1968:computer.art

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094871%3A_____%2F18%3AN0000004" target="_blank" >RIV/00094871:_____/18:N0000004 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualni-vystavy/2018/1968computerart.aspx?lang=cs" target="_blank" >http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualni-vystavy/2018/1968computerart.aspx?lang=cs</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

1968:computer.art

Popis výsledku v původním jazyce

Vrátit se k výstavě Computer graphic, od jejíhož uvedení v brněnském Domě umění uběhlo letos neuvěřitelných padesát let, má více důvodů. Počítačová grafika byla počátkem roku 1968 naprostou aktualitou, jejíž tvorbou se na celém světě zabývalo seriózně pouze několik pracovníků vědeckých ústavů a univerzit. Hlavní propagátor nového umění a teoretik generativní estetiky profesor Max Bense uvedl v únoru 1965 ve studovně stuttgartské technické univerzity výstavu počítačových grafik Georga Neeseho, která je dnes považována za vůbec první výstavní prezentaci tohoto typu umění na světě. Do zahájení brněnské výstavy následovalo již jen několik dalších prezentací počítačové grafiky v avantgardních galeriích především ve Spojených státech a západním Německu. Jiří Valoch, který přišel za vedením Domu umění s nápadem na takto zaměřenou výstavu, byl jednadvacetiletý student germanistiky, literatury a estetiky na brněnské filozofické fakultě. Pro jistotu ještě jednou zopakuji: autoru koncepce výstavy a jejímu organizátoru v jedné osobě bylo jednadvacet. Kromě studií se již aktivně zapojil mezi tvůrce experimentální poezie, připravoval k vydání svou první sbírku, vystavoval vizuální poezii na kolektivních přehlídkách doma i ve světě. Kurátoroval nebo zahajoval výstavy dalších umělců. Navazoval, udržoval a vyhledával kontakty s mnoha předními osobnostmi umělecké scény, za všechny jmenujme Vladimíra Boudníka, okruh Jiřího Koláře, Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala nebo Aktual Milana Knížáka. Označit Jiřího Valocha za Wunderkind není nadsázka. Příběh výstavy Computer graphic však není pouze dalším dokladem zázračné kariéry jejího kurátora. Obecněji ilustruje mnohé z neopakovatelné atmosféry šedesátek, a to na materiálu, který není zatím notoricky známý, ačkoliv si zasluhuje, aby vstoupil do širokého povědomí. Dějepis umění zpravidla sleduje, nakolik rychle a zda vůbec proběhla na periferiích recepce avantgardních výbojů uměleckých center. Nejedná se zpravidla o měsíce či roky, ale spíše o celé dekády. Proto je znovu potřeba podtrhnout, že přesně tři roky, které uběhly mezi brněnskou a zmiňovanou stuttgartskou výstavou, lze označit za dějově synchronní akce. Zpětnou prestiž Valochovy výstavy stvrdila dvojice přehlídek computerového umění, které se později v roce 1968 uskutečnily v Londýně a Záhřebu. A to všechno sice v podmínkách politického tání, ale přesto trvajícího soutěžení dvou geopolitických bloků a existence železné opony. Počítačové umění navíc nebylo pouze importem do tehdejšího Československa. Od roku 1964 využíval Zdeněk Sýkora nabídku matematika Jaroslava Blažka, že prostřednictvím počítače LGP-30 může urychlit výpočty zadání pro své obrazy, které nazýval Struktury. Z mimouměleckého prostředí vstoupil na scénu v roce 1966 Lubomír Sochor, pracovník výpočetního střediska v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Výsledky svých pokusů na poli počítačové grafiky publikoval o rok později v časopise Výtvarná práce. Jiří Valoch jej na to konto zařadil jako jediného českého umělce do výstavy. V archivu Jiřího Valocha, který je uložen v Moravské galerii v Brně, najdeme korespondenci s kurátorem Oblastní galerie Vysočiny Otakarem Máčelem ohledně reprízy výstavy v jeho instituci. Za signifikantní považuji dopisnici, na které kurátor oznamuje Valochovi, že ředitel galerie souhlasí s reprízou v Jihlavě za podmínky, že nikde nebude jakkoliv zmiňován jako spolupořadatel Dům umění města Brna, kde výstava bude premiérována. Ředitel oblastní galerie koncem roku 1967 evidentně řešil „pouze“ konkurenční pozice dvou institucí, nikoli skutečnost, že bude prezentovat „nesrozumitelnou abstrakci“, jejímiž autory jsou západní Němci, Američané a Kanaďan. To se zdá z pohledu předchozí a bohužel i následující dekády jako zcela banální problém prestiže, kterým se s oblibou zabývají také lidé na jeho pozici v současnosti. Tato anekdota vypovídá o společenské situaci před sovětskou invazí v srpnu 1968 možná lépe než podrobné analýzy dokumentů vyprodukované politickými orgány. Ruptura způsobená srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy citelně postihla i slibně se rozvíjející kariéru a network Jiřího Valocha. Bezpochyby na základě brněnské výstavy byl pozván na sympozium Počítače a vizuální výzkum, které bylo součástí bienále Nová tendence 4 v Záhřebu. Valoch zde vystoupil s příspěvkem komentujícím různé způsoby využití počítače u Zdeňka Sýkory a Lubomíra Sochora. Kolokvium se odehrálo počátkem srpna. Paralelně probíhala v londýnské ICA spektakulární výstava Cybernetic Serendipity, s jejíž kurátorkou Jesiou Reichardtovou si Valoch vyměnil několik dopisů. V posrpnové době však progresivní umění v Československu rychle ztrácelo pozice. Mizely jak možnosti výstavní prezentace, tak sdílení informací i v neposlední řadě přímé účasti na internacionálním networku. Zdá se, že nechybělo mnoho a právě kariéra Jiřího Valocha mohla získat přirozeně internacionální charakter. Minimálně byl jako jeden z mála tehdejších „Čechoslováků“ připraven integrovat se do mezinárodního provozu neoavantgardního umění. Srpnová invaze zamíchala kartami osudu celé země. Také Jiří Valoch musel jako mnoho dalších čelit jiným výzvám, než před Srpnem předpokládal. I když některé přesáhly jeho osobnostní možnosti, je snad možné s klasikem konstatovat, že i jeho příběh není z rodu tragických, nýbrž spíš komických příběhů. Ať je to jakkoli, brněnská výstava Computer graphic patří nezpochybnitelně do příběhu dějin umění.

