Vše

Co hledáte?

Vše
Projekty
Výsledky výzkumu
Subjekty

Rychlé hledání

  • Projekty podpořené TA ČR
  • Významné projekty
  • Projekty s nejvyšší státní podporou
  • Aktuálně běžící projekty

Chytré vyhledávání

  • Takto najdu konkrétní +slovo
  • Takto z výsledků -slovo zcela vynechám
  • “Takto můžu najít celou frázi”

Spojení rozumu a emocí v Aristotelově etice

Identifikátory výsledku

  • Kód výsledku v IS VaVaI

    <a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14210%2F19%3A00110184" target="_blank" >RIV/00216224:14210/19:00110184 - isvavai.cz</a>

  • Výsledek na webu

  • DOI - Digital Object Identifier

Alternativní jazyky

  • Jazyk výsledku

    čeština

  • Název v původním jazyce

    Spojení rozumu a emocí v Aristotelově etice

  • Popis výsledku v původním jazyce

    Ve svém příspěvku se zaměřím na komplikovaný vztah rozumu a emocí v Aristotelově etické teorii, přesněji na vztah usuzovací a toužící části duše. Budu obhajovat stanovisko, že roli, kterou Aristotelés těmto dvou aspektům lidské duše přisoudil, není možné chápat ve shodě s pojetím raného ani pozdního Platóna, který vztah obou aspektů popisuje jako více či méně kompetitivní, ale ani s pojetím Davida Huma, u kterého jsou sice reason a sentiment představeny jako kooperující, zato však přísně oddělené. Představím důvody, na jejichž základě se domnívám, že Aristotelés při definici mravní ctnosti a dalších klíčových pojmů důsledně neodlišil usuzovací a toužící aspekt duše, ale že s nimi pracuje jako s navzájem neoddělitelnými a věnuje nemalou snahu právě tomu, aby postihl složitou provázanost a vzájemné působení usuzovací a toužící části duše. Na základě několika odkazů k současné psychologii ukážu, proč si myslím, že tato snaha byla nejen dobře mířená, ale také že představuje velmi hodnotný (leč zanedbávaný) moment Aristotelových etických spisů.

  • Název v anglickém jazyce

    Connection between reason and emotions in Aristotle's ethics

  • Popis výsledku anglicky

    In my contribution I will focus on the complicated relationship of reason and emotions in Aristotle's ethical theory, more precisely on the relationship of the deliberative and the desiring part of the soul. I will advocate that the role that Aristotle attributed to these two aspects of the human soul cannot be understood in the same way as the concept of early or late Plato, who describes the relationship of both aspects as more or less competitive, but not even in the same way as the concept of David Hume where reason and sentiment are presented as cooperative but strictly separated. I will argue that Aristotle in defining the moral virtue and other key terms did not consistently distinguish between the deliberative and the desiring aspects of the soul, but works with them as inseparable and devotes considerable effort to the complex interconnection and interaction of the deliberative and desiring part of the soul. Based on several references to contemporary psychology, I will show why I think that this effort was not only well aimed but also that it represents a very valuable (but neglected) moment of Aristotle's ethical writings.

Klasifikace

  • Druh

    O - Ostatní výsledky

  • CEP obor

  • OECD FORD obor

    60302 - Ethics (except ethics related to specific subfields)

Návaznosti výsledku

  • Projekt

  • Návaznosti

    S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Ostatní

  • Rok uplatnění

    2019

  • Kód důvěrnosti údajů

    S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů