Historické prameny v utajovaném režimu. Institut utajování a přístupnost „klasifikovaných“ dokumentů z perspektivy historické vědy, archivů a občanské společnosti

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F18%3AN0000034" target="_blank" >RIV/70979391:_____/18:N0000034 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Historické prameny v utajovaném režimu. Institut utajování a přístupnost „klasifikovaných“ dokumentů z perspektivy historické vědy, archivů a občanské společnosti

Popis výsledku v původním jazyce

Dokumenty zařazené při svém vzniku do utajovaného režimu představují významnou část budoucí historické pramenné produkce a jejich informační obsah a vypovídací hodnota i pro historickou vědu je v mnoha případech po kvalitativní stránce vysoce nadstandardní. Historická věda by z toho důvodu měla s největší bedlivostí sledovat osudy dokumentů v utajovaném režimu, a to včetně aktuálně vznikajících písemností. Fenomén utajovaných dokumentů a jejich přístupnosti má však zásadní relevanci také pro občanskou společnost a vůbec pro zachování základních demokratických pořádků. V České republice přitom nebyla dosud nastolena prakticky žádná debata nad institutem utajování dokumentů. Jak nakládají například zpravodajské služby se svými dokumenty? Nedochází k jejich svévolnému ničení? Nejsou písemnosti příliš dlouho a zbytečně utajovány? Český právní řád dnes nevyvíjí žádný reálný tlak na odtajňování jednou utajených materiálů. Neznamená tento stav potenciální hrozbu pro demokratickou a svobodnou společnost? Předkládaná studie se věnuje tématu institutu utajování dokumentů a jejich odtajňování v některých zemích s rozvinutou demokracií a vyspělým archivním systémem, zejména ve Spojených státech amerických, Velké Británii, zčásti také ve Francii a Německu, přičemž poukáže rovněž na historický vývoj tohoto institutu ve druhé polovině 20. století a zaměří pohled také na některé frapantní a doložené příklady neoprávněného ničení utajovaných dokumentů. V první části zaměřuje studie pohled na některé z doložených případů ničení dokumentů zařazených do režimu utajení ve druhé polovině 20. století. Je zcela zřejmé, že rozsah jejich ničení je výrazně větší, než jaký je znám z veřejně dostupných informací. Všímá si kauzy neoprávněného ničení dokumentů amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) v 70. letech 20. století a obdobných případů v Nizozemí, Velké Británii a detailněji pak osudům utajovaných materiálů z produkce centrálních úřadů bývalé NDR, zejména pak Ministerstva pro státní bezpečnost v přechodovém období let 1989/1990 do znovusjednocení Německa. Příspěvek přitom závěrem poukazuje na fakt, jak malé procento z původního objemu utajovaných dokumentů se dochovalo. Ve druhé části pak studie již přechází k hlavnímu tématu, jímž je institut utajování dokumentů. Nejprve je velmi detailně sledován jeho historický vývoj v USA v období po roce 1945. Příspěvek dochází během podrobné argumentace k závěrečným zjištěním, že na začátku 50. let se začal konstituovat v USA fenomén nadutajování a neodtajňování dokumentů. Tento zesílený institut utajování informací pak byl – vcelku překvapivě – oslaben během administrativy Richarda Nixona a posléze Jimmihy Cartera. Liberálnější trend pak byl na jistou dobu radikálně vystřídán během prezidentského úřadu Ronalda Reagana do doby, než nastolil politiku uvolnění nejen v případě institutu utajování Bill Clinton. Vývoj je sledován až do doby administrativy Baracka Obamy, která přinesla určité, byť spíše méně významné, uvolnění procesů spojených s režimem utajování. Následně studie zkoumá vývoj institutu utajování, odtajňování a zpřístupňování původně utajovaných dokumentů ve Spojeném království v období po vydání Public Records Act z roku 1958 dodnes. Zvláštní pozornost je zde věnována tzv. Waldegravově iniciativě z počátku 90. let, jejímž výsledkem bylo vydání bílé knihy Open Government. Studie analyzuje přínos iniciativy lorda Williama Waldegravea na rovině zvyšování přístupnosti dokumentů zařazených do režimu utajení a transparentnějšího nakládání s nimi. Jistá pozornost je věnována také stavu institutu utajování a odtajňování v Německu, Francii a také na rovině Evropské unie v současné době. Na závěr se věnuje studie institutu utajování a odtajňování dokumentů v České republice a vůbec procesnímu nastavení jejich uchovávání. Zatímco se na obecné rovině obvykle charakterizuje české archivnictví jako liberální, ohledně utajovaných dokumentů platí pravý opak. Český právní řád definuje nakládání s utajovanými dokumenty naprosto vágně. Studie na základě detailní argumentace ukazuje, že v ČR neexistuje prakticky žádná veřejná kontrola a dohled nad nakládáním s dokumenty v režimu utajení a absentuje také jakákoli byť sebenepatrnější transparentnost procesů spojených s odtajňováním „klasifikovaných“ materiálů, přičemž tento problém se dodnes nestal politickým, mediálním ani společenským tématem. V České republice se prakticky neodtajňuje, a pokud ano, tak nesystémově a jen zcela vzácně. Přitom si navíc zpravodajské služby i silová ministerstva vytvářejí své vlastní bezpečnostní archivy, kde neexistuje prakticky žádná kontrola „zvenčí“. Ve srovnání s právními úpravami a procesním nastavením v USA či Spojeném království se ukazuje český model jako zcela netransparentní a protilehlý tomu, co se rozumí pod termínem open government. Studie vedle historické perspektivy pohledu na sledované téma zamýšlí prostřednictvím komparativní analýzy vybraných zahraničních úprav poukázat na to, jakým způsobem by se mohly či měly nastavovat procesy nakládání s utajovanými dokumenty včetně jejich odtajňování. V základu přitom považuje za důležité, aby v maximální možné míře docházelo k předávání utajovaných dokumentů již v režimu utajení, tedy ještě před jejich odtajněním, do státních veřejných archivů, které nejsou přímo podřízeny původcům příslušných utajovaných materiálů. Zadruhé je klíčové, aby byl vytvářen na veřejnou moc kontinuální tlak na to, aby byly utajované dokumenty postupně podle jistých a transparentních pravidel odtajňovány, ideálně tak, že do tohoto procesu budou mimo jiné zahrnuti jako odborní poradci historikové a archiváři, jak se děje v britském či americkém modelu. Studie zamýšlí prokázat, že archivy a historikové fungují jako velmi významná „pojistka“ demokracie. Jejich postavení – sice pochopitelně nikoliv primárně jako rozhodujícího, nýbrž převážně poradního činitele – v britském či americkém modelu práce s utajovanými dokumenty a jejich odtajňováním jim však nespadlo samo z nebe. Stály za tím některé kauzy neoprávněného ničení utajovaných dokumentů, jako tomu bylo v případě destrukcí vlastních dokumentů prováděných ze strany FBI v 70. letech 20. století, případně iniciativy typu akce lorda Williama Waldegravea z počátku 90. let ve Velké Británii. Nesmíme jako historikové, archiváři i občané přestat usilovat o to, abychom zůstali touto demokratickou pojistkou, demokratickým a kontrolním mechanismem, respektive abychom napříště posílili tuto svoji roli.

Název v anglickém jazyce

Historical Sources under the Regime of Security Classification

Popis výsledku anglicky

Records classified under the regime of security classification from its very origins represent an important part of future historical resource materials. Their information contents and evidential value in terms of quality are in many cases over and above the standard even for the historical science. For this reason, the historical science should pursue most diligently the fortunes of records under the regime of security classification, including currently emerging documents. The phenomenon of classified records and access to them is, however, crucially relevant for the civic society and, in general, for the maintenance of fundamental democratic orders. In the Czech Republic there has not practically been held any discussion about the institution of classified documents. How do the secret services, for example, handle their records? Are they destroyed willfully? Are these documents kept classified for a long time and unnecessarily? The Czech legal system does not exert any real pressure to have the materials, which were once classified, released. Does this state of affairs represent a potential threat to a democratic and free society? The study submitted here deals with the subject matter of the institution of records classification and their release in some countries with developed democratic orders and advanced archival systems, in particular in the USA and the United Kingdom, and to some extent in France and Germany also, while simultaneously addressing the historical development of this institution in the second half of the 20th century. It also pays attention to some frapant and well documented examples of unauthorised destruction of classfied records. In the first part the study focuses upon several documented cases of the destruction of documents classified under the regime of security classification in the second half of the 20th century. It is evident that the extent of their destruction has been significantly greater than what is known from publicly available sources. The study pays attention to the matter of the unauthorised destruction of documents from the American Federal Bureau of Investigation in the 1970s and to similar cases in the Netherlands and United Kingdom. In more detail, it looks at the fortunes of classified records from the production of the central organs in the former East Germany (DDR), in particular the Ministry for State Security in the transitional period of 1989/1990 until the re-unification of Germany. At its conclusion, the study draws attention to the fact that merely a small percentage of the original volume of classified documents has been preserved. In the second part, the study deals with the main theme, which is the institution of records classification. At first its historical development in the USA in the period after 1945 is comprehensively researched. Through the course of detailed argumentation the study arrives at final conclusions, namely that the phenomenon of over-classification and non disclosure of classified documents in the USA emerged and took roots in the early 1950s. This reinforced institution of data classification was then – rather surprisingly – weakened during the administration of Richard Nixon and consequently that of Jimmy Carter. This more liberal trend was then radically abandoned during the Presidency of Ronald Reagan. The situation changed when Bill Clinton introduced the policy of openness not merely in the case of the institution of classification of information. This development is here scrutinized up to the period of Barack Obama’s administration, which brought a certain, yet rather less important relaxation of processes related to the regime of data classification. Following that, the study investigates the development of the institution of classification, declassification and release of formerly classified documents in the United Kingdom following the issue of the Public Records Act, 1958, up until the present day. A particular attention is paid to the so-called Waldegrave Initiative from the early 1990s, which resulted in the publication of the White Paper on Open Government. This study analyses the contribution of Lord William Waldegrave’s Initiative to increase access to documents classified under the regime of security classification and a more transparent handling of them. Some attention is also paid to the institution of classification and declassification in Germany, France and at the level of the European Union nowadays. In conclusion, the study deals with the institution of classification and declassification of documents in the Czech Republic and the procedural regulation of their preservation. While the Czech archival policy is generally thought to be liberal, the reverse is true with regard to classified records. The definition of the handling of classified records is absolutely vague in the Czech legal system. Based on comprehensive research, the study shows that there is practically no public control and supervison over the handling of records under the regime of security classification in the Czech Republic. Indeed, there are no signs of any transparency in the processes related to the release of „classified“ materials. This problem has so far failed to become a political, social or a mass media issue. Thus, nothing is practically being released in the Czech Republic, and if it is, this happens rarely and not systematically. In addition, the secret services and powerful ministries create their own security archives, where there is practically no „outside“ control. Compared to legal regulations and procedural settings in the USA or the United Kingdom, the Czech model appears to be non-transparent in general and contrary to what is understood under the term open government. In addition to the historical perspective of the topic under research, this study also aims, through a comparative analysis of selected foreign regulations, to point out how the processes of dealing with classified records, including their declassification, could or should be set out. Firstly, the study considers it important for classified records, still under the regime of security classification, i.e. before their actual declassification, to be transferred in the largest possible numbers into national archives, which are not subject to the originators of respective classified materials. Secondly, it is of key importance that public power is subject to continuous pressure to release classified records gradually according to certain and transparent regulations, ideally in such a way that specialist advisers, historians and archivists among others are involved in this process, as happens in the British and American models. This study aims to establish that the archives and historians serve as a very important “safety valve” of democracy. Their involvement in the British and American models of work with classified records and their declassification – though understandably primarily in their advisory capacity not as decision-makers – did not come down from heaven as manna. It happened as a consequence of some cases of unauthorised destruction of classified documents, such as the case of the destruction of their own documents, which the FBI carried out in the 1970s, or possibly initiatives such as that of Lord William Waldegrave in the early 1990s in the United Kingdom. We, historians, archivists and citizens must strive to serve as that democratic safety valve, democratic control mechanisms, or more precisely seek to further strenghten this role of ours in the future.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Český časopis historický

ISSN

0862-6111

e-ISSN

—

Svazek periodika

116

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

47

Strana od-do

1012–1058

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—