Chronotop exilu : Studie temporality a spaciality v quebecké migrantské literatuře: Émile Ollivier a Dany Laferrière

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F62690094%3A18440%2F22%3A50019769" target="_blank" >RIV/62690094:18440/22:50019769 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Chronotop exilu : Studie temporality a spaciality v quebecké migrantské literatuře: Émile Ollivier a Dany Laferrière

Popis výsledku v původním jazyce

Chronotop exilu (Studie temporality a spaciality v quebecké migrantské literatuře: Émile Ollivier a Dany Laferrière) je analýzou času a prostoru, narativních kategorií spojených se zkušeností exilu. Úvodní kapitoly definují exil na úrovni lingvistické, představují jej jako filozofický pojem a zkoumají jeho postavení v literární tradici. Metodologická východiska, která jsou základem analýz, se opírají o strukturalistické i poststrukturalistické teorie. Koncept exilu je tak definován diachronicky na několika úrovních: lingvistické, filozofické a literární. Poslední z úvodních kapitol se věnuje migrantské literatuře a historickým souvislostem, které provázely její vznik v Quebeku v 80. letech 20. století. Na jejím prosazení se značnou měrou podíleli haitští intelektuálové, kteří emigrovali v důsledku politické situace na Haiti. V širší perspektivě jsou představiteli celé karibské oblasti, vyznačující se specifickou kulturou a tradicemi. Je nesporné, že mnohé osobnosti tohoto prostoru a jejich teorie (kreolita, antilanita atd.) migrantskou literaturu inspirovaly. Analytická část monografie je věnována třem románům Émila Olliviera (Passages, Les urnes scellées, La Brûlerie) a dvěma románů Danyho Laferrièra (Chronique de la dérive douce, L’Énigme du retour). V textech Émila Olliviera je možno pozorovat všechny aspekty exilu v závislosti na tom, jak různě jej prožívají jeho románové postavy. Prvkem, který propojuje tyto příběhy, je pohyb z místa na místo, nekonečné cesty až bloudění, nebo nomádismus, dynamizující děj. Temporalita v jeho románech vychází z osobní i kolektivní paměti. V románech Danyho Laferrièra, které oscilují mezi autobiografií a autofikcí, jde především o dobytí prostoru, ať se jedná o zemi exilu, nebo nalezení kořenů v zemi původu. Postava vypravěče se adaptuje na exil zejména díky úspěšnému proniknutí do světa literatury. Literatura znamená prostředek záchrany a vysvobození. Na rozdíl od Émila Olliviera, jehož postavy většinou nezvládnou návrat, Dany Laferrière nechává svého hrdinu splynout s prostorem dětství a uspět tak při znovunalezení rodné země. Literární tvorba obou autorů je navzdory jejich emigraci do Kanady ukotvena v haitské realitě. Pojítkem je kolektivní paměť Haiťanů a minulost ostrova. Čas a prostor exilu jsou rozhodující v konstrukci identity jejich postav, které si budují „třetí prostor“ (Third Space dle Homiho Bhabhy). Zkušenost exilu způsobuje jejich tíhnutí k přesunům, bloudění až nomádismu (u Émila Olliviera) i jejich kosmopolitismus (u Danyho Laferrièra). Závěr monografie zobecňuje výsledky analýz. Vyplývá z nich, že zkušenost exilu, ať je jakkoli trpká, přispívá k rozvinutí a obohacení subjektu, který poznává novou zemi a uvědomuje si jinakost „druhého“.

Název v anglickém jazyce

The Chronotope of Exile : Study of Temporality and Spatiality in Quebec Migrant Literature: Émile Ollivier and Dany Laferrière

Popis výsledku anglicky

The Chronotope of Exile (Study of Temporality and Spatiality in Quebec Migrant Literature: Émile Ollivier and Dany Laferrière) is an analysis of the narrative categories of time and space linked to the experience of exile. The introductory chapters first present the problem and the methodological bases which guide the analyzes. The author uses structuralist as well as post-structuralist, rhizomatic and geocritical theories. The concept of exile is defined diachronically from linguistic, philosophic and literary points of view. The last chapter of the theoretical introduction describes the birth of migrant literature in Quebec in the 1980s, its characteristics and its representatives. Since Haitian writers are among the most committed, a large part of the chapter is interested in the causes of their exile in Canada, the challenges, and traumas of the Caribbean space as well as their poetics. The analytical section is devoted to the analysis of the three novels by Émile Ollivier: Passages, Les urnes scellées and La Brûlerie, and two novels by Dany Laferrière: Chronique de la dérive douce and L’Énigme du retour. With Émile Ollivier, it is possible to observe all the faces of the exile suffered by several characters, each of whom experiences it differently. The common thread running through these stories is endless movement, going as far as wandering or nomadism, which creates permanent dynamism of the story. The temporality in the novels of Émile Ollivier is always based on personal and collective memories. Dany Laferrière’s novels, oscillating between autobiography and self-fiction, are instruments of a conquest of space. The character manages to adapt to exile due to his success in writing. Literature thus represents for him a means of rescue. Unlike Émile Ollivier, Dany Laferrière also made his main character succeed when he returned to his native island, thanks to the reunions of his childhood. As such, the writing of the two authors is, despite their emigration to Canada, well anchored in the reality of their native island. The two authors are linked to the collective memory of Haitians and to the island’s past. In addition, the time of exile and its space are decisive in the construction of the identity of their characters who build what Homi Bhabha calls the Third Space, tending towards nomadism (Ollivier) or cosmopolitanism (Laferrière). The conclusion of the monograph generalizes the results of the analyses. Il follows from them that the experience of exile, however bitter it may be, contributes to the development and enrichment of the subject who gets to know the new country and becomes aware of the differences of the „other“.The Chronotope of Exile (Study of Temporality and Spatiality in Quebec Migrant Literature: Émile Ollivier and Dany Laferrière) is an analysis of the narrative categories of time and space linked to the experience of exile. The introductory chapters first present the problem and the methodological bases which guide the analyzes. The author uses structuralist as well as post-structuralist, rhizomatic and geocritical theories. The concept of exile is defined diachronically from linguistic, philosophic and literary points of view. The last chapter of the theoretical introduction describes the birth of migrant literature in Quebec in the 1980s, its characteristics and its representatives. Since Haitian writers are among the most committed, a large part of the chapter is interested in the causes of their exile in Canada, the challenges, and traumas of the Caribbean space as well as their poetics. The analytical section is devoted to the analysis of the three novels by Émile Ollivier: Passages, Les urnes scellées and La Brûlerie, and two novels by Dany Laferrière: Chronique de la dérive douce and L’Énigme du retour. With Émile Ollivier, it is possible to observe all the faces of the exile suffered by several characters, each of whom experiences it differently. The common thread running through these stories is endless movement, going as far as wandering or nomadism, which creates permanent dynamism of the story. The temporality in the novels of Émile Ollivier is always based on personal and collective memories. Dany Laferrière’s novels, oscillating between autobiography and self-fiction, are instruments of a conquest of space. The character manages to adapt to exile due to his success in writing. Literature thus represents for him a means of rescue. Unlike Émile Ollivier, Dany Laferrière also made his main character succeed when he returned to his native island, thanks to the reunions of his childhood. As such, the writing of the two authors is, despite their emigration to Canada, well anchored in the reality of their native island. The two authors are linked to the collective memory of Haitians and to the island’s past. In addition, the time of exile and its space are decisive in the construction of the identity of their characters who build what Homi Bhabha calls the Third Space, tending towards nomadism (Ollivier) or cosmopolitanism (Laferrière). The conclusion of the monograph generalizes the results of the analyses. Il follows from them that the experience of exile, however bitter it may be, contributes to the development and enrichment of the subject who gets to know the new country and becomes aware of the differences of the „other“.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60206 - Specific literatures

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7465-565-4

Počet stran knihy

343

Název nakladatele

Pavel Mervart

Místo vydání

Červený Kostelec

Kód UT WoS knihy

—