Tělo v pohybu. Zachycení okamžiku ve výtvarném umění na přelomu 19. a 20. století

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023281%3A_____%2F19%3AN0000056" target="_blank" >RIV/00023281:_____/19:N0000056 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Tělo v pohybu. Zachycení okamžiku ve výtvarném umění na přelomu 19. a 20. století

Popis výsledku v původním jazyce

V osmdesátých letech 19. století přinesla fotografická momentka díky pohotovějšímu záznamu skutečnosti nový způsob zachycení těla v pohybu, které odráželo dynamiku moderního života a mělo vliv na dobové výtvarné umění. Zachycení okamžiku ve fotografii hrálo důležitou roli pro definici času jako objektivní veličiny, jejíž proměny lze popsat na základě přesných měření. Zatímco americký fotograf Eadweard Muybridge v roce 1878 sériově snímal pohyb ve sledu navzájem oddělených momentek, francouzský fyziolog Étienne-Jules Marey přišel v roce 1883 s vynálezem chronofotografie, v které se jednotlivé fáze pohybu prolínaly a zachycovaly ho v celém jeho průběhu. Proti analytické definici času pomocí přesného fotografického záznamu vystoupil na konci 19. století francouzský filozof Henri Bergson, který prosazoval syntetické pojetí času jako skutečného trvání a neustálého plynutí postižitelného pouze vnitřním prožitkem jedince. Podobně bylo také výtvarné umění konfrontováno s fotografickou momentkou, která přinášela nová zobrazení těla v pohybu, ale zároveň budila u umělců nedůvěru. Sochař Auguste Rodin vyzdvihl proti strnulosti těla na fotografii schopnost umělce zachytit ve výtvarném díle pohyb v jeho trvání. Ve tělesných postojích svých soch i v kresebných skicách vyjádřil okamžik duševního hnutí jako součást psychického kontinua lidské figury. Podobně také Rodinův žák Josef Mařatka usiloval ve svých kresbách o bezprostřední záznam pohybu těla, který tlumočil chvilková citová hnutí. V umění raných avantgard počátku 20. století došlo k syntéze obou konceptů času za cílem zachytit v uměleckém díle simultánní zobrazení pohybu. Na umělce působila Mareyho chronofotografie, kterou spojovaly s Bergsonovými koncepty nepřetržitého trvání. Do tohoto kontextu spadají také série pastelů Františka Kupky z konce prvního desetiletí 20. století, v kterých je pohyb zachycen v malířské kompozici jako simultánní trvání.

Název v anglickém jazyce

The body in motion. Capturing the moment in visual art at the turn of the 19th and 20th centuries

Popis výsledku anglicky

During the 1880s the snapshot photograph provided a new way to depict the body in motion, thanks to its more instantaneous recording of reality reflecting the dynamics of modern-day life and influencing the visual art of the time. The depiction of the instant in photography played an important role in the definition of time as an objective quantity, the changes in which can be described on the basis of precise measurements. Whereas in 1878 the American photographer Eadweard Muybridge took a series of consecutive separate snapshots of motion, in 1883 the French physiologist Étienne-Jules Marey invented chronophotography, in which individual phases of movement faded into each other, presenting motion throughout its course. At the end of the 19th century, the French philosopher Henri Bergson came out against definition of time by means of a precise photographic recording, as he put a synthetic conception of time as real duration and continuous flow which is only perceptible through the internal experience of the individual. Likewise visual art now confronted the snapshot photograph, which presented new depictions of the body in motion, but aroused the distrust of artists. In contrast to the rigidity of the body in photography, sculptor Auguste Rodin highlighted the artist’s capacity to capture motion in its duration in visual art. In In the bodily stances of his sculptures and sketches he expressed the moment of mental movement as an element in the mental continuum of the human figure. Likewise Rodin’s pupil Josef Mařatka endeavored to make a direct record of the movement of the body in his drawings, conveying momentary emotional movements. In early avant-garde art at the beginning of the 20th century, both conceptions of time underwent a synthesis aimed at achieving the simultaneous depiction of movement within a work of art. Marey’s chronophotography had an influence on artists, who associated it with Bergson’s ideas of uninterrupted duration. Within this context we also find a series of pastel paintings by František Kupka from the late 1900s, in which movement is depicted in a painted composition as simultaneous duration.

Druh

D - Stať ve sborníku

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název statě ve sborníku

Pochopit vteřinu: prožívání času v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 38. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 22.-24. února 2018

ISBN

978-80-200-2932-4

ISSN

—

e-ISSN

—

Počet stran výsledku

17

Strana od-do

318-333

Název nakladatele

Academia

Místo vydání

Praha

Místo konání akce

Pllzeň, Západočeské muzeum

Datum konání akce

22. 2. 2018

Typ akce podle státní příslušnosti

CST - Celostátní akce

Kód UT WoS článku

—