Spojení rozumu a emocí v Aristotelově etice

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14210%2F19%3A00110184" target="_blank" >RIV/00216224:14210/19:00110184 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Spojení rozumu a emocí v Aristotelově etice

Popis výsledku v původním jazyce

Ve svém příspěvku se zaměřím na komplikovaný vztah rozumu a emocí v Aristotelově etické teorii, přesněji na vztah usuzovací a toužící části duše. Budu obhajovat stanovisko, že roli, kterou Aristotelés těmto dvou aspektům lidské duše přisoudil, není možné chápat ve shodě s pojetím raného ani pozdního Platóna, který vztah obou aspektů popisuje jako více či méně kompetitivní, ale ani s pojetím Davida Huma, u kterého jsou sice reason a sentiment představeny jako kooperující, zato však přísně oddělené. Představím důvody, na jejichž základě se domnívám, že Aristotelés při definici mravní ctnosti a dalších klíčových pojmů důsledně neodlišil usuzovací a toužící aspekt duše, ale že s nimi pracuje jako s navzájem neoddělitelnými a věnuje nemalou snahu právě tomu, aby postihl složitou provázanost a vzájemné působení usuzovací a toužící části duše. Na základě několika odkazů k současné psychologii ukážu, proč si myslím, že tato snaha byla nejen dobře mířená, ale také že představuje velmi hodnotný (leč zanedbávaný) moment Aristotelových etických spisů.

Název v anglickém jazyce

Connection between reason and emotions in Aristotle's ethics

Popis výsledku anglicky

In my contribution I will focus on the complicated relationship of reason and emotions in Aristotle's ethical theory, more precisely on the relationship of the deliberative and the desiring part of the soul. I will advocate that the role that Aristotle attributed to these two aspects of the human soul cannot be understood in the same way as the concept of early or late Plato, who describes the relationship of both aspects as more or less competitive, but not even in the same way as the concept of David Hume where reason and sentiment are presented as cooperative but strictly separated. I will argue that Aristotle in defining the moral virtue and other key terms did not consistently distinguish between the deliberative and the desiring aspects of the soul, but works with them as inseparable and devotes considerable effort to the complex interconnection and interaction of the deliberative and desiring part of the soul. Based on several references to contemporary psychology, I will show why I think that this effort was not only well aimed but also that it represents a very valuable (but neglected) moment of Aristotle's ethical writings.

Druh

O - Ostatní výsledky

CEP obor

—

OECD FORD obor

60302 - Ethics (except ethics related to specific subfields)

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů