Město jako hájemství bourání a tvořivosti

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68407700%3A21450%2F20%3A00347324" target="_blank" >RIV/68407700:21450/20:00347324 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Město jako hájemství bourání a tvořivosti

Popis výsledku v původním jazyce

Poválečná architektura v Čechách pozvolna mizí. Pomalu, nenápadně a nevratně se nám před očima ztrácí zásadní část naší historie a kulturního dědictví. Ale opravdu v letech 1948–1989 v Čechách nevzniklo nic, co by si zasloužilo naši pozornost? Opravdu celé generace architektů a inženýrů, zaměstnanců státních projektových ústavů, pouze naplňovaly požadavky na kvantitu a ideologii? Bez ambicí vytvářet dobrou nebo dokonce vynikající architekturu, která by snesla srovnání s děním v zahraničí? Připustíme, aby beze stopy zmizela obrovská část našeho kulturního dědictví a vystavěného prostředí? Můžeme vůbec zbořit všechny dopravní a inženýrské stavby, nemocnice, školy, sídliště, administrativní a sportovní stavby, které vznikly v „inkriminované“ době? Je to rozumné a reálné? Nebo začneme konečně diskutovat o jejich hodnotách a o způsobu, jak danou stavební vrstvu fyzicky a morálně rehabilitovat, lépe využít pro současnost a budoucnost?

Název v anglickém jazyce

The city as a realm of demolitions and creativity

Popis výsledku anglicky

Little by little post-war architecture in the Czech Republic is being lost. A piece of our history and our cultural heritage is slowly, imperceptibly, and irreversibly vanishing before our eyes. But is it truly the case that nothing built in the Czech lands between 1948 and 1989 is worthy of our attention? Did an entire generation of architects, engineers, and the employees of state planning institutes really just fulfil quantitative and ideological demands? Devoid of any ambition to create good or even outstanding architecture comparable to what was being produced abroad? Are we going to allow a large section of our cultural heritage and built environment to vanish without a trace? Can we really demolish all the transport structures, works of structural engineering, hospitals, schools, housing estates, administrative buildings, and sports facilities that were built during that period? Does it make sense to do so and is it even possible? Or shall we finally start talking about what value they possess and how this layer of the built environment can be physically and morally rehabilitated and put to better use in the present and the future?

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60402 - Architectural design

Projekt

<a href="/cs/project/DG18P02OVV013" target="_blank" >DG18P02OVV013: Architektura osmdesátých let v České republice. Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace.</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Architektura na červeném seznamu / Normální je nebourat

ISBN

978-80-01-06759-8

Počet stran výsledku

7

Strana od-do

12-18

Počet stran knihy

288

Název nakladatele

Česká technika - nakladatelství ČVUT

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—