Právo být (ne)zapomenut. Výmazy dějin, inflace historických pramenů, ochrana soukromí, vy(zne)užívání dat a prekérní situace archivů v mladém 21. století ‒ podněty k diskusi

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F18%3AN0000023" target="_blank" >RIV/70979391:_____/18:N0000023 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Právo být (ne)zapomenut. Výmazy dějin, inflace historických pramenů, ochrana soukromí, vy(zne)užívání dat a prekérní situace archivů v mladém 21. století ‒ podněty k diskusi

Popis výsledku v původním jazyce

Jak na rovině nejzákladnějších občanských a demokratických práv deklarovaných na ústavní rovině, tak i specificky v oblasti archivnictví vystupuje již dlouhou dobu základní napětí mezi dvěma principy: Na jedné straně je to právo na ochranu soukromí, privátní sféry, konkrétně vyjádřené rovněž v podobě práva na ochranu osobních údajů a omezování jejich zpřístupňování. Na druhé straně vystupuje právo na svobodný přístup k informacím, svobodu bádání a obdobně formulovaná práva. Střet mezi těmito dvěma principy se v posledních přibližně 20 letech vyostřuje, a to i na rovině rozhodování soudů, českých a zejména zahraničních. Co se vyjadřuje v setkání a velmi často v napětí plném potýkání se těchto dvou základních právních okruhů, a to speciálně pro oblast archivnictví a vztahu k dějinám? Jaké dopady má pro archivnictví aktuální vývoj právního řádu na této rovině, v rámci Evropské unie zejména v souvislosti s přijetím nového Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation)? Tak vypadá základní tázání předkládané studie, jejíž struktura je následující: V první kapitole „Anonymizace nebo pseudonymizace archivních pramenů aneb odpovědnost za dějiny i soukromý prostor člověka“ vychází studie ze zkoumání odpovědnosti archivů i badatelů za zpracování a zpřístupňování osobních údajů v archivních dokumentech. Navazuje pak detailní analýzou reálného procesu zpřístupňování archivních dokumentů badatelům zejména v české archivní praxi s ohledem na aktuální požadavky kladené legislativou. Autor přitom akcentuje téma anonymizace osobních údajů, přičemž vyzdvihuje důležitý a opomíjený rozdíl mezi anonymizací na straně jedné a pseudonymizací na straně druhé. Ve druhé kapitole „Right to be forgotten and General Data Protection Regulation (GDPR)“ autor detailně zpracovává nově konstituované evropské právo, tzv. právo být zapomenut a dopady evropského General Data Protection Regulation na praxi celé archivní sítě. Autor hájí tezi, že výjimka, kterou se podařilo zejména archivům a vědeckému výzkumu vložit do předpisu GDPR, totiž že nelze osobní údaje jednoduše mazat, jedná-li se o účely archivace ve veřejném zájmu, účely vědeckého či historického výzkumu nebo statistické účely, není bezpodmínečná. Autor v textu ukazuje, že archivům a historickému výzkumu reálně hrozí, že budou osobní údaje z budoucích historických pramenů nenávratně a masivně mazány a že tak stojíme před vážným rizikem procesu „vylidňování dějin“. Ve třetí kapitole „Právo být (ne)zapomenut versus závazek (ne)paměti (v privátní i veřejné sféře)“ autor vychází z hypotézy, že se současná společnost nemá vyrovnávat pouze s právem být zapomenut, nýbrž že by stejně tak měla brát v potaz i dosud nekodifikované právo či dokonce povinnost být pamatován (duty tu be remembered). Autor se táže, v jakém vztahu k sobě stojí tato dvě práva a v této souvislosti analyzuje rovněž otázku po vlastnictví dokumentů a dalších děl i soukromé provenience. Závěrečné úvahy autor rozvádí i do dalších směrů: Na jedné straně lze pozorovat stále častěji střet dvou zmiňovaných práv i principů, na jedné straně ochrany soukromí člověka a práva být zapomenut, na druhé straně práva na svobodný přístup k informacím a svým způsobem také práva být pamatován. Jak si ale vůči takto exponované situaci stojí archivy v době, kdy nastává enormní přetlak informací a dokumentů, které vznikají a z nichž mnohé jsou nakonec trvale uchovávány v archivech? Množství aktuálně nově archivovaných materiálů je dlouhodobě patrně neudržitelné. Jak bude napříště vypadat výběr těch nejcennějších materiálů pro trvalou paměť společnosti?

Název v anglickém jazyce

The Right (not) to be forgotten. Deletions of History, Inflation of Historical Sources, Privacy Protection, Use and Abuse of Data and the tricky Situation of Archives in the early 21st Century – Suggestions for Discussion

Popis výsledku anglicky

Both on the level of the most fundamental civic and democratic rights declared on the Constitutional level, and specifically in the area of archival science, a basic tension between two principles has been emerging for a long time: The is the right for privacy protection, the private sphere, specifically expressed also in the form of the right for personal data protection and thelimitation of access to such data on the one hand. And, on the other hand, there is the right for free access to information, freedom of research, and similar rights. The clash between those two principles has been escalating approximately during the recent two decades, this also on the level of Czech and in particular foreign court decisions. What is expressed in this encounter and very often even a tense struggle between these two fundamental legal spheres, specifically for the field of archival science and in relation to history? What is the impact of the current legal order developments in this sphere on archiving in the European Union, in particular with regard to the adoption of the new General Data Protection Regulation? This is the basic inquiry of an anticipated study, which is to have the following structure: The first chapter of the study, „Anonymizing and pseudonymizing archive sources or the responsibility for history and the private space of man“ proceeds from an exploration of the liability of archives and researchers for processing and disclosure of personal data in archive documents. There follows a detailed analysis of the actual process of making archive documents accessible to researches, in particular in the Czech archiving practice with regard to the current requirements posed by the legislation. The author emphasizes the point of anonymizing personal data, stressing the important and unheeded difference between anonymizing on the one side and pseudonymizing on the other side. In the second chapter "Right to be forgotten and the General Data Protection Regulation (GDPR)“, the author handles in detail the newly constituted European law e.g. the right to be forgotten and the effects of the European General Data Protection Regulation on the practice of the whole archiving network. The author advocates the statement that in particular archives and scientific research managed to implement in GDPR, i.e. that persona1 data cannot be merely erased if archiving purposes are in the public interest, for purposes of scientific or historical research, or for statistical purposes. In his text, the author demonstrates that archives and historical research are in real danger of irretrievable and massive erasure of personal data from future historical sources and that we are facing a serious risk ofthe process of“ depersonalization of history.“ The third chapter „Right (not) to be forgotten vs. obligation of (no) memory (in private and the public spheres)“ the author builds on the hypothesis that the contemporary society should not only address the right to be forgotten but it should also consider the yet uncodified right or even duty to be remembered. The author poses the question of the mutual relation of these two rights and, in this regard, he also analyses the question of ownership of documents and other works, also of private origin. The author expands the final reflections to other directions as well: On the one hand, we can observe with an increased frequency a clash of those two above-mentioned rights and principles; on the one hand, the personal privacy and the right to be forgotten, and, on the other hand, the right for free access to information and in a manner also the right to be remembered. However, what is the standing of archives in a such difficult situation at the time when there is an enormous overpressure of emerging information and documents, many of which are then permanently stored in archives? The current amounts of newly archived materials are probably not sustainable. What would be the future selection of the most valuable materials for the permanent memory of the society?

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Archivní časopis

ISSN

0004-0398

e-ISSN

—

Svazek periodika

68

Číslo periodika v rámci svazku

3

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

32

Strana od-do

266-297

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—