Název v anglickém jazyce

1968:computer.art

Popis výsledku anglicky

There are a number of reasons to revisit the Computer graphic exhibition and it is hard to believe that it was staged at the Brno House of Arts exactly fifty years ago. At the beginning of 1968 computer graphics was an absolute novelty seriously experimented with by only a handful of employees of scientific institutes and universities around the world. In February 1965, the main populariser of new art and theorist of generative aesthetic, Professor Max Bense, presented an exhibition of computer graphics by Georg Neese in the study room of the Stuttgart Technical University, today considered to be the very first exhibition presentation of this type of art in the world. Until the opening of the Brno show it was followed by only a few presentations of computer graphics in avant-garde galleries, mainly in the United States and West Germany. Jiří Valoch, who approached the management of the Brno House of Arts with the idea of an exhibition focusing on computer graphics, was a twenty-one-year-old student of courses in German studies, literature and aesthetics at the Faculty of Arts in Brno. To be quite sure, I will repeat again: the author of the concept of the exhibition and at the same time its organiser was twenty-one. During his university studies he became actively engaged among writers of experimental poetry, prepared his first collection of poems for publication and displayed visual poetry at collective exhibitions at home and abroad. He curated or opened exhibitions of other artists, and established, maintained and sought contacts with many protagonists on the art scene - to name but a few, Vladimír Boudník, the circle of Jiří Kolář, Bohumila Grögerová and Josef Hiršal or Milan Knížák’s Aktual. To describe Jiří Valoch as a Wunderkind is no exaggeration. However, the story of the Computer graphic exhibition is not yet another proof of the miraculous career of its curator. On a general level, it illustrates the never-to-be-repeated atmosphere of the 1960s, using material which so far has not been a household name although it deserves to achieve wide awareness. Art history usually observes how quickly and whether at all the peripheries receive the avant-garde exploits of the art centres. As a rule, it does not take months or years, but rather whole decades. We should underline again that the three years that passed between the Brno exhibition and the one in Stuttgart mentioned above can be thought of as synchronous actions. The prestige of Valoch’s exhibition was confirmed in retrospect by two shows of computer art taking place later in 1968 in London and Zagreb. All of that was happening under the circumstances of a political thaw but still during the persisting competition of two geopolitical blocs and the continuing existence of the Iron Curtain. In addition, computer art was not merely imported into Czechoslovakia. From 1964 Zdeněk Sýkora took advantage of an offer by the mathematician Jaroslav Blažek that he could use the LGP-30 computer to expedite the calculations of the specifications for his images which he called Structures. From outside the art scene the stage was entered in 1966 by Lubomír Sochor, an employee of the computing centre in the Central Military Hospital in Střešovice. He published the results of his experiments in the field of computer graphics a year later in the Výtvarná práce magazine. On this account, Jiří Valoch included him in the exhibition as the only Czech artist. In the archive of Jiří Valoch, which is in the holdings of the Moravian Gallery in Brno, we find correspondence with the curator of the Regional Gallery of the Bohemian-Moravian Highlands, Otakar Máčel, regarding a repeated showing of the exhibition in his institution. A postcard, in which the curator informs Valoch that the gallery director agrees with a reprise in Jihlava, provided there will be no mention whatsoever of the co-organizer - the Brno House of Arts where the exhibition will be premiered - is significant of the time. At the end of 1967 the director of the regional gallery was evidently “only” concerned with the problem of two competing institutions, and disregarded the fact that they would show “incomprehensible abstraction” whose authors were West Germans, Americans and a Canadian. From the decade it seems like a banal problem of prestige which is a popular pastime of people in his position today as well. This anecdote illustrates the social situation before the Soviet invasion in August 1968 probably better than detailed analyses of documents produced by political bodies. The rupture caused by the August invasion of the Warsaw Pact armies painfully impacted the promising development of Jiří Valoch’s career and network. Undoubtedly based on his Brno exhibition he was invited to the Computers and Visual Research symposium which was part of the New Tendency 4 biennial in Zagreb. Valoch read a contribution commenting on the different methods of using the computer by Zdeněk Sýkora and Lubomír Sochor. The colloquy took place at the beginning of August. At the same time, the spectacular exhibition called Cybernetic Serendipity was taking place at the London ICA, and Jiří Valoch exchanged a few letters with its curator, Jasia Reichardt. However, in the period after August 1968 progressive art in Czechoslovakia quickly lost its position. Opportunities for exhibition presentation, information sharing and direct participation in the international network were disappearing. Obviously, Jiří Valoch was just a step away from a truly international career. At least, he was one of the few “Czechoslovaks” ready to integrate himself into the international scene of neo-avant-garde art. The invasion changed the destiny of the whole country. Like many others, Jiří Valoch had to face different challenges that he had not pravá hemisféra 3 imagined before the August events. Although some were too overwhelming to be tackled by an individual, it may perhaps be said with the classics, that his story is not from the genre of tragedy, rather it is a comedy. Regardless, the Computer graphic exhibition in Brno is without any doubt one of the chapters in the narrative of art history.

Druh

O - Ostatní výsledky

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů