Protivirová léčba chronické virové hepatitidy B a C u dětí v Ostravě

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F71009396%3A_____%2F25%3AN0000020" target="_blank" >RIV/71009396:_____/25:N0000020 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/61988987:17110/25:A2603DF6 RIV/00843989:_____/25:E0112041

Výsledek na webu

<a href="https://trios.cz/wp-content/uploads/2026/01/KMIL_3_2025_FINAL-web_Trios.pdf" target="_blank" >https://trios.cz/wp-content/uploads/2026/01/KMIL_3_2025_FINAL-web_Trios.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Protivirová léčba chronické virové hepatitidy B a C u dětí v Ostravě

Popis výsledku v původním jazyce

Cíl práce: Retrospektivní hodnocení četnosti, účinnosti a tolerance protivirové léčby chronické virové hepatitidy B a C (VHB, VHC) u dětí v Ostravě. Materiál a metody: Soubor zahrnoval 17 dětí s chronickou VHB ve věku 3-15 let, které byly léčeny v letech 1993-2008 konvenčním interferonem alfa, a 11 dětí s chronickou VHC ve věku 5-17 let, z nichž 6 bylo v letech 1995-2016 léčeno interferonovými režimy a 5 dětí od roku 2020 užívalo přímo působící antivirotika. Výsledky: V 90. letech převažovaly děti s chronickou VHB, z nichž 12 bylo infikováno vertikálně. V poslední dekádě do­ minují děti s chronickou VHC, vertikální přenos byl zjištěn u 7 dětí. Všech 17 dětí s chronickou VHB, z nichž 15 mělo pozitivitu HBeAg (e-antigen viru hepatitidy B), bylo léčeno interferonem alfa (IFN). Pozitivita HBeAg vymizela u 7 dětí během léčby nebo do roku po léčbě, u dalších 6 pacientů do 15 let po léčbě. Tolerance léčby byla dobrá s výjimkou psychických obtíží u 2 dětí. V dospělosti pokračovalo sledování u 13 pacientů, z nichž 6 bylo léčeno interferony nebo perorálními antivirotiky. K vymizení HBsAg (s-antigen viru hepatitidy B) došlo u 4 pacientů ve věku 7-38 let. Šest dětí s chronickou VHC bylo léčeno IFN nebo pegylovaným IFN, 4 obdržely i ribavirin. Virus trvale vyloučilo 5 dětí, poslední až po podání elbasviru s grazoprevirem v 18 letech věku. Tolerance interferonové léčby byla dobrá s výjimkou pětiletého chlapce s rozvojem hypotyreózy. Přímo působící antivirotika byla podána 5 dětem - jednomu glecaprevir s pibrentasvirem, 4 dětem sofosbuvir s velpatasvirem; u všech byla léčba úspěšná. Dlouhodobé sledování po léčbě bylo do­ poručeno jen u 3 pacientů. Závěr: Protivirová léčba chronické VHB u dětí se zásluhou vakcinace proti VHB stala minulostí, ale chronická VHB po infekci v dětství přetrvává do dospělosti. V současnosti dominuje u dětí chronická VHC, po úspěšné léčbě přímými antivirotiky většinou bez potřeby dalšího sledování v dospělosti.

Název v anglickém jazyce

Antiviral treatment for chronic viral hepatitis B and C in children in Ostrava

Popis výsledku anglicky

Background: Retrospective evaluation of the frequency, efficacy, and tolerance of antiviral treatment for chronic viral hepatitis B and C (VHB, VHC) in children in Ostrava. Material and Methods: The sample included 17 children with chronic VHB, aged 3–15 years, treated with conventional interferon alpha in 1993–2008, and 11 children with chronic VHC, aged 5–17 years, of whom six were treated with interferon regimens in 1995–2016 and five used direct-acting antivirals since 2020. Results: In the 1990s, children with chronic VHB prevailed; 12 of them were infected vertically. In the last decade, children with chronic VHC dominated, with vertical transmission found in seven children. All 17 children with chronic VHB, 15 of whom were HBeAg (hepatitis B virus e-antigen-positive), were treated with interferon alpha (IFN). HBeAg positivity disappeared in seven children during treatment or within a year after treatment and in another six patients within 15 years after treatment. Treatment tolerance was good, except for psychological problems in two children. Thirteen patients continued to be observed into adulthood, six of whom were treated with interferons or oral antivirals. HBsAg (hepatitis B virus s-antigen) disappeared in four patients aged 7–38 years. Six children with chronic VHC were treated with IFN or pegylated IFN; four received ribavirin. The virus was permanently cleared in five children, the last of whom after treatment with elbasvir and grazoprevir at the age of 18. The tole- rance of IFN treatment was good, except for a 5-year-old boy who developed hypothyroidism. Direct-acting antivirals were administered to five children; the first received glecaprevir with pibrentasvir, and the other four received sofosbuvir with velpatasvir. All treatments were successful. Long-term follow-up after treatment was recommended for only three patients. Conclusions: Antiviral treatment for chronic VHB in children has become a thing of the past thanks to VHB vaccination. However, chronic VHB persists into adulthood after infection in childhood. Currently, chronic VHC dominates in children. After successful treatment with direct-acting antivirals, further follow-up in adulthood is usually unnecessary. © 2025, Trios spol. s.r.o. All rights reserved.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

30303 - Infectious Diseases

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Klinická Mikrobiologie a Infekční Lékařství

ISSN

1211-264X

e-ISSN

—

Svazek periodika

31

Číslo periodika v rámci svazku

3

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

7

Strana od-do

76-82

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-105026384344