Hybridizace a populační struktura dvou druhů zelených skokanů (Pelophylax epeiroticus a P. kurtmuelleri) jihozápadního Balkánu

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14310%2F24%3A00140825" target="_blank" >RIV/00216224:14310/24:00140825 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

angličtina

Název v původním jazyce

Hybridizace a populační struktura dvou druhů zelených skokanů (Pelophylax epeiroticus a P. kurtmuelleri) jihozápadního Balkánu

Popis výsledku v původním jazyce

Jihozápad Balkánského poloostrova obývají dva evolučně blízce příbuzné druhy zelených skokanů, endemický Pelophylax epeiroticus a široce rozšířený P. kurtmuelleri. Oba druhy se často vyskytují na lokalitách syntopicky a poměrně vzácně hybridizují za vzniku sexuálních hybridů. Míra jejich vzájemné hybridizace však byla doposud zjišťována výhradně za použití bioakustických nebo morfometrických znaků a to v omezené části areálu výskytu P. epeiroticus. Proto jsme za použití mitochondriální (ND2) i jaderné DNA (17 mikrosatelitových lokusů) analyzovali míru mezidruhové hybridizace a populační strukturu obou druhů napříč areálem P. epeiroticus. Celková míra hybridizace mezi druhy dosahovala pouze 2,5%, na vybranných lokalitách pak dosahovala až 10%. Bimodální charakter hybridních populací a zřídkavost hybridů naznačují výraznou prezygotickou izolaci P. epeiroticus a P. kurtmuelleri, ke které mohou přispívat behaviorální, bioakustické a fenologické rozdíly obou druhů zjištěné v předešlých terénních studiích, a rozdíly v diferenciaci nik zjištěné v naší studii. U P. epeiroticus je zřejmá shoda mezi mitochondriálními a jadernými markery odlišujícími celkem tři divergované linie napříč areálem s jasným geografickým vzorem a vymezením. Tento druh rovněž vykazoval poměrně značnou diferenciaci analyzovaných populací v obou typech použitých markerů. Naproti tomu, populace P. kurtmuelleri nebyly geograficky tak výrazně strukturovány a vykazovaly pouze slabou genetickou diferenciaci. V mikrosatelitových lokusech byl P. epeiroticus výrazně méně variabilní. Oba druhy skokanů se tak liší svou populačněgenetickou strukturou ovlivněnou různou mírou toku genů mezi populacemi. To může být zapříčiněno rozdílnou schopností disperse a schopností překonávat geomorfologické překážky. Výzkum byl podpořen granty APVV-19-0076, APVV-19-0076 a VEGA 1/0583/22.

Název v anglickém jazyce

Hybridizace a populační struktura dvou druhů zelených skokanů (Pelophylax epeiroticus a P. kurtmuelleri) jihozápadního Balkánu

Popis výsledku anglicky

Jihozápad Balkánského poloostrova obývají dva evolučně blízce příbuzné druhy zelených skokanů, endemický Pelophylax epeiroticus a široce rozšířený P. kurtmuelleri. Oba druhy se často vyskytují na lokalitách syntopicky a poměrně vzácně hybridizují za vzniku sexuálních hybridů. Míra jejich vzájemné hybridizace však byla doposud zjišťována výhradně za použití bioakustických nebo morfometrických znaků a to v omezené části areálu výskytu P. epeiroticus. Proto jsme za použití mitochondriální (ND2) i jaderné DNA (17 mikrosatelitových lokusů) analyzovali míru mezidruhové hybridizace a populační strukturu obou druhů napříč areálem P. epeiroticus. Celková míra hybridizace mezi druhy dosahovala pouze 2,5%, na vybranných lokalitách pak dosahovala až 10%. Bimodální charakter hybridních populací a zřídkavost hybridů naznačují výraznou prezygotickou izolaci P. epeiroticus a P. kurtmuelleri, ke které mohou přispívat behaviorální, bioakustické a fenologické rozdíly obou druhů zjištěné v předešlých terénních studiích, a rozdíly v diferenciaci nik zjištěné v naší studii. U P. epeiroticus je zřejmá shoda mezi mitochondriálními a jadernými markery odlišujícími celkem tři divergované linie napříč areálem s jasným geografickým vzorem a vymezením. Tento druh rovněž vykazoval poměrně značnou diferenciaci analyzovaných populací v obou typech použitých markerů. Naproti tomu, populace P. kurtmuelleri nebyly geograficky tak výrazně strukturovány a vykazovaly pouze slabou genetickou diferenciaci. V mikrosatelitových lokusech byl P. epeiroticus výrazně méně variabilní. Oba druhy skokanů se tak liší svou populačněgenetickou strukturou ovlivněnou různou mírou toku genů mezi populacemi. To může být zapříčiněno rozdílnou schopností disperse a schopností překonávat geomorfologické překážky. Výzkum byl podpořen granty APVV-19-0076, APVV-19-0076 a VEGA 1/0583/22.

Druh

O - Ostatní výsledky

CEP obor

—

OECD FORD obor

10600 - Biological sciences

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů