Negativní svoboda ve světle teorie institucí

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895565" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895565 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://www.politickevedy.fpvmv.umb.sk/app/cmsFile.php?disposition=a&ID=19182" target="_blank" >http://www.politickevedy.fpvmv.umb.sk/app/cmsFile.php?disposition=a&ID=19182</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.24040/politickevedy.2020.23.3.28-44" target="_blank" >10.24040/politickevedy.2020.23.3.28-44</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Negativní svoboda ve světle teorie institucí

Popis výsledku v původním jazyce

Pojetí, které tu předkládám, lze považovat za obnovu starověkého rozlišování mezi fysis a nomos, mezi oblastí toho, co je samo tím, čím je, bez ohledu na lidské smýšlení, a toho, co je tu teprve následkem nějaké shody mezi vědomými jednateli, přesněji následkem sdíleného uznávání X za Y, něčeho za něco dalšího. Od tohoto starověkého pojetí se ovšem liší tím, že má prostředky k přesnějšímu popsání onoho sdíleného uznávání. Pokouším se tu o něco, co zatím není docela běžné: o aplikaci searlovské teorie institucí v oblasti politické filosofie. Pomáhá, že zadání je poměrně úzké: v tomto článku zatím nejde o vybudování obecné teorie, ale jen o polemiku s pojetím, které v politickém myšlení dává primát konceptu negativní svobody. V tom, co ukázuji, není negativní svoboda odmítnuta, nýbrž spíše zařazena do obsáhlejšího celku, v němž už většinou není na předním místě. Na předním místě zůstává jen v poměrně úzké oblasti, která ovšem spadá spíše do pole působnosti trestního práva než politické filosofie. Vycházím z celkem přirozené představy, že něčí svoboda je tím větší a kvalitnější, čím více a lepšího může dělat - čím rozsáhlejší a kvalitnější je spektrum dostupného možného jednání. Před rozvojem teorie institucí se myslitelům jako Isaiah Berlin mohlo zdát, že můžeme dělat cokoli, dokud nám v tom něco nebrání - a bránit nám mohou buď přírodní okolnosti (což není tématem politického myšlení), nebo druzí jednatelé. Proti omezením ze strany druhých jednatelů - nelegitimním nebo dokonce všem - se obrací myšlenka negativní svobody. Teorie institucí naopak ukazuje, jak omezení - a to nikoli přírodní, nýbrž pocházející od lidí - jsou nezbytná pro rozvoj svobody. Ukazuje, že je tu spousta typů aktivit, kterým se můžeme věnovat pouze díky přijetí toho či onoho systému omezení. Stoupenci berlinovské teorie negativní svobody ji mohou nadále užívat s vědomím, že popisuje pouze dílčí aspekt sociální reality: nezajímá se, odkud se berou příležitosti k jednání, a druhé vidí výlučně jako ty, kdo nám potenciálně budou bránit v jejich užívání. Takový popis je ale zoufale nerealistický. Uniká mu, že druzí nejsou jen ti, kdo nám eventuelně brání v užívání odkudsi se beroucích příležitostí, nýbrž také ti, díky nimž tu ty příležitosti - v případě politické svobody zřejmě všechny - vůbec jsou. Naskýtá se tu tedy příležitost k zásadní proměně, strukturně ne nepodobné rawlsovské revoluci v oblasti distributivní spravedlnosti: nadále by totiž už nemělo jít především o to, jak se s druhými rozdělit o koláč příležitostí k jednání, jehož velikost je konstantní (nebo ji přinejmenším nemůžeme ovlivnit), nýbrž o to, starat se zároveň o zvětšování a zkvalitňování toho koláče a o jeho dělení. Několik výsledků: (1) neplatí úměra &apos;čím méně omezení, tím více svobody&apos;; (2) ale samozřejmě ani &apos;čím více omezení, tím více svobody&apos;. (3) Přijetím omezení vždy nějakou svobodu jednat ztrácíme, ale mnohdy i nějakou získáváme, a jde o to studovat, které soustavy omezení jsou pro lidskou svobodu více přínosná a která méně. (4) K takovému studiu se hodí sociální vědy a humanitní disciplíny, informované teorií institucí, která jakožto teorie rozhodující části prostředí lidského jednání v nich má centrální pozici (nakolik v sociálních a humanitních disciplínách jde všude o člověka a o jeho jednání, případně prožívání vztažené ke světu jednání); přičemž (5) specielně ve vztahu k berlinovskému konceptu negativní svobody lze říci, že tu musíme rozlišovat dva typy zasahováni druhých do mého jednání: buďto jsou k tomu nějak institucionálně autorizováni, nebo nejsou. Pokud nejsou, je to primárně tématem trestního práva (a teprve sekundárně politiky a politické filosofie, starající se o to, aby trestní právo existovalo a bylo prosazováno). Pokud jsou, pak v politické filosofii nejde ani tak o ten který zásah, jako o to, jak dobré jsou instituce, které takový zásah vyžadují a sankcionují. (6) Instituce jsou tak dobré, jak dobře přispívají k rozvoji správně pochopené svobody jednání, tj. svobody věnovat se aktivitám toho či onoho typu. Dějiny civilizace jsou z největší části dějinami rozvoje svobody jednání, rozvoje možností jednat ve sféře politiky a hospodářství, ve sféře poznávání, vzdělávání a umělecké tvorby.

Název v anglickém jazyce

Negative Liberty in the Light of the Theory of Institutions

Popis výsledku anglicky

I applied the Searlean theory of institutions to the problem of political liberty, especially of negative liberty in Isaiah Berlin&apos;s sense. I made use of a simple notion of agent liberty, consisting of the area of possible action available to the agent. I showed that, according to theory of institutions, many of the possibilities to act (and especially very many of the possibilities to act politically) are dependent on shared acceptation of certain status functions and/or constitutive rules - which, paradoxically, often involve imposing constraints on one&apos;s acting. Turning to Berlin, I distinguished between strict negative liberty (absence of actual interference), modalized negative liberty (expected absence of potential interference) and agent liberty. I embraced Berlin&apos;s claim that he never cared for strict negative liberty as relevant to political theory (rather, it has to do with criminal law), and I showed that (1) his modalized negative liberty is best understood as a subclass of agent liberty, and that (2) we need to pay attention also to how other people contribute to the very existence of the possibilities to act politically. Some of my conclusions are: (i) &apos;the less regulation, the more liberty&apos; is not true; (ii) but of course neither is &quot;the more regulation, the more liberty&quot;; instead, we need to study complex ways in which institutions limit us and thereby make possible actions otherwise unavailable. (iii) Berlin (and many of the participants in the discussion of negative liberty) neglects the problem of the conditions of possiblities to act.

Druh

J_imp - Článek v periodiku v databázi Web of Science

CEP obor

—

OECD FORD obor

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Politické vedy

ISSN

1335-2741

e-ISSN

—

Svazek periodika

23

Číslo periodika v rámci svazku

3

Stát vydavatele periodika

SK - Slovenská republika

Počet stran výsledku

17

Strana od-do

28-44

Kód UT WoS článku

000607487700003

EID výsledku v databázi Scopus

—