Obecní zřízení mezi ústavním a zákonným zmocněním

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10495625" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10495625 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Obecní zřízení mezi ústavním a zákonným zmocněním

Popis výsledku v původním jazyce

Ustanovení § 10 obecního zřízení uvádí, které povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou. Toto zdánlivě taxativní vymezení, které je samo o sobě, pravda, poněkud plastické, neboť předpokládá další zmocnění pro ukládání povinností obecně závazných vyhlášek v různých dalších zákonech, je zdánlivě vyčerpávajícím kompetenčním místem pro obce.V prvních letech samostatného českého státu tomu tak skutečně bylo, nicméně paradigma nahlížení na obecně závazné vyhlášky přeměnil Ústavní soud ve slavném Jirkovském nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06, kde stanovil, že na rozdíl od derivativních podzákonných právních předpisů originární podzákonné předpisy samosprávy nepotřebují zákonné zmocnění a postačuje zmocnění vycházející z čl. 104 odst. 3 Ústavy.Obecně přijímaný názor Ústavního soudu však utvořil jistou mezeru, pokud jde o zásadu bezrozpornosti práva - ponechal v platnosti § 10 obecního zřízení, jehož postavení je vzhledem k výše uvedenému, a dále v judikatuře opakovanému, postulátu Ústavního soudu problematické.Prvním problematickým aspektem je odpověď na otázku k čemu takové ustanovení slouží.Naprosto zjevně již nejde &quot;kompetenční mantinel&quot; sloužící obcím k orientaci ve své samostatné působnosti. Proto se může objevit legitimní námitka, že jde o ustanovení nadále nadbytečné a jde toliko o jakési monology zákonodárcovi. Naopak lze však argumentovat, že ustanovení je vhodným nástrojem, jak samosprávě samostatnou působnost alespoň deklarativně popsat.Druhým aspektem, který úzce souvisí s první poznámkou je odpověď na otázku, jak se vypořádat s argumentem, že obecně závazné vyhlášky musí být v souladu s Ústavou i zákony, jak vyplývá z čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. Jednoduchým argumentem a contrario bychom došli k závěru, že z hlediska pozitivního práva vyhlášky mimo limitaci § 10 obecního zřízení jsou protizákonné; jejich legalita je ale &quot;zhojena&quot; ústavním zmocněním.Řešení, jak nesystematičnost právního řádu, resp. napětí mezi obecním zřízením a Ústavou, se nabízí hned několik. Z § 10 obecního zřízení se může stát otevřeně demonstrativní výčet, ustanovení může být zcela derogováno či sloučeno s § 35 obecního zřízení. Příspěvek přiblíží optimální řešení tohoto pnutí a zodpoví i na otázku, jaké úskalí by mohlo ponechání současného stavu mít na obce a jejich zastupitelstva.

Název v anglickém jazyce

Municipal Establishment between Constitutional and Statutory Empowerment

Popis výsledku anglicky

Section 10 of the Municipal Constitution states which obligations a municipality may impose in its independent competence by means of a generally binding ordinance. This seemingly exhaustive definition, which in itself is, admittedly, somewhat plastic, as it presupposes further authorisation for the imposition of obligations by means of generally binding ordinances in various other laws, is a seemingly exhaustive place of competence for municipalities.In the early years of the independent Czech state this was indeed the case, however, the paradigm of viewing generally binding ordinances was transformed by the Constitutional Court in the famous Jirkovský ruling (Pl. ÚS 45/06, where it established that, unlike derivative subordinate legislation, original subordinate legislation of local government does not need statutory authorization and authorization based on Article 104(3) of the Constitution is sufficient.However, the generally accepted opinion of the Constitutional Court has created a certain gap in terms of the principle of the uncontroversial nature of the law - it has left in force Section 10 of the Municipal Constitution, the position of which is problematic in view of the above-mentioned, and repeated in the case law, postulate of the Constitutional Court.The first problematic aspect is the answer to the question of the purpose of such a provision.It is clearly no longer a &quot;competence boundary&quot; serving to orient municipalities in their independent competence. Therefore, there may be a legitimate objection that the provision is no longer redundant and is merely a kind of monologue to the legislator. On the contrary, however, it can be argued that the provision is an appropriate instrument to describe the autonomous competence of local governments, at least declaratively.The second aspect, which is closely related to the first comment, is the answer to the question of how to deal with the argument that generally binding ordinances must comply with both the Constitution and the law, as implied by Article 87(1)(b) of the Constitution. A simple a contrario argument would lead us to the conclusion that, as a matter of positive law, ordinances outside the limitations of section 10 of the Municipal Constitution are unlawful; but their legality is &quot;overridden&quot; by the constitutional mandate.There are several solutions to the incoherence of the legal order, or the tension between the municipal ordinance and the Constitution. Section 10 of the Municipal Establishment may become an overtly demonstrative enumeration; the provision may be derogated entirely or merged with Section 35 of the Municipal Establishment. This paper will approach the optimal solution to this tension and will also answer the question of the pitfalls of maintaining the status quo for municipalities and their councils.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Samospráva

ISBN

978-80-7502-778-8

Počet stran výsledku

10

Strana od-do

46-55

Počet stran knihy

170

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—