Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka

Kód výsledku v IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378076%3A_____%2F16%3A00465990" target="_blank" >RIV/68378076:_____/16:00465990 - isvavai.cz</a>
Výsledek na webu
—
DOI - Digital Object Identifier
—

Jazyk výsledku
čeština
Název v původním jazyce
Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka
Popis výsledku v původním jazyce
Příspěvek se zabývá žánrem orchestrální serenády v kontextu reflexí "starého" a "nového".Orchestrální serenádu pro 19. století objevil opět německý skladatel Johannes Brahms,který navázal na tradice vídeňského klasicismu. O klasicistním modelu lze na základě analýzy a historických souvislostí uvažovat též v případě Serenády op. 44 Antonína Dvořáka, konkrétně o Serenádě B dur KV 361/370a Wolfganga Amadea Mozarta. Dvořák posunul Brahmsovu snahu dál směrem k pozdějšímu neoklasicismu.
Název v anglickém jazyce
Old or new in the Antonín Dvořák´s Serenade op. 44
Popis výsledku anglicky
The paper considers the genre of the orchestral serenade in the context of reflections on “old and “new. The serenade form was rediscovered for the 19th century by the German composer Johannes Brahms, who built on the legacy of Viennese classicism. In the case of Antonín Dvořák’s Serenade for Wind Instruments, op. 44, it is also possible, on the basis of analysis and historical connections, to speculate about classicist models, specifically Wolfgang Amadeus Mozart’s Serenade in B Flat Major, KV 361/370a. Dvořák took Brahms’ initiative a step further, with his Serenade op. 44 presaging the trend in development towards neoclassicism, which, however, was to come much later.

Projekt
—
Návaznosti
I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění
2016
Kód důvěrnosti údajů
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Podobné výsledky(10)