Ivan Tatíček - od amatérského filmu k profesionální videotvorbě

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00057266%3A_____%2F20%3AN0000008" target="_blank" >RIV/00057266:_____/20:N0000008 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://arl.nfa.cz/arl-nfa/cs/detail-nfa_un_cat-248662-Ivan-Taticek-od-amaterskeho-filmu-k-profesionalni-videotvorbe/" target="_blank" >https://arl.nfa.cz/arl-nfa/cs/detail-nfa_un_cat-248662-Ivan-Taticek-od-amaterskeho-filmu-k-profesionalni-videotvorbe/</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Ivan Tatíček - od amatérského filmu k profesionální videotvorbě

Popis výsledku v původním jazyce

V rámci projektu zaměřeném na rekonstrukci, digitalizaci původních filmových formátů a přípravu veřejného uvedení tvorby Ivana Tatíčka z přelomu osmdesátých a devadesátých let vznikla studie, která má za cíl přiblížit a kontextualizovat nezávislé filmy a videoart tohoto pozapomenutého autora. Ivan Tatíček v osmdesátých letech realizoval pět filmů: Kruh D (1982), Vojáci (1982), O ničem jiném (1983), Metrofilm (1984) a Všude doma dobře nejlíp (1986), z nichž se většina dočkala vřelého přijetí na amatérských filmových festivalech a pozitivních ohlasů v dobovém tisku. Během svého zaměstnání ve videostudiu propagačního oddělení státního stavebního podniku Armabeton, kde se věnoval natáčení výukových programů a dokumentaci staveb, získal neomezený přístup ke kameře formátu Video 2000, později VHS, a také k lineární střihové jednotce. Díky tomu mohl natočit například svérázný pokus o muzikál Miss Rock'n'Roll a hudební dokumentace. V roce 1988 začal pracovat jako video-dokumentarista na volné noze a založil díky legislativnímu rozvolnění vlastní studio DADA . Ještě před rokem 1989 se dostává do komunity okolo Radka Pilaře a Oboru video, s níž se podílí na realizaci první videoartové výstavy Den videa, která se infiltrovala do tradiční přehlídky Salonu užitého umění v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka několik měsíců před Sametovou revolucí. S aktivitami Oboru video a navazující Asociace videa a intermediální tvorby při unii výtvarných umělců, spojil svou činnost také v první polovině devadesátých let, než v jeho aktivitách převážila dokumentární práce a zakázková výroba pro Českou televizi i soukromé subjekty. Transformace české kultury znamenala pro většinu tvůrců Tatíčkovy generace opouštění starých a nacházení nových estetických pozic, částečnou profesionalizaci a návaznost na dobové televizní formáty. Pro některé tvůrce to znamenalo odpoutání se od nezávislé filmové komunity a uměleckého prostředí, které vedlo k efektu zapomínání jejich tvorby a teprve v posledních letech dochází k jejich historickému zhodnocení a odbornému zabezpečení těchto děl.

Název v anglickém jazyce

Ivan Tatíček - from Amateur Film to Professional Video Production

Popis výsledku anglicky

This study, written within the framework of a project aiming to reconstruct and digitise the original films and prepare a public presentation of the works of Ivan Tatíček from the turn of the 1980s and 1990s, focuses on introducing and contextualising the amateur films and video art of this half-for-gotten artist. Ivan Tatíček completed five films in the 1980s: Kruh D (D Circle, 1982), Vojáci (Sol-diers, 1982), O ničem jiném (On Something Else, 1983), Metrofilm (1984), and Všude doma dobře nejlíp (East or West, Home’s Best, 1986). Most of them were warmly received at amateur film festivals and elicited positive reactions from the press. During his employment in the video studio of the PR department of Armabeton, a state-run construction company for which he mostly filmed tutorial videos and construction processes, he had unlimited access to a Video 2000 camera (later VHS) and a linear editing unit. He could thus create his idiosyncratic attempt at a musical, Miss Rock’n’Roll, and make recordings of concerts. In 1988, he began working as a freelance documentary and events cameraman. Thanks to a loosening of the legislation, he established his own studio: DADA. He joined the community around Radek Pilař and Obor video (Video Department) before 1989; with them, he helped realise the first-ever video art exhibition in Czechoslovakia, Den videa (Video Day), which infiltrated the traditional Salon of Applied Art in the Julius Fučík Park of Culture and Leisure several months before the Velvet Revolution. In the first half of the 1990s, he maintained a close relationship with Obor video, which later transformed into the Asociace pro video a intermédia attached to the Unie výtvarných umělců (Union of Visual Artists). In the second half of the decade, it was documentary work that dominated — mostly commissioned by Czech Television and private subjects. For most artists of Tatíček’s generation, the transformation of Czech culture meant an abandonment of old aesthetic positions and a search for new ones, a partial professionalisation, and a dependence on current television formats. For some artists, this was also a period of detachment from the independent film community and the art scene in general, which led to their work being forgotten; only in recent years has their work been assessed historically and stored by experts.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

60405 - Studies on Film, Radio and Television

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Iluminace: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu

ISSN

0862-397X

e-ISSN

—

Svazek periodika

32

Číslo periodika v rámci svazku

1/2020

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

16

Strana od-do

77-92

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85089232148