České zahradní umění renesance a baroka v kontextu evropského vývoje (1550-1720)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F62156489%3A43510%2F18%3A43913885" target="_blank" >RIV/62156489:43510/18:43913885 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

České zahradní umění renesance a baroka v kontextu evropského vývoje (1550-1720)

Popis výsledku v původním jazyce

Česká krajinářská architektura byla v minulosti vždy pevně spjata se západní kulturou a její tradicí zahrady. České zahrady, budované už v renesanci rodilými italskými umělci, v nejčistším a nezkresleném odrazu dokonale asimilovaly ducha a formu prototypu italské zahrady jako výchozí základ svého dalšího vývoje. Pozdější vlivy holandské a francouzské zahrady lze zřetelně sledovat v tvarosloví rostlinného detailu, v architektuře staveb, ojediněle i v uplatnění vody, málo však v celkovém měřítku či monumentalitě jejich kompozice a použití nekonečné perspektivy. Anglická krajinářská zahrada byla už svými ranými formami velmi blízká idyle arkadské krajiny, vstupující záměrně do prostoru českých formálních zahrad přelomu 17. a 18. století. Krajinářské zahrady přelomu 18. a 19. století zřetelně vykazují spříznění s německou školou sentimentálního romantismu, stejně tak jako spříznění s německým urbanismem 19. století, který uplatňoval zahradu a park v podobě hradebních prstenců, městských občanských parků a parkových systémů, a naznačoval nový fenomenální rozměr krajinářské architektury v budoucím 20. století. Druhá světová válka, poté železná opona a dalších 40 let totalitního režimu, tj. život více než dvou generací, znamenaly vážné narušení tradice a zahradní kultury a stagnaci přirozeného vývoje krajinářské architektury v českých zemích. V západním světě zatím krajinářská architektura vykrystalizovala do společenského umění, které originálním způsobem zrcadlí vztah člověka a přírody. Zprostředkovává její pochopení, přístupné vědomí člověka, stejně tak i krásu, komfort, rekreaci a kultivaci fyzickou i duševní. Česká kulturní tradice zahrady naopak skomírala a byla udržována spíše jen akademicky. Do jejího vývoje se postupně vetřela laická, ozdobnická kultura, vykreslující falešný obraz zahrady z populárních pořadů a literatury. Neznalost, neúcta, přezírání kulturní tradice a přírodních vztahů a souvislostí vedlo současně k ničení a pustošení starých zahrad a parků, drancování přírody a krajiny. Postupem času se mnohé změnilo ve prospěch silného společenského podvědomí, mobilizujícího k ochraně a zachování všeho živého v krajině, v sídlech, ve starých zahradách a parcích. Zahradní umění a krajinářská architektura byly postupně vmanipulovány do jakéhosi oboru tvorby a ochrany vše spasitelné zeleně. Vznik hodnotných nových komplexních děl krajinářské architektury je v té době spíše výjimkou. Počátek 90. let a období euforie jejich první poloviny přineslo oživení a několik hmatatelných počinů vzbuzujících naději. Byl to však předčasný optimismus. Zahrada se stala zbožím, prodává se a kupuje v nepřehledném prostředí, silově ovládaném partikulárními zájmy, které vedou k tržnímu vazalství spíše než k tvůrčí atmosféře a porozumění, v němž vítězí zahrada, která má tvář a ducha nové doby. Tři osvětově zaměřené výstavy, které během tří let seznámí širokou veřejnost s českým zahradním uměním a jeho vývojem v evropském, a v případě 19. a 20. století ve světovém kontextu, si kladou za cíl přispět k rehabilitaci zahrady jako kulturního prostředí. Zahrady, která se vyvíjela někde tisíce, jinde sice jen stovky let, ale v tradici, kterou je třeba znovu poznat, pochopit a obnovit. Záměrem je také představit českou zahradu jako součást dědictví západní kultury, která se vyvíjela plnohodnotně a v souvislostech s architekturou a uměním. V pochopení a uvědomění si těchto souvislostí je naděje do budoucna, že bude využito takřka magických možností zahrady v proměnách prostředí, v němž budeme žít. První výstava představuje především obrazovou formou na 32 velkoformátových panelech období renesance a baroka v zahradní kultuře, které poznamenalo tvář a charakter našich sídel i krajiny, a stalo se součástí naší kultury a národní identity. Srovnáním se světovými a mnohdy ikonickými zahradami Itálie, Francie a Anglie lze přesvědčivě konstatovat, že naše české zahrady mají obrovský potenciál stát se v budoucnu znovu tím, čím byly v minulosti. Jejich duch je neopustil, často v nich setrvává skrytě a čeká, až ho znovu probudíme k životu. Je třeba, aby co nejvíce lidí pochopilo a následně dokázalo ocenit jejich nadčasovou kulturní hodnotu. Hodnotu, která se nedá vyjádřit penězi, ale její pochopení podpoří nutnost velkorysejšího financování obnovných procesů umění jejich tvůrců jako společenskou kulturní prioritu. Renesanční a barokní zahrady jsou souborná umělecká díla, která vznikla spoluprací různě zaměřených tvůrců, majících společný cíl. Vedeni společným záměrem byli schopni vzájemně komunikovat, dokázali se domluvit společným jazykem a naplnit vizi vzdělaného a bohatého mecenáše, který sám byl tím jediným a hlavním tvůrcem, arbitrem a rozhodující autoritou. Jedině on svou volbou zodpovídal za to, že se naplní jeho očekávání a vize. On ovlivňoval, zda budou zhmotněny jeho představy o prostředí a obrazu jeho panství, ve kterém se natrvalo měla odrážet jeho osobnost, morální kvality a zbožnost, jeho vzdělanost, vztah k přírodě, k zemi a vesmíru, jeho lidské vlastnosti a lidskost obecně. Díky těmto ambicím feudálních elit vznikaly u nás nejen zahrady, ale i celé krajinné celky, které i do budoucna mohou být považovány za světové. Chybí k tomu jen málo, ale přesto se to může stát nedosažitelným. Je to obecné kulturní povědomí o zahradě, je to zahradní kultura a její tradice, a to nejen individuální, ale celé společnosti a státu. Cesta k tomuto cíli začíná oživením tradice zahradní kultury a poznáním a pochopením jejího vývoje. Od soudobých tvůrců - krajinářských architektů se očekávají hluboké znalosti a porozumění vývoji. Bez toho nelze vytvářet hodnotná individuální a originální díla. Čeká nás ale i dlouhodobý proces společenské osvěty, v oblasti školství i v mediích, jehož cílem bude vzbudit zájem o zahradní umění a o krajinářskou architekturu, vedoucí k pochopení jejich podstaty a jejich role v životě kulturní společnosti. K tomuto by mohla tato výstava být správným krokem a průvodcem.

Název v anglickém jazyce

Czech garden art renaissance and baroque in the context of european development (1550-1720)

Popis výsledku anglicky

Czech landscape architecture has always been associated with the Western culture and its garden tradition. Czech gardens established in the Renaissance by Italian artists perfectly assimilated the spirit and form of the Italian garden as its purest and undistorted reflection. The Italian garden became the basis of its further development. The more recent influences of the Dutch garden and the French garden are apparent in the morphology of plant details, the architecture of buildings, sometimes in the use of water, but hardly ever in the overall scale or monumentality of their composition and limitless perspective. The early forms of the English landscape garden were very close to the ideal Arcadian landscape entering the space of Czech formal gardens at the turn of the 18th century. The landscape gardens at the turn of the 19th century manifest their affiliation to the German school of sentimental romanticism as well as the German urbanism of the 19th century, which designed gardens and parks in the form of city wall rings, urban civilian parks and park systems, and indicated a new phenomenal dimension of the landscape architecture it would gain in the 20th century. The Second World War, then the Iron Curtain and 40 years of the totalitarian regime, i.e. life of over two generations, brought a serious disruption of the tradition and Western culture and a stagnation of the natural development of landscape architecture in Czech lands. The landscape architecture in the West crystallized into a social art, originally reflecting the relation between people and nature - mediating its understanding to be accessible to a human mind, as well as its beauty, comfort, recreation, physical and mental cultivation. Meanwhile, the Czech cultural tradition of the garden faded away, maybe being only maintained by the academia. Three educational exhibitions, which will present the Czech garden art and its development in the European, or for the 19th and the 20th centuries even global context, aim to reinstate the garden as a cultural environment; the garden, which has developed for thousands years, or hundreds years in some cases, but in the tradition, which has to be learnt about, understood and renewed. Additionally, the Czech garden will be presented as a part of the Western cultural heritage, which developed fully in connection with architecture and art. Understanding these contexts brings hope for the future that the nearly magical options of gardens will be used for the metamorphosis of the environment. The first exhibition consists of 32 large boards in pictures presenting the periods of the Renaissance and the Baroque in the garden culture. The projects of these periods affected the appearance and character of Czech cities, towns and countryside, and became a part of Czech culture and national identity. Thanks to ambitions of feudal elites, not only gardens but even landscape complexes were created, and can be considered of global importance even in the future. The path to this goal starts with enlivening the tradition of Western culture and learning about its development. Current designers - landscape architects - are expected to gain deep knowledge and understanding of the development, without which no valuable individual and original designs can be created. However, we are also facing the need to educate the general public, through schools and media, with the aim to raise interest in garden design and landscape architecture, leading to understanding of their essence and role in the life of a cultural society. Hopefully, this exhibition will be the right step and a pleasant guide towards this goal.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60402 - Architectural design

Projekt

<a href="/cs/project/DG16P02H053" target="_blank" >DG16P02H053: České zahradní umění a krajinářská architektura v kontextu evropského vývoje</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7509-566-4

Počet stran knihy

197

Název nakladatele

Mendelova univerzita v Brně

Místo vydání

Brno

Kód UT WoS knihy

—