Rytmus, melodičnost, souzvuk: Časovost a hudební obraznost v umělecké historii v V. V. Štecha

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378033%3A_____%2F25%3A00646936" target="_blank" >RIV/68378033:_____/25:00646936 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Rytmus, melodičnost, souzvuk: Časovost a hudební obraznost v umělecké historii v V. V. Štecha

Popis výsledku v původním jazyce

Příspěvek se zaměřuje na pojetí časovosti ve vztahu k zacházení s hudebními metaforami v textech V. V. Štecha. Klíčovým výchozím bodem je Štechova skepse vůči lineárnímu a kvantifikovanému pojetí času. Místo něj upřednostňuje čas jako vnitřně prožívaný fenomén, čímž lze jeho myšlení uvést v paralelu s vitalistickou filosofií Henriho Bergsona, především s jeho konceptem „trvání“ (durée). Štech se sice na Bergsona výslovně neodkazuje, ale podobnost jejich myšlenkového rámce je výrazná. Za dokonalou metaforu „trvání“ považoval Bergson výhradně hudbu. V návaznosti na to příspěvek rozvíjí tezi, že hudební metafory nejsou u Štecha pouhým stylistickým ornamentem. Štech jich cíleně využíval ke kompenzaci statičnosti, objektivity a odcizenosti jazyka akademických dějin umění, a tím přenášel individuální prožitek z umění do psaného slova. Hudba je v jeho podání jak symbolem abstraktní vitality a „čistého trvání“, tak způsobem, jak performativně přiblížit účinek výtvarného díla. nUžití pojmů jako rytmus, melodie či souzvuk napříč jeho texty dokládá, že hudba je zde nositelkou hlubší filozofické struktury, která vyjadřuje životnost a psychofyzickou zakotvenost umění. Zvláštní pozornost je věnována rytmu, jež nabývá u Štecha podoby antropologické konstanty – zejména v souvislosti s ornamentem, jakožto spontánním projevem lidské tvůrčí energie. Tento princip je klíčový také pro Štechovu interpretaci lidového umění, které vnímá jako přirozený rezervoár národní tvůrčí síly, vyrůstající z rytmu a hudebnosti. nŠtechovo specifické pojetí času ve výsledku odráží nejen jeho literární dílo, ale i životní praxe, čímž se dostával do konfliktu s dobovým akademickým prostředím a jeho nároky. Štech svým pojetím umělecké historie i životním přístupem obhajoval individuálně zakotvený, kvalitativní čas proti tlaku na efektivitu, výkon a objektivizující poznání. V tom lze spatřovat inspirativní východisko i pro současné promýšlení časovosti, v době akcelerované společnosti a výkonové orientace nabývá jeho apel na hloubku prožitku a kvalitu času nové aktuálnosti.

Název v anglickém jazyce

Rhythm, Melody, Harmony: Temporality and Musical Imagery in the Art History of V. V. Štech

Popis výsledku anglicky

This article focuses on the concept of temporality in relation to the use of musical metaphors in the texts of V. V. Štech. The key starting point is Štech's scepticism towards the linear and quantified concept of time. Instead, he favours time as an internally experienced phenomenon, which can be paralleled with Henri Bergson's vitalistic philosophy, especially his concept of ‘duration’ (longue durée). Although Štech does not explicitly refer to Bergson, the similarity between their conceptual frameworks is striking. Bergson considered music to be the perfect metaphor for ‘duration’. Following on from this, the article develops the thesis that musical metaphors are not merely stylistic embellishments in Štech's work. He deliberately used them to compensate for the static nature, objectivity and alienation of the language of academic art history, thereby transferring the individual experience of art into the written word. In his interpretation, music is both a symbol of abstract vitality and ‘pure duration’ and a way of performatively approximating the effect of a work of art. The use of terms such as rhythm, melody and harmony throughout his texts demonstrates that music is the bearer of a deeper philosophical structure that expresses the vitality and psychophysical anchoring of art. Special attention is paid to rhythm, which takes on the form of an anthropological constant in Štech's work, especially in connection with ornament as a spontaneous expression of human creative energy. This principle is also key to Štech's interpretation of folk art, which he perceives as a natural reservoir of national creative power, growing out of rhythm and musicality. Štech's specific conception of time ultimately reflects not only his literary work, but also his life experience (praxis), which brought him into conflict with the academic environment of his time and its demands. With his conception of art history and his approach to life, Štech defended individually anchored, qualitative time against the pressure for efficiency, performance and objectifying knowledge. This can be seen as an inspiring starting point for contemporary thinking about temporality. In an accelerated society oriented towards performance, his appeal to the depth of experience and the quality of time takes on new relevance.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Dějiny umění jsou uměním. Život, dílo a působení Václava Viléma Štecha.

ISBN

978-80-88622-27-7

Počet stran výsledku

11

Strana od-do

217-227

Počet stran knihy

303

Název nakladatele

UMPRUM

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—