Hume proti náboženství

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F17%3A73580460" target="_blank" >RIV/61989592:15210/17:73580460 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://filcasop.flu.cas.cz/index.php?page=aktualni-cislo&cislo=2-2017&obsah=763" target="_blank" >http://filcasop.flu.cas.cz/index.php?page=aktualni-cislo&cislo=2-2017&obsah=763</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Hume proti náboženství

Popis výsledku v původním jazyce

Žádnému tématu – s výjimkou historie Anglie – nevěnoval David Hume více pozornosti než náboženství. Jak už to ale s Humovým filosofickým odkazem bývá, i jeho teorie náboženství byla podrobena celé řadě mnohdy naprosto protikladných interpretací – a právě těm bude věnována první část mého článku. Došlo totiž k pokusům představit jej jako teistu, fideistu, deistu, agnostika nebo ateistu. Ve druhé části budu obhajovat hypotézu, podle níž je úsilí zařadit Huma do jediného údajně správného výkladu liché, protože každá taková snaha naráží na nepřekonatelné terminologické spory, interpretační potíže a argumentační pochybení. Nemusí nás ovšem zajímat, co si Hume ve skutečnosti o náboženství myslel, případně za jaký typ věřícího či nevěřícího se považoval. Mnohem přínosnější je pochopit, jakým způsobem Humova koncepce předchází a obohacuje současnou ateologii. Ve třetí části proto představím textovou evidenci z primárních pramenů, v nichž se Hume zabýval kritikou zjeveného i přirozeného náboženství, morálních i psychologických aspektů religiozity. Závěrem se krátce zamyslím nad Humovou koncepcí „pravého náboženství“ a jejím uplatněním v sekulární společnosti.

Název v anglickém jazyce

Hume against Religion

Popis výsledku anglicky

David Hume gave more attention to no subject – except for the history of England – than religion. As is usual with Hume’s philosophical legacy, however, his theory of religion has been subject to a wide range of interpretations, many of which are straightforwardly contradictory – and it is just those which are the focus of the first part of my article. There have, after all, been attempts to present Hume as a theist, fideist, deist, agnostic and atheist. In the second part I will defend the claim that any attempt to categorise Hume according to a single, allegedly true, interpretation, is groundless because every such attempt comes up against insurmountable terminological disputes, interpretational difficulties and doubt concerning argumentation. We do not, however, have to concern ourselves as to what Hume actually thought about religion, or what kind of believer or non-believer he took himself to be. A much more fruitful approach is to understand how Hume’s conception anticipates and enriches contemporary atheology. In the third part I will therefore present textual proof from the primary sources to show how Hume offered a critique of revealed and natural religion, of moral and psychological aspects of religiosity. By way of conclusion, I will reflect on Hume’s conception of “true religion” and its application in secular society.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2017

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Filosofický časopis

ISSN

0015-1831

e-ISSN

—

Svazek periodika

65

Číslo periodika v rámci svazku

2

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

14

Strana od-do

207-220

Kód UT WoS článku

000402781500005

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85018336119