Kult sv. Ludmily ve středověku

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F67985912%3A_____%2F21%3A00547737" target="_blank" >RIV/67985912:_____/21:00547737 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Kult sv. Ludmily ve středověku

Popis výsledku v původním jazyce

Sv. Ludmila byla zavražděna na popud své snachy kněžny Drahomíry na hradišti Tetín dne 16. září 921. Nedlouho po její smrti byla nad jejím hrobem vztyčena jakási zádušní kaple, která odstartovala ludmilskou úctu. V roce 925 byly ostatky sv. Ludmily přeneseny kněžniným vnukem sv. Václavem do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Už tehdy byla možná považována za svatou. Její hrob v kostele sv. Jiří se stal brzy součástí prvního kláštera benediktinek, který byl založen v 70. letech 10. století. Řeholnice, často členky přemyslovské rodiny, se staly opatrovnicemi kultu a úctu projevovaly i místu uložení Ludmiliných ostatků. Hrob se tehdy nacházel poblíž hlavního oltáře. Již od počátku byly Ludmiliny ostatky baleny do textilií, které se staly druhotnými relikviemi. Někdy v této době asi vznikla latinská legenda Fuit in provintia Boemorum, která popsala osudy kněžny. Snad vznikla i legenda staroslověnská, jejíž zkrácená verze – prolog – byla později objevena na Rusi. Byla to dost možná konkurence mezi biskupstvím a klášterem, která vedla k tomu, že vedle Václava byla Ludmila poněkud upozaděna a její kult zpochybňován. I když Kristiánova legenda staví oba svaté téměř na roveň, z doby asi o sto let pozdější máme zprávu zaznamenanou kronikářem Kosmou, že abatyše jiřského kláštera Windelmuth žádala, aby se s ostatky Ludmily a závojem zacházelo jako s relikviemi. Biskupa Heřmana nakonec přesvědčila až zkouška ohněm, v níž závoj obstál. Nejpozději ve 12. století se z Ludmily stala plnohodnotná světice, její relikvie byly vkládány do oltářů a přímluva sv. Ludmily měla konat zázraky. Po rekonstrukci baziliky byl přesunut hlavní oltář do nově vystavěného vyvýšeného chóru, hrob sv. Ludmily se však nadále nacházel na stejném místě. Nově zde byl zřízen oltář sv. Kříže. Okolo roku 1300 se rakev s Ludmilinými ostatky ocitla u hlavního oltáře. Velkou úctu sv. Ludmile projevoval Karel IV., který ji zahrnul do galerie světců na Karlštejně a vyhradil jí i čestné místo na zlaté bráně svatovítské katedrály. Poslední pražský biskup (před povýšením na arcibiskupství) Jan IV. z Dražic snad ctil Ludmilu jako svoji osobní patronku a v Dražicích jí zasvětil kostel. Ostatky Ludmily byly po polovině 14. století přesunuty do přestavěné jižní kaple baziliky a umístěny do tumby zakryté výtvarně cennou plastikou světice. Ludmila se stala skutečným symbolem českého národa a patronkou českého státu. Její příběh byl pevně spojen s příběhem jejího vnuka a společně se stali patrony dynastie a českého státu.

Název v anglickém jazyce

The cult of Saint Ludmila in the Middle Ages

Popis výsledku anglicky

St. Ludmila was murdered at the instigation of her daughter-in-law, Princess Drahomíra, at the Tetín fortified settlement on September 16, 921. Shortly after her death, a mortuary chapel was erected above her grave, which started Ludmila's veneration. In 925, the remains of St. Ludmila were transferred by the princess's grandson St. Wenceslas to the Basilica of St. George at Prague Castle. Even then, she may have been considered a saint. Her grave in the church of St. George soon became a part of the first Benedictine monastery, which was founded in the 970s. Ordinary sisters, often members of the Přemyslid family, became custodians of the cult and showed respect for the place where Ludmila's remains were placed. The tomb was then located near the main altar. From the very beginning, Ludmila's remains were wrapped in textiles, which became secondary relics. Sometime around this time, the Latin legend Fuit in provintia Boemorum probably emerged, describing the fate of the princess. Perhaps the Old Slavic legend was created too, abbreviated version of which - the prologue - was later discovered in Russia. It was quite a possible competition between the diocese and the monastery, which led to Ludmila being a bit behind Wenceslas and with her cult questioned. Although Kristián's legend puts the two saints on an equal footing, about a hundred years later we have a report recorded by the chronicler Kosma that the abbess of the St. George's monastery Windelmuth requested that Ludmila's remains and veil would be treated as relics. Bishop Heřman was finally convinced only by the fire test, in which the veil withstood. At the latest in the 12th century, Ludmila became a full-fledged saint, her relics were inserted into the altars and the intercession of St. Ludmila was to perform miracles. After the reconstruction of the basilica, the main altar was moved to the newly built elevated choir, however the tomb of St. Ludmila was still in the same place. The altar of St. Cross was newly established here. Around 1300 the coffin with Ludmila's remains found itself at the main altar. Great respect for St. Ludmila was shown by Charles IV, who included her in the gallery of saints in Karlštejn and reserved a place of honor for her at the Golden gate of St. Vitus Cathedral. The last bishop of Prague (before being promoted to archdiocese) John IV from Dražice honored Ludmila as his personal patroness and dedicated her a church in Dražice. After the half of the 14th century, Ludmila's remains were moved to the rebuilt southern chapel of the basilica and placed in a tomb covered with an artistically valuable sculpture of a saint. Ludmila became a real symbol of the Czech nation and the patron saint of the Czech state. Her story was firmly connected with the story of her grandson, and together they became patrons of the dynasty and the Czech state.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Svatá Ludmila: žena na rozhraní věků

ISBN

978-80-7422-793-6

Počet stran výsledku

11

Strana od-do

138-148

Počet stran knihy

378

Název nakladatele

NLN: Archeologický ústav AV ČR

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—