Vše

Co hledáte?

Vše
Projekty
Výsledky výzkumu
Subjekty

Rychlé hledání

  • Projekty podpořené TA ČR
  • Významné projekty
  • Projekty s nejvyšší státní podporou
  • Aktuálně běžící projekty

Chytré vyhledávání

  • Takto najdu konkrétní +slovo
  • Takto z výsledků -slovo zcela vynechám
  • “Takto můžu najít celou frázi”

"Svět chce bienále. České a slovenské umění na velkoformátových výstavách v letech 1965-1970"

Identifikátory výsledku

  • Kód výsledku v IS VaVaI

    <a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461446%3A52810%2F18%3AN0000009" target="_blank" >RIV/60461446:52810/18:N0000009 - isvavai.cz</a>

  • Výsledek na webu

  • DOI - Digital Object Identifier

Alternativní jazyky

  • Jazyk výsledku

    čeština

  • Název v původním jazyce

    "Svět chce bienále. České a slovenské umění na velkoformátových výstavách v letech 1965-1970"

  • Popis výsledku v původním jazyce

    Studie se věnuje problematice československé účasti na velkoformátových přehlídkách umění ve druhé polovině 60. let. Konkrétně se zaměřuje na Bienále v Benátkách, Bienále v Sao Paolo a Bienále mladých v Paříži, na nichž se Československo prostřednictvím národních pavilonů či sekcí objevovalo opakovaně, a srovnává je s výběrem československých umělců zahraničními kurátory pro documenta v Kasselu v roce 1968. Podrobnosti o formách prezentace a dobová reflexe zatím nebyly souhrnně zpracovány, rovněž není dosud známa fotografická dokumentace. Text se zaměřuje především na zařazení těchto prezentací do kontextu daných výstav, ale věnuje se i mechanismům koncipování těchto přehlídek a pozici kurátorů, respektive komisařů. Obsah i forma československých expozic, které vytvářela poměrně uzavřená skupina, byly poměrně konzervativní, jak v rámci celku výstav, tak ve vztahu k domácí scéně (zejména v případě benátského bienále v Benátkách a Sao Paulo). Nicméně v porovnání s dřívějšími či pozdějšími prezentacemi na týchž akcích, se vyznačovala druhá polovina šedesátých let relativní progresivitou a kvalitou expozic, která se projevovala směrem ke konci desetiletí zacílením na užší počet vystavujících, obrácením se k mladší generaci umělců, rozšířením zastoupených médií (zejména tzv. environment a světelně-kinetické práce) a výjimečně i málo provázané národní expozice nahradila výstava koncipovaná jako celek. Autorka konstatuje, že politicky a společensky exponované období kolem roku 1968 (jak v Československu, tak ve světě), které se promítlo i do organizace a podoby sledovaných bienálí, československé prezentace vůbec nereflektovaly. Ale byly to právě akce bienálního typu, které umožňovaly československým umělcům porovnávat se s mezinárodním kontextem a přímo sloužily pro poučení o aktuálních trendech, jak pro samotné umělce, tak pro kurátory. Naopak, diskuse, která se v této době v západním světě rozvinula o samotném formátu bienále, neměla v československém prostředí zatím místo.

  • Název v anglickém jazyce

    "The world Wants Biennials´: Czech and Slovak Art at Large-Scale Exhibitions between 1965 and 1970"

  • Popis výsledku anglicky

    This paper examines the participation of Czechoslovakia at the large-scale exhibitions held during the latter half of the 1960s. In particular it looks at the Venice Biennale, the Sao Paolo Biennial and the Biennale de Paris, at which Czechoslovakia often featured by means of national pavilions or areas, and compares these shows with the selection of Czechoslovak artists by foreign curators for the fourth documenta in Kassel in 1968. The text focuses on how the exhibits were presented at these exhibitions, the mechanisms for conceiving of these occasions, and the position of the curators or commissioners. The form and content of the Czechoslovak expositions, which were created by a small circle of people, were relatively conservative, both within the framework of the exhibitions as a whole and in relation to the domestic art scene (especially in the case of the Venice and Sao Paolo biennales). Nevertheless, compared with both earlier and later presentations at the same events, Czechoslovak participation during the latter half of the sixties was progressive in character and featured good quality exhibits. At the end of the decade this was manifest in the selection of a smaller number of artists, a greater emphasis placed on the work of younger artists, and a broadening out of the media represented (which now included environments and light-kinetic work). On rare occasions, poorly connected national exhibitions were replaced by an exhibition conceived of as an integrated whole. I argue that the politically and socially turbulent period around 1968 (both in Czechoslovakia and around the world), which was manifest in the organisation and form of the biennales examined, was not reflected in the Czechoslovak presentations. It was biennale-style events that allowed Czechoslovak artists to see how they fared within an international context and mediated information on current trends for both artists and curators. In contrast, the discussions just starting in the West on the very concept of the biennale did not yet feature on the Czechoslovak art scene.

Klasifikace

  • Druh

    J<sub>ost</sub> - Ostatní články v recenzovaných periodicích

  • CEP obor

  • OECD FORD obor

    60401 - Arts, Art history

Návaznosti výsledku

  • Projekt

    <a href="/cs/project/GA16-15446S" target="_blank" >GA16-15446S: Médium výstavy v českém umění 1957–1997</a><br>

  • Návaznosti

    P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Ostatní

  • Rok uplatnění

    2018

  • Kód důvěrnosti údajů

    S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Údaje specifické pro druh výsledku

  • Název periodika

    Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny

  • ISSN

    1802-8918

  • e-ISSN

  • Svazek periodika

    Neuveden

  • Číslo periodika v rámci svazku

    25

  • Stát vydavatele periodika

    CZ - Česká republika

  • Počet stran výsledku

    39

  • Strana od-do

    8-46

  • Kód UT WoS článku

  • EID výsledku v databázi Scopus