renesanční úpravy tvrze a areálu kostela, kde se do současnosti dochovala renesanční zvonice. Drahanovické obci také udělili pečeť, jež vychází z erbovního znamení rodu. Šlo o kozla ve skoku, jenž se nachází také v novodobém znaku obce navrženém Jiřím Loudou. Z třicetileté války vyšly Drahanovice se značnými ztrátami. Oproti předválečnému stavu byla opuštěná polovina usedlostí. Místní farnost zůstala spravována faráři z blízkých vesnic. K opětovnému obsazení drahanovické fary faráři došlo na čas v letech 1725–1734, definitivně teprve v roce 1792. V té době se zmiňuje také místní škola. Na začátu 18. století se Drahanovice staly součástí většího panství s centrem v Čechách pod Kosířem, zároveň došlo k hospodářskému provázání nového celku. Teprve v roce 1753 získali celé panství Silva Tarouccové, dosud se střídali majitelé z různých rodů. V roce Od konce 18. století probíhal v Drahanovicích populační boom, počet obyvatel se do poloviny 19. století výrazně zvýšil. Roku 1848 byli Drahanovičtí osvobozeni od poddanství a roboty. Silva Tarouccové ovlivňovali život v obci i nadále. Roku 1861 založil August Alexander v obci cukrovar, jenž nabídl Drahanovicím novou perspektivu. Následovalo vybudování železnice, zřízení četnické stanice a poštovního úřadu. V průběhu kampaně se vesnice stala centrem regionu. Cukrovar výrazně ovlivňoval místní samosprávu, budoval v obci bytové domy. Jeden z pozdějších majitelů baron Alfred Klein dosazoval do továrny německé úředníky. Následovaly hospodářské a nacionální spory s českými rolníky. Ti cukrovar těsně před první světovou válkou odkoupili. Po první světové válce, padlo nebo bylo pohřešováno 25 občanů Drahanovic. Za první republiky drahanovické zastupitelstvo neúspěšně usilovalo o stavbu vlastní měšťanské školy. Ta byla vybudována v Náměšti na Hané zvětšiny z peněz vybraných v Drahanovicích (kvůli vysoké konjunktuře cukrovaru). Byla zahájena první pozemková reforma, jíž cukrovar bránil a v rámci které místní získali značnou část výměry v katastru. Obec se i díky přerozdělení části pozemků nadále rozšiřovala, vznikla nová čtvrť Lázinka. V roce 1924 proběhla v Drahanovicích elektrifikace. Cukrovar se kvůli podílu na riskantních finančních operacích dostal do hospodářských potíží. V průběhu druhé světové války pak vedení podniku spolupracovalo s okupační správou, kvůli čemuž byl po válce cukrovar znárodněn. Z nacisty perzekvovaných občanů se domů již nevrátil Vlastimil Spáčil, jenž se stal národním mučedníkem. Po druhé světové válce přišel cukrovar také o hospodářský dvůr, jehož pozemky byly z velké části rozparcelovány mezi rolníky. V bývalém panském dvoře vzniklo Jednotné zemědělské družstvo, do něhož byli místní rolníci nuceni vstupovat. Postupně byly rušeny také živnosti a zřizovány provozovny. Z politických důvodů byli zatčeni hospodář Josef Smyčka a hostinský Vilém Pelc. MNV Drahanovice získal do své správy obytné domy cukrovaru a některé budovy soukromníků. V rámci akcí Z občané vybudovali nákupní středisko a budovu mateřské školy. Vznikla nová čtvrť Blata. Občané Drahanovic jednoznačně uvítali návrat k demokracii na sklonku roku 1989. Po sametové revoluci ukončil svoji činnost cukrovar. Obec ve snaze získat tento areál do svého vlastnictví neuspěla. Současným majitelem areálu je Jaroslav Sloupský s manželkou Soňou, jejichž firma se zde věnuje především kovovýrobě. Občanům byly vráceny jejich majetky, někteří se začali věnovat podnikání. V Drahanovicích byl vybudován plynovod a hloubková kanalizace. Vznikla nová lokalita Za Kapličkou.

Název v anglickém jazyce

History of Drahanovice

Popis výsledku anglicky

The book deals with history of the municipality Drahanovice from prehistorical times to present. Because of its advantageous position the area of the municipality had been already sought after by hunter-gatherers. Out of archeologic localities the Lusthóz archeologic site belongs among the most eminent ones since a system of burial mounds of Funnel Beaker culture was discovered there. In literature on the subject there is even spoken about so-called Drahanovice phasis of burial mounds. Slavic settlement is represented mainly by early medieval fortification Dubový kopec (near Lhota pod Kosířem) and Slavic burial ground situated near nowadays’ sugar refinery. This burial ground ceased to be used in the 2nd half of the 11th century. It is possible that burying was moved closer to the church, however the continuity between this settlement and current municipality cannot be proved. The name of Drahanovice was derived from a personal name beginning with Drah-. Apparently, those were names like Drahobud, Drahovoj or Drahomil. The first written record of Drahanovice relates to a figure of Přibyslav who used a signature referring to the name of the village and was settled there. Most probably in this time the Přibyslav’s residential place already had been fortress, nevertheless the document with the first written record is not easy to date precisely although we can say it was issued sometime between the years 1317-1322. It is not possible to assign Přibyslav to later owners of the village as his seal had been lost. In 1351 a church is mentioned near the fort. Members of the family who held the village in that period were using a coat of arms with a flying bird. Later part of the family moved to Kobeřice and began using the name Koběřští of Drahanovice. For the rest of medieval ages Drahanovice was divided among several families. Part of it belonged to margrave of Moravia who provided this part to his vassals. During the whole time there was only one fort in Drahanovice, information about a second one stated in literature are false. At the end of medieval ages, the village was united by Jindřich of Pěnčín and Drahanovice (coat of arms consisting of two crescents facing away from each other and three feathers or ears of corn). The estate of Drahanovice incorporated the village of Drahanovice and minor assets in surroundings. Soon the village was gained by Martin of Stvolová. Both families mentioned accepted Drahanovice into their predicate. Knights of Stvolová managed to keep the estate until the confiscations that took place after the Battle of White Mountain. They made renaissance adjustments of the fort and the church area where the belfry is preserved to present days. They also granted Drahanovice with its own seal which was based on sign on the coat of arms of the family. It was a jumping goat that can be found also in the current emblem of the village designed by Jiří Louda. Thirty Years’ War left Drahanovice with extensive losses. Comparing to the pre-war condition half of homesteads was abandoned. Local parish became managed by parsons from nearby villages. The Drahanovice parish was re-occupied by parsons for a period between years 1725-1734 and then finally in 1792. At the time local school starts to be mentioned as well. At the beginning of 18th century Drahanovice became a part of a bigger estate of Čechy pod Kosířem, simultaneously economic interconnection of the newly established unit was achieved. Until that time the ownership of the estate was alternating from one family to other, only in 1753 the whole estate was gained by Silva Tarouc family. By the end of 18th century population boom was happening in Drahanovice and the population grew significantly until the half of 19th century. In 1848 the inhabitants of Drahanovice were freed from serfdom and corvée. Silva Taroucs continued to have an impact on the life of the people. In 1861 August Alexander established a sugar factory in Drahanovice which granted the village a completely new perspective. Building of a railway, formation of gendarmerie and postal office followed. During campaigns the village became a centre of the rgion. The sugar factor remarkably affected local governing; new apartment buildings were built because of it. Baron Alfred Klein, one of later owners was installing German officers into the factory. That was followed by economical and nationalist disputes with Czech farmers. These actually bought the sugar factory shortly before the World War I. After the World War I twenty-five residents of Drahanovice either gone missing or died. During the time of The First Czechoslovak Republic the municipal council of Drahanovice unsuccessfully demanded the building of a secondary school in Drahanovice. The school was built in Náměšť na Hané using the money mostly congregated in Drahanovice (thanks to the upturn of the sugar factory). The first land reform which the sugar factory stood against was launched leading to locals gaining significant part of the cadastral area. The municipality continued to grow partly due to the redistribution of the land, new neighbourhood called Lázinka was created. In 1924 an electrification took place in Drahanovice. The sugar factory got in economic trouble because of participation on risky financial operations. During the World War II the factory management collaborated with the occupation administration which resulted in the sugar factory being nationalized after the war. Out of the citizens persecuted by the Nazis Vlastimil Spáčil never came back home and became a national martyr. After the World War II, the sugar factory was deprived of its farmyard and the land was mostly divided between farmers. Jednotné zemědělské družstvo (unified agricultural cooperative) was established in the former manor and local farmers were forced to join. Gradually, trades were closed, and establishments set up. For political reasons homesteader Josef Smyčka and innkeeper Vilém Pelc were arrested. The local chapter of the national committee got under its administration the sugar factory’s apartment houses and even some private buildings. Within Actions Z citizens managed to build a shopping centre and a kindergarten building. A new neighbourhood with the name Blata was created. Citizens of Drahanovice unequivocally welcomed the return of democracy by the end of 1989. The sugar factory closed down after the Velvet Revolution. The municipality tried to get the sugar factory grounds into its ownership but did not succeed. Current owner of the grounds is Jaroslav Sloupský and his wife Soňa, whose firm does metal production there. Citizens were returned their property and some of them set up a business themselves. Gas pipeline and deep sewer were built in Drahanovice. A new location Za Kapličkou was created.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-11-01236-6

Počet stran knihy

349

Název nakladatele

Neuveden

Místo vydání

Drahanovice

Kód UT WoS knihy

